Zvažujete, že budete volit Jaromíra Soukupa?Anketa
Přehled mediálních zajímavostí startuje nejpříšernější článek uplynulého týdne, který pod titulkem „SPD vychovává teroristy“ vyšel v Respektu. „Napsal ho pan Tabery. Je to popis příběhu onoho důchodce Jaromíra Baldy, který byl odsouzen do vězení za pokus o vykolejení vlaku a šíření různých letáků, jejichž obsahem byl jakýsi strach z muslimských migrantů. Myslím, že se pan Tabery ve svém článku v mnoha ohledech velice mýlí. Jeden ohled je nepochybně v tom, že předhazuje pana Baldu k odpovědnosti SPD jako straně. Píše, že byl prokázán nějaký telefonický rozhovor mezi jednou členkou strany SPD Vaňkovou a panem Baldou, který se v něm vyjadřoval vulgárně na adresu migrantů. To všechno je možná pravda, ale paní Vaňková přece není SPD,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Jde jen o jednu členkou strany SPD, kterou ani nezakládala. „Stejně jako třeba pan Kalousek není TOP 09, jak jsme viděli, mohl svůj význam pro stranu rozmělnit poměrně rychle a dokonale, a to je zakladatel té strany. V tomhle se Respekt zcela jednoznačně dopouští slučování věcí, které k sobě patří buď velmi málo nebo vůbec, a předhazování odpovědnosti někomu jen z nějakého vnitřního ideologického popudu. Respekt prostě nemá rád Okamuru, chápejme to tak. Každý, kdo čte Respekt a sleduje SPD a Okamuru, tomu rozumí, nicméně nazvat článek ‚SPD vychovává teroristy‘ je záměrná lež. To se jinak interpretovat ani nedá. SPD by se měla bránit právní cestou, neboť to, že tato strana jako instituce vychovává teroristy, s velkou pravděpodobností není pravda. Nechť se SPD brání se prostředky, které jí právo umožňuje,“ doporučuje mediální analytik.
Strašidelné líčení toho, co by nás čekalo při úspěchu euroskeptiků
Ale vůbec ho nepřekvapilo, že se Taberyho článku a celé té kauzy zmocnila i jiná média. „Našel jsem si další článek, byl od Roberta Maleckého a vyšel s titulkem ‚SPD a terorismus. Důkazů o spojení s obžalovaným důchodcem je víc, než by bylo Okamurovi milé‘. Zase je tady krátká linka mezi panem Baldou a panem Okamurou. Není to tak nešikovně formulované jako ‚SPD vychovává teroristy‘, není to žalovatelný titulek, ale každopádně je z něj zjevné, že nejde o nějakého pana Baldu, který pravděpodobně propadl nějaké vlastní představě světa, která není úplně realistická, a nějakému svému strachu. To se může stát. Na to ovšem máme různá zdravotnická zařízení, která to dokážou detekovat a případně i léčit. Nicméně to propojování se stranou pana Okamury je nevhodné a je z toho zjevná ideologická snaha jmenovaných novinářů a jejich médií poškodit SPD,“ míní Petr Žantovský.
Nepochybně to však zapadá do kontextu blížících se voleb do Evropského parlamentu. „Koneckonců viděli jsme řadu pořadů na téma evropské volby a o tom, jak budou klíčové a jak budou rozhodovat o tom, co nás po nich bude čekat. Většinou se to všechno odehrává v takovém poměrně strašidelném líčení toho, co přijde, když eurovolby vyhraje ve Francii paní Le Penová, v Rakousku Svobodní, v Nizozemsku Wilders, u nás Okamura. Je totiž jednoznačné, že se posiluje postavení těchto euroskeptických stran. Kampaň, která nás před těmi květnovými volbami čeká, bude velmi radikální a velmi kobercová, protože se média opět pokusí, jak už činí dávno a umí to po svém, o maximální propagandu v opačném směru. Ovšem jak to dělají právě takhle maximalisticky, tak čím více tlačí na pilu, tím větší protitlak vzniká,“ vysvětluje mediální odborník.
Svět jde jinudy, a média tak fungují jako polibek smrti
Mediální aktivita se dá přirovnat k zákonu akce a reakce. „A média zpravidla dosahují pravého opaku toho, co chtěla. To jsme nakonec viděli na příkladu Andreje Babiše, který navzdory všem mediálním atentátům získal v posledních volbách o dost procent víc, než měl předtím a než se mu přisuzovalo. Čili média fungují jako polibek smrti, to už jsme si říkali mnohokrát. Součástí toho je i tahle kampaň proti Okamurovi. Přitom on se svou stranou zdaleka není dominantní parlamentní stranou, o to zajímavější je, že z něj tito novináři mají takový strach. Docela bych od nich chtěl slyšet argumentaci, proč mají strach z SPD a z Okamury. Je to proto, že si uvědomují, že svět jde jinudy, než by si sami přáli, a že se této skutečnosti strany typu SPD nebo paní Le Penové umějí zmocnit mnohem lépe než oni? Je to možná odpověď, ale to ať si každý novinář přebere sám v sobě,“ podotýká Petr Žantovský.
