Nenapadlo vás někdy v posledních, z pohledu ODS trochu turbulentních týdnech, že byste mohla na poslední chvíli vyskočit z Titaniku a začít působit v politice v jiných barvách? Třeba se dát k bloku Hlavu vzhůru!, kam zamířil nejeden bývalý člen či dokonce exposlanec ODS.
Nenapadlo. Kdybych odešla z ODS, tak odcházím z politiky. Já nepřepřahám, nejsem ten typ člověka, opravdu ne.
Přesto - nepřipadáte si trochu, že jste součástí odepsané strany? Vždyť i její zakladatel Václav Klaus v MF Dnes o ODS řekl, že vzhledem k tomu, jak se ta strana vyvíjí, by nikomu nedoporučoval, aby ji volil.
Pan bývalý prezident si navykl do nás pouze kopat a dělat všechno pro to, abychom na tom byli ještě hůř. Ale já pana bývalého prezidenta nehodlám jakkoli komentovat. Už několikrát jsem se vyjádřila k tomu, že ten, kdo do nás pouze kope, tak nemá šanci se do ODS vrátit. Samozřejmě u nás byli někteří pro to, aby se bývalý prezident vrátil do ODS a šel nám pomoci při volbách. Ale já jsem to vždy viděla špatně a je vidět, že jsem to odhadla a že by to nedělalo dobrotu.
Jak se tedy díváte na úprk mnohých členů z ODS?
ODS je politická strana, která má určitou historii. Samozřejmě že za dobu jejího fungování se stalo mnohé dobré i mnohé špatné, a to je tak jako v rodině, že jsou věci, které se povedly i které se nepovedly. My jsme se rozloučili s lidmi, kteří pro nás nehodlali pracovat jinak než v rámci byznysu a já jsem za to moc ráda. Jsem přesvědčena, že ODS má právě díky té své tradici na co navazovat a naopak se domnívám, že většina z těch, co šli „zvedat hlavu vzhůru“, jsou lidé, kterých jsme se docela rádi zbavili. A to, že odešli, nám ani moc nevadí. Mrzí mě jenom to, že od nás odešel pan kolega Doktor. Toho bych ráda viděla v našich řadách, ale jeho odchod chápu.
Čím se pro vás liší předvolební kampaň od té předešlé a je pro vás výhodou, že do ní jdete i díky dlouhodobé veřejné kritice exministra Jaromíra Drábka už jako známější politická tvář, než tomu bylo v roce 2010?
Tehdy jsem neměla tolik akcí, ale všechny jsem si je organizovala sama. Nyní mám tým lidí, kteří pro mě pracují. Podotýkám, že pro mě pracují jako dobrovolníci, čehož si nesmírně vážím. Narážel jste v otázce na mou kritiku Ministerstva práce a sociálních věcí, ale nevím, jestli to je výhodou, že mě takhle lidé znají, to neumím posoudit. Ale je pravdou, že díky tomu mě lidé poznávají.
Jak tedy v tomto předvolebním čase vypadá váš běžný den, co všechno stihnete a na co se soustřeďujete?
Je zvláštní zeptat se mě na jeden den, protože já mám ty dny hektičtější, než když jsem byla poslankyní. Místo toho, abych vstávala v šest, tak vstávám už v pět, abych to všechno stihla. Přes svůj poslanecký mandát a i teď jsem zůstala předsedkyní správní rady Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Pro tento fond stále pracuji, takže můj den se dělí mezi práci v nadačním fondu a kampaň. Každý den mám tři až čtyři akce, hned po rozhovoru s vámi utíkám mezi seniory, protože tam mám domluvenou akci. Nejdu se tam jen ukázat, ale snažím se odpovídat na jejich dotazy, nejčastěji k sociálním dávkám a pomůckám, které potřebují. Do toho vyřizujeme poštu a spravuji si na sociální síti své stránky.
Psali jsme:
Připravili jsme kampaň, která má vazby na lidi se zdravotním postižením. To, co při ní využíváme, nám vyrobili právě oni. Snažím se oslovovat lidi nejenom na akcích, které pořádá moje politická strana například v rámci celopražské kampaně, ale můj tým mi zajišťuje nejrůznější schůzky a setkání. Jezdíme mezi lidi se zdravotním postižením, mezi neziskový sektor, navštěvujeme malé obce patřící k Praze, snažíme se oslovit co největší počet lidí z té oblasti, která mi náleží, čili lidi, které zajímá sociální politika.
Před volbami je nejdiskutovanějším krajem kvůli situaci v OKD Moravskoslezský kraj, co napak podle vás zajímá nejvíce voliče v Praze?
Zatímco v Moravskoslezském kraji to bude jednoznačně zaměstnanost, tak v Praze, jak během kampaně sleduji, je to o slušnosti pravicové politiky, o jejím zachování a o pozici pravice v Poslanecké sněmovně. Dále je to o podnikání a pokud jde o skupinu lidí, která se týká hodně mé práce, tak je to o spravedlivém posuzování lidí se zdravotním postižením a rovněž o přístupu posudkové služby. Senioři také vítají to, že chceme vrátit daňovou úlevu, kterou měli. To jsou asi nejčastější otázky, které dostávám, a nejčastější témata, s nimiž se v Praze setkávám.
