Lubor Lacina v úvodci upozornil na to, že při hodnocení projektu společné měny máme tendenci brát v úvahu jen ekonomické faktory a uvažovat například jen o výši financí, které byly nutné k záchraně Řecka, jak se zvýšila nezaměstnanost v zemích, kde je euro, apod., ale že debata o euru je hlavně politická.

„Pokud sledujeme historii eurozóny, vidíme, že původně šlo o kompromis mezi Francií a Německem, kdy Francie kolem roku 1990 měla obavy ze vzniku německé ekonomické supervelmoci a souhlas se sjednocením Německa vyvážila tím, že prosadila společnou měnu. Francouzští lídři měli pocit, že společná měna pomůže Francii,“ naznačil počátky historie Lacina, podle nějž to zatím ale vypadá tak, že vítězně z celého projektu vychází Německo, které je silnější, než si Francie představovala v počátku 90. let.

Na nedávné krizi eura a na tom, že pak přišla migrační krize, je podle doc. Laciny vidět, že byla Evropa rozdělena. „Jestliže krize eura unii rozdělila na sever a jih, migrační ji rozdělila na západ a východ. Z tohoto pohledu projekt eurozóny i EU se stává obětí vlastního úspěchu, protože najít shodu mezi osmadvaceti zeměmi, které mají rozdílné zájmy, je těžké. Zároveň je pravda, že se proces celé poválečné integrace Evropy vždy skokově posouval kupředu v rámci krizí, politici se vždy vzchopí, když je na ně vytvářen tlak. V krizi eurozóny to zafungovalo, politici se dohodli na tom, že banky bude dozorovat Evropská centrální banka, že se banky složí na fond, který bude řešit bankovní krize apod.,“ argumentoval ve prospěch EU optimisticky Lubor Lacina

Projekt eurozóny není mrtvý, spíše se rozrůstá

Národní koordinátor zavedení eura v ČR Oldřich Dědek ve své prezentaci uvedl, že euro není projekt, který by vznikal dnes a na zelené louce, trvá už čtrnáct let a již mnohokrát čelil předpovědím, že eurozóna zanikne. „Místo, aby krize naplnila očekávání, že projekt je mrtvý, spíše se rozrůstá. Během světové krize se europzóna rozšířila o pobaltské země a to také o něčem svědčí. Euro používá kolem 330 milionů lidí a jsou zde bohaté praktické zkušenosti. V zemích eurozóny se většina obyvatel navíc domnívá, že euro bylo pro ně přínosem. Dokonce i v zemích zasažených těžce krizí, jako je Řecko, to nepřimělo veřejnost, aby se chtěla vrátit k národní měně. Povinností řecké vlády tedy bylo chovat se tak, aby země mohla v eurozóně zůstat,“ uvedl Oldřich Dědek.