Psali jsme:
Pro druhé téma se vrací k posledním Otázkám Václava Moravce, z nichž viděl tu část, kde se vedla řeč o brexitu, o úterním hlasování v britském parlamentu na téma dohody o odchodu Spojeného království z Evropské unie a následném středečním hlasování o vyslovení důvěry, či nedůvěry premiérce Therese Mayové. „Ale zmíněná debata šla obecněji, netýkala se jen této jedné události v Británii, hovořilo se o celé perspektivě Evropské unie. Účastníky byli Václav Bělohradský, Petr Pithart a Petr Kopecký z univerzity v Leidenu. Debata byla v mnoha ohledech velice poučná, přestože se jí zúčastnili lidé, co by za normálních okolností patřili do kategorie, kterou nazývám polemika souhlasících. Jsou to totiž tři intelektuálové s velmi podobným filozofickým a světonázorovým zaměřením i s podobnou levicovou politickou orientací,“ upozorňuje mediální analytik.
EU se k Britům chová tak, aby odstrašila adepty na odchod
Zaujalo ho především to, jak se všichni tři účastníci debaty shodovali na jednom hlavním poselství. „Jeden můj přítel, který to také sledoval a hodnotil, to vyjádřil asi nejlépe, tak si ho dovolím parafrázovat: ‚Ti tři pánové spolu s panem Moravcem tam v podstatě naříkali nad tím, že prohráli svůj pokus o nastolení své představy o uspořádání lidských a politických věcí. Po třiceti letech tahle havlovsko-pithartovská představa pravdy a lásky tady prohrála, a to na celé čáře. A tenhle pořad byl poměrně jasným důkazem toho, že si to ti lidé uvědomují a že je to samozřejmě strašlivě rozčiluje.‘ Asi nejvíce neuroticky z toho vyšel pan Pithart, který byl chvílemi velmi explicitní a až nečekaně emotivní na to, co by mu jako bývalému předsedovi Senátu, expředsedovi vlády a doyenovi české politiky příslušelo. Možná trochu více umírněnosti vykázat mohl,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Tomio Okamura
Dokonce mu připadalo, jak byl Petr Pithart tak zcela zjevně vykolejen vývojem událostí, že propadal až do nižších pater upřímnosti. „A řekl jednu větu, která se mi moc líbila. A to ve chvíli, kdy došlo na téma, co s tím, když někteří členové Evropské unie – třeba Británie – volí odchod z Unie, tak jak se vlastně Evropská unie k Velké Británii chová a jak se k ní dlouhodobě chovala navzdory tomu, že Británie měla nejvíc výjimek a byla poměrně výlučným členem Unie. A Pithart explicitně prohlásil, a je tudíž možné to recyklovat a odvolávat se na to, že to, jak se Evropská unie chová k Velké Británii, je způsob, jak odstrašit ostatní státy, aby z Unie neodcházely. To slovo ‚odstrašení‘ tam opravdu padlo. Myslím si, že Petr Pithart řekl nechtěně velkou část pravdy, když přisoudil evropským strukturám tuhle odstrašovací taktiku,“ poznamenává mediální odborník.
Z Evropské unie se stává totalita, ale ani silou se neudrží
Ale to, že Evropská unie potřebuje odstrašovat jednotlivé členské státy od jakéhokoli kroku, například odchodu z Unie, znamená, že je na konci svých sil. „Vúbec neví, jak udržet soudržnost, ztratila i ideu společné cesty. Jestliže si to Evropská unie uvědomuje, tak se můžeme dočkat jenom dvou věcí. Za prvé mnohem větší hysterie typu Barrosova ‚více Evropy‘, kdy v okamžiku, co se mu začala drobit Evropa, přišel s receptem na prohloubení federalizace, homogenizace, což také bylo smrtící. A za druhé, že se Evropa pokusí postavit vlastní armádu, jak tím strašila už v době, kdy u nás byl premiérem pan Sobotka, který byl také velkým protagonistou této myšlenky, a bude se pokoušet to udržet silou. Silou to však dlouho nepůjde. Ti, kteří četli něco z dějepisu, vědí, že žádná totalita se silou nemůže dlouhodobě udržet. A z Evropské unie se totalita stává mílovými kroky,“ tvrdí Petr Žantovský.