Zaregistroval jsem v televizní anketě, když měla volební lídryně ODS Miroslava Němcová za svou stranu vybrat šéfy čtyř či pěti resortů, že do čela MPSV by posadila vás. I když průzkumy nedávají ODS příliš šancí na sestavování vlády, přesto by mě zajímalo, na co by se měl podle vás příští ministr práce a sociálních věcí nejvíc a také nejdřív zaměřit?
Na stabilizaci ministerstva a jeho úřadů, především pak na stabilizaci úřadů práce, na rychlé vypsání výběrového řízení na ICT systémy na ministerstvu a zefektivnění i zlevnění tohoto systému. Ten, kdo tam přijde, tak by se okamžitě – a neměl by čekat do roku 2015 – měl zabývat smlouvami, podle kterých se poskytují ICT služby, které vlastně ICT služby nejsou. Je to kostlivec ze skříně TOP 09 a domnívám se, že to může být pro ministerstvo velký finanční problém. Dále by se měl zabývat změnou lékařské posudkové služby, kdy se část věcí pro nároky pro zdravotně postižené dělají na úřadu práce v rámci sociálního šetření a část těch věcí pak ale rozhoduje posudkový lékař. Domnívám se, že celou tu věc by spíš měl mít na starosti jeden tým České správy sociálního zabezpečení.
Také by si mělo ministerstvo udělat jakousi inventuru v tom smyslu, jestli jsou potřebné některé projekty, které se tam v současnosti realizují, a zvážit, jestli by nebylo lepší finanční prostředky z těchto projektů přesunout pod zaměstnanost a jestli bychom neměli v rámci nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti spíše podporovat zaměstnávání jako takové, tedy především veřejnou službu, veřejně prospěšné práce a společensky účelná pracovní místa. Po stabilizaci úřadů práce by bylo nutně zapotřebí ustanovit odborné týmy, které by se zabývaly zaměstnaností jako takovou, spolupracovaly by se zaměstnavateli, uchazeči o zaměstnání a zprostředkovávaly by určité kolečko, kdy člověk shání práci, potřebuje najít kontakty i odvahu k případné rekvalifikaci. Určitě je také zapotřebí změnit zákon a zavést do něj znovu status osoby se zdravotním znevýhodněním.
Vy se dlouhodobě věnujete problematice zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce. Pokud volby dopadnou podle očekávání a vládu bude sestavovat ČSSD, jaký to bude mít na ně dopad? A dokážete si vy představit po zkušenostech se sociálními demokraty ze sněmovny vzájemnou fungující spolupráci?
Já se domnívám, že sociální demokracie, ač se tak staví, sociální politice prostě nerozumí. Vždy jen vypustí nějaký zkušební balónek a vždycky je to tak trochu nesmysl. Proto se domnívám, že nás na Ministerstvu práce a sociálních věcí čeká spousta nesmyslů. Nevidím totiž v sociální demokracii nikoho, kdo by to uměl.
Před volbami slibujete, že zastavíte zneužívání sociálních příspěvků a příspěvků na aktivní politiku zaměstnanosti. To je slyšet z mnoha stran, ale jak toho chcete vy docílit?
Podle zákona, pokud chcete dávky v hmotné nouzi, musí proběhnout sociální šetření. Ve vašem přirozeném prostředí, tedy doma, by vás měl navštívit sociální pracovník a měl by zkoumat, jaký majetek máte, jestli dávky vůbec potřebujete a měl by zkoumat i to, jak žijete. Například když žádá opuštěná maminka, zkoumat, jestli opuštěná opravdu je. Víme, že ke zneužívání dávek dochází i tím způsobem, že se o ně hlásí osamělí lidé, kteří ale ve skutečnosti osamělí nejsou. To je velký problém. A nejen v naší zemi, ale potýkají se s tím i jiné státy. To jsou takzvané fingované dávky a není jich málo. S tím musíme počítat a měli bychom se toho vyvarovat.
Pak jsou dávky, které jdou na bydlení a jsou uměle navyšovány. Toho se musíme jednoznačně chopit a nastavit cenové hladiny za bydlení tak, aby se zbytečně nezvyšovalo nájemné kvůli tomu, že jsou vysoké dávky. Potom je nutné – a to si myslím, že je velmi důležité – dlouhodobě pracovat s lidmi, kteří nemají práci. Jak jsem říkala v jedné z předchozích odpovědí, je zapotřebí vytvořit pracovní týmy v rámci trhu práce tak, aby se lidé aktivizovali, aby nebylo samozřejmé žít z dávek, ale aby bylo samozřejmé pracovat a aby v případě, že člověk nemá práci, tak aby pracoval v rámci veřejné služby nebo i veřejně prospěšné práce. Ale aby pracoval nebo se vzdělával, to považuji za nesmírně důležité.
ODS se ústy své volební lídryně Miroslavy Němcové rázně vymezila vůči novým subjektům, jako jsou ANO, Úsvit, Hlavu vzhůru!, případně SPOZ. Není ale chybou před volbami odmítnout tolik případných povolebních spojenců?
