Po druhé světové válce opustili východní Evropu desetitisíce lidí a prchali na Západ, před komunisty. Ne každý k tomu ovšem našel odvahu. Řada lidí se raději uchýlila do vnitřní migrace, odjížděli na chaty a navenek se klaněli režimu. Útěk z domoviny je obrovským krokem do neznáma, k němuž se člověk uchýlí jen tehdy, když na sobě cítí obrovský tlak.
„Tehdy těm lidem nechyběla odvaha k útěku do exilu, ale kde jsou teď? Proč nejsou slyšet jejich hlasy? Proč žádní exulanti neupozorňují na to, že dnešní uprchlíci jsou lidé, kterým je nutno poskytnout ochranu a pomoc?“ ptá se autor. Od lidí, kteří sloužili režimu nebo alespoň ve stínu komunistů jen budovali svou kariéru a nezajímali se o okolí, pochopení pro uprchlíky zřejmě čekat nelze, ale v České republice nežijí jen lidé, kteří aktivně podporovali komunistický režim.
„Kde jsou ale čeští a slovenští emigranti, kteří stále ještě žijí v zahraničí a hlavně, kde jsou ti, kteří se po roce 1989 vrátili do své vlasti?“ pokračoval v dotazování Ladwig.
autor: mp