Vysoká emocionalita Petra Pitharta se v debatě OVM projevovala také tím, že opakovaně strašil válkou, konfliktem, katastrofou, v podstatě vysílal poplašnou zprávu pro případ, že by nějaká země odešla z Evropské unie. „To by prý byl katastrofický vývoj v Evropě a všechno by bylo špatně, což by jako významný český politik takhle zjednodušeně asi referovat neměl. Občas však v debatě zazněly racionální myšlenky, zejména od Václava Bělohradského, který tu tendenci udržet jednotu Unie násilím odmítl velice jednoduše. Je-li jednota postavena na strachu, tak je to špatně a k ničemu dobrému to vést nemůže. Docela dobře analyzoval příčiny stávajícího stavu Evropské unie, a to tím rozšířením na východ, kam jsme spadli i my, ale i další státy, protože místo prohloubení ať už instituce nebo vyšší demokracie procedur sáhla Unie k masovému rozšíření,“ připomíná mediální analytik.
Šílená palachiáda v České televizi obsahovala spoustu nesmyslů
K tomuto kroku je vedla geopolitická snaha vymezit se jednak vůči Ruské federaci a v té době i vůči Spojeným státům. „Rozšířili Evropskou unii bez ohledu na to, jestli členství nových zemí bude pro Unii ekonomicky výhodné, nebo zda mají nějaké jiné dispozice. To vše se ještě posílilo masívním zavedením eura, a to i v takových zemích, které na něj absolutně neměly, jako třeba Řecko. V debatě zaznělo několik opravdu velmi dobrých analýz, ale všechno to bylo korunováno společným nářkem nad tím, že ta jejich myšlenka je na konci a oni vůbec netuší, co může nastat dál. Každopádně takové veřejné přiznání porážky je docela unikátní a vzácný okamžik. A každému, kdo trochu uvažuje v souvislostech a hlouběji, bych doporučil se na to podívat, protože to stojí za to,“ je přesvědčen Petr Žantovský.
Zcela záměrně se nevyjadřuje k tématu, jehož byla uprostřed týdne média a především veřejnoprávní televize plná. „A to proto, že celodenní propagandistická masáž té šílené palachiády v České televizi, obsahovala spoustu nesmyslů. Třeba jako tezi o tom, že byl Jan Palach antikomunista a že byl bojovníkem proti komunismu už dávno předtím, než spáchal ten smutný čin. K tomu se opravdu nechci vůbec ani vyjadřovat. To byla přehlídka dilentalismu a stejně jako v minulém roce při padesátém výročí 21. srpna to byla pouze příležitost pro mnohé – stále stejné – žvanily předvést se národu a prokázat se, že taky rozumí ‚věci Palach‘. To zase Česká televize nezvládla a Palachovi udělala smutnou medvědí službu. To si chudák nezasloužil,“ nepochybuje mediální odborník.
Dějepis se učí podle sovětských vzorů a šíří proruské panslovanství
Ale i závěrečné téma, které si vybral, určitě vyvolá do budoucna velké kontroverze. „Zmínili jsme se o tom už před nedávnem, když BISka vydala zprávu, ve které se mimo jiné dotkla výuky moderních dějin na našich školách. A tak jsme se v tomto týdnu dozvěděli například z Novinek, že tato zmínka už vyvolala aktivní politické jednání, protože ministr školství Robert Plaga vedl debatu o změně rámcových vzdělávacích plánů, které vymezují obsah učiva. Při uvažovaných změnách se chce opřít o teze, které zazněly v té zprávě BIS v tom smyslu, že se tu učí podle sovětských vzorů a že šíříme proruské panslovanství a podobné hlouposti. To, co tam BIS napsala, není všechno pravda, je to jenom ideologická čítanka a propagandistický plakát, což má svůj důvod, ale o něm spekulovat nebudu,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Považuje však za naprosto nepředstavitelné, že tajná zpravodajská služba nějaké země – v našem případě Bezpečnostní a informační služba – bude spoluurčovat osnovy výuky dějepisu podle aktuální politické orientace oné země. „To je pro mě zcela nemyslitelné, protože se podle tohoto můžeme velice rychle dočkat tvrzení, že třeba tehdejší Československo nebylo v roce 1945 osvobozeno Rudou armádou, ale třeba hotentoty, nebo Etiopany, Američany nebo i Němci, co já vím. Němci jsou dnes ti hodní, tak třeba se časem dozvíme i to, že nás od nacistů osvobodili Němci. Tohle všechno je možné, nic bych do budoucna nevylučoval, ačkoli je jednoznačné, že devadesát procent tehdejšího československého území bylo osvobozeno sovětskou armádou a na tom žádná ideologie a žádná tajná služba nic nezmění,“ zdůrazňuje mediální analytik.
Neměli bychom přijmout ideologizaci výuky podepřenou lží
„A to ani pan Klvaňa, který před časem prohlásil, že v květnu pětačtyřicátého nás sovětská armáda neosvobodila, ale přepadla. To je věta, která hned po svém vyslovení vyvolala velkou vášeň mezi lidmi, kteří chápou historii realisticky a pravdivě, a ne ideologicky a politicky. Bojím se toho, že jsme zase u zrodu nového ideologizování obsahