„Lidé, kteří vysílají poplašné zprávy o invazi, by se měli podívat na data. Bavíme se zhruba o 60 milionech lidí, z nichž ale 86 procent zůstává v domovských nebo rozvojových zemích. Tudíž ti, kteří dorazí do Evropy nebo se o to alespoň pokusí, tvoří jen zlomek. Já sám jsem mluvil se stovkami běženců na Lampeduse, Sicílii nebo Maltě. Velká část z nich skutečně prchá před obrovským nebezpečím. Oni opravdu nemají v úmyslu podnikat invazi nebo páchat kriminalitu. Lidem, které uprchlíci děsí, bych řekl: ‚Máte strach, protože je neznáte. Nemluvili jste s nimi.‘ Jsem přesvědčený, že kdyby lidé znali více konkrétních příběhů, neměli by takové obavy,“ konstatoval Matteo de Bellis v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Hovořil prý např. s dívkou z Nigérie, která musela jako křesťanka prchnout ze své vlasti před sadistickými radikály z Boko Haram. Skončila však v rukou pašeráků v Libyi, kteří z ní udělali prostitutku. Jednoho dne se jí ale podařilo utéct, a tak se ocitla v Evropě. Existují ale i jiné příklady, můžeme prý mluvit o somálských dětech prchajících před válkou nebo před terorem v Eritreji.
Zvlášť smutné jsou prý případy lidí, kteří bojovali o život nejen ve svých domovských státech, ale pak také na přeplněných lodích. Matteo de Bellis se setkal s rodinami, které moře navždy rozdělilo. Kupříkladu otec a dcera byli z moře zachráněni, ale těhotná maminka s dalšími dětmi z téže rodiny utonula. Rozhodně podle muže pracujícího s uprchlíky není pravda, že by sem mířili lidé především kvůli práci a vyšším sociálním dávkám. Tento názor označuje za nesmyslný. Ekonomických migrantů je podle jeho zkušeností jen zlomek.
Hodně uprchlíků by možná chtělo zůstat i v Česku
Evropští politici by podle jeho názoru měli projevit více odvahy a umožnit uprchlíkům, aby mohli žádat o azyl. To prý rozhodně neznamená, že by Evropa měla přijmout všechny uprchlíky, ale běženci by zkrátka měli dostat možnost požádat o azyl.
„Určitě není snadné najít systém, který uspokojí všechny, ale pokud by například Česko nabídlo dostatečně velkou kapacitu, jsem si jistý, že by se našlo hodně uprchlíků, kteří by tu chtěli zůstat. Všechno by se ale mělo dít v širším kontextu, kdy by se měla změnit azylová politika Evropy jako celku. Sice existuje něco jako společná azylová politika, ale jsou veliké rozdíly v tom, jak jednotlivé země s uprchlíky zacházejí. To je klíčový faktor, aby v tom Evropa byla více homogenní.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