V tomhle s naší lídryní souhlasím, a to především proto, že nejde o standardní strany. To jsou všechno strany à la Věci veřejné. My jsme si koalici s Věcmi veřejnými a následně s LIDEM vyzkoušeli a nic dobrého nám to nepřineslo, ba naopak. Pokud s někým jít do koalice, tak z naší strany to je jednoznačně někdo, kdo je na pravici, kdo je ustálenou politickou stranou, kdo má nějaké demokratické zásady a principy, a ne politická strana rychle vzniklá kvůli těmto volbám. V tomhle s paní Miroslavou Němcovou musím souhlasit.
Na svém webu uvádíte, že solidarita s potřebnými je výsostně pravicové a konzervativní téma. Nepřipadá vám, že jste tohle tvrzení ve spolupráci s TOP 09 poněkud pošlapali? A proč by vám měl volič v předčasných volbách uvěřit, že se to nezopakuje a že nedáte volnou ruku zase nějakému jinému Jaromíru Drábkovi?
Časem se ukázalo jako velká chyba, že Ministerstvo práce a sociálních věcí vedla TOP 09. Nebyli jsme dostatečně silní, aby toto ministerstvo vedla naše politická strana a to nám v důsledku přinášelo pouze minusové body. Mnoho věcí jsme ale v tomto směru prosadili a pana Drábka se snažili v některých krocích umírňovat, někdy se nám to povedlo, někdy ne. Opravdu se domnívám, že sociální politika je výsostně pravicové téma, a to z toho důvodu, že my nenabízíme dávky všem a v nějaké výši. My říkáme, že je zapotřebí vždy s tím konkrétním člověkem, kdo něco potřebuje, pracovat, pomoci mu s restartem, protože každý z nás se může dostat do prekérní životní situace, potřebuje pomoc a nemá rodinu, která by mu pomohla.
Dr. Ing. Jaromír Drábek
Ale pomáhat lidem ve složité životní situaci chtějí i levicové strany. Proč by tedy solidarita s potřebnými měla být tématem jenom pravice?
Je to hodně o výchově. Potřebujeme vychovávat lidi k tomu, že musí být odpovědní za svůj život. Že není prioritou nepracovat a mít nataženou ruku směrem k úřadu práce. To jsou věci, které socialisté nikdy neříkají a neřeknou. Oni potřebují z lidí vychovávat závislé, samostatně nepřemýšlející lidi, a to pravice nikdy nechtěla. Pravice říká, že pokud nepracujete, tak se vás pokusíme vzdělávat tak, abyste si mohli práci najít nebo vám ji pomůžeme najít, pomůžeme vám s nejrůznějšími dávkami, ale pojďte pomoc i vy tím, že se budete snažit vrátit se zpátky do běžného života tím, že budete pracovat, že si na svůj život budete vydělávat vlastní prací, ne dávkami. U lidí se zdravotním postižením a u lidí, kteří si sami pomoci nemohou, což jsou opuštěné děti, lidé se zdravotním postižením, senioři, kteří jsou sami, opuštění, mají nějaké finanční problémy, nemohou pracovat, tak tam je to přece pro nás jednoznačné. Tam my říkáme a vždycky jsme říkali, že takovým lidem musíme tu pomoc dát jednoznačnou bez jakéhokoli omezení.
Myslíte si, že s tímto vaším pohledem souzní lidé i po třech letech vlády Petra Nečase a působení pana Drábka v čele rezortu práce a sociálních věcí?
I když uznávám, že některé věci se nám za pana ministra Drábka a poté paní ministryně Müllerové nedařily, tak ale pořád jsme byli ti, kteří na spoustu věcí poukazovali a spoustu věcí se snažili změnit. To je případ i mého pozměňovacího návrhu, který mimo jiné i náš koaliční partner nepřijal, kdy jsme chtěli, když se blížil konec sněmovny, honem rychle vrátit status osoby zdravotně znevýhodněné, protože jsme viděli, že končí sněmovna a do konce roku by to nová nestačila. Vrátili jsme zpátky souběh rodičovského příspěvku a příspěvku na péči, protože jsme tehdejšímu ministru panu Drábkovi tvrdili, že to nebude fungovat tak, jak to rozdělil. A chybu jsme velmi rychle uznali – my, ne on – a velmi rychle jsme to vrátili do zákona. Kdybychom necítili odpovědnost, tak bychom se nesnažili to řešit.
Také to, že se zrušila sKarta, začalo, když pan premiér jednoznačně řekl paní ministryni Müllerové, aby připravila všechny legislativní kroky k tomu, aby se sKarta zrušila. Nejen proto, že ten projekt byl tak zdiskreditovaný a tak špatně zavedený, že nešel opravit, ale hlavně proto, že to, co sliboval pan Drábek, že to bude kontrolovat zneužívání dávek, tak to ani nenastartoval, to neexistovalo. Proto říkám, že některé věci byly problematické, ale snažili jsme se uznat chybu. Chybovat je lidské, chybuje každý. Důležité je se z chyb poučit a chtít je napravit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
