„V arabském světě se v současné době odehrává existenciální boj. To je bez debat. Otázkou ovšem zůstává, jestli je to i náš boj. Před tím, než půjdeme do války, měli bychom si odpovědět na několik důležitých otázek. Co mi dělá největší starosti, je, že Obama se chce vrátit do Iráku pod dojmem dvou videí popravených amerických novinářů, která zaplavila média. Mám vážné obavy, že Obama chce jít do války z iracionálního strachu, že se ISIS blíží k našim domovům," uvažuje Friedman.
„Nepodceňuji nebezpečí plynouci z existence ISIS a sdílím názory našeho prezidenta, že tito teroristé musí být zničeni. Pokud však vaše kroky řídí strach, nedokážete uvažovat strategicky a realisticky si odpovědět na spoustu klíčových otázek. Jednou z nich je, proč šíitský Írán, který pomáhal spustit sunnitské povstání v Iráku, chce s námi na celé operaci úzce spolupracovat a Turecko se společně s dalšími arabskými zeměmi drží zpátky?" pokládá si Friedman jednu z otázek.
„Před tím, než se na celou věc podíváme do větší hloubky, pojďme si položit jednu kacířskou otázku, která zní: 'Co kdybychom nakonec neudělali vůbec nic?' Tuto otázku si před nedávnem ve své eseji publikované na serveru Stratfor.com položil George Friedman. Ve svém textu zmiňuje, že sunnitské povstání pod hlavičkou ISIS se dalo vzhledem k bezohlednému počínání šíitské vlády a milice v Bagdádu a Sýrii očekávat. V další pasáži svého zamyšlení pochybuje o tom, jestli ovšem představuje ISIS problém pro Spojené státy. Friedman míní, že v americkém zájmu není udržet v regionu stabilitu, ale umožnit existenci dynamické rovnováhy moci, ve které jsou všichni aktéři natolik zaměstnáni sami sebou, že nemají sílu ani chuť ohrožovat Spojené státy," tlumočí myšlenky svého jmenovce Friedman.
Celý článek v angličtině najdete ZDE.
Turecko, Írán a Saúdská Arábie mají podle Friedmana mnohem větší zájem na vyřešení problému než Spojené státy. Čím více se bude Amerika snažit celý konflikt vyřešit, tím více nebudou mít tři výše zmíněné státy chuť se na tom podílet. Pokud by Američané vycouvali, Írán a další státy by nemohly jen tak stát a dívat se, jak se chaos šíří i do jejich stabilizovaných oblastí. Friedman proto dochází k závěru, že nejlepší americkou strategií je „dělat tak málo, jak je to jen možné a nutit tak regionální mocnosti do boje mezi sebou“. „Nejsem si touto strategií tak úplně jistý, ale určitě bychom i o této variantě měli veřejně diskutovat," připouští Friedman.
„Další důležitou otázku je, o čem tahle válka vlastně je? Palestinský učenec Ahmed Khalidi tvrdí, že v této válce se bojuje o duši islámu. Vysvětlení této odpovědi lze hledat ve skutečnosti, že Saúdská Arábie patří po celá desetiletí k nejvytším sponzorům výstavby mešit a škol, prostřednictvím kterých se v muslimském světě šíří myšlenky salafismu. Tento ideologický směr je nepřátelský vůči postavení ženy v moderní společnosti a staví se proti náboženskému pluralismu. Financování těchto záležitostí je vedlejším produktem vzájemné nepsané dohody o rozdělení moci v zemi mezi vládnoucí rodinou al-Saud a wanhabisty, kteří šíří zmíněný salafismus," píše Friedman.
Tato hra však podle Friedmana dosáhla svého limitu. „ISIS totiž pro Saúdskou Arábii začíná představovat vážnou konkurenci, protože tvrdí, že je chalífátem, tedy centrem islámu. Doposud si však tento primát nárokovala právě Saúdská Arábie. Dalším důvodem je fakt, že ISIS ohrožuje postavení muslimů po celém světě. Khalidi mi říkal o přítelkyni svého kamaráda žijícího v Londýně, která se bojí vyjít se šátkem na ulici, aby nebylo obviněna ze sympatií k ISIS. Saúdská Arábie tedy musí přestat financovat ideologii, ze které vychází ISIS. V opačném případě na to budou muslimové po celém světě dál doplácet," zmiňuje Friedman.
„Přestat tolerovat bychom to měli i my. Saúdská Arábie konečně musí začít řešit své vnitřní rozpory a vládnoucí rodina al-Saud musí přehodnotit svoji dohodu s wanhabisty. Budoucnost islámu a náš úspěch v boji s ISIS je na tom přímo závislý," uzavírá Friedman.
Psali jsme:
_635338306446009190.JPG&id=21814)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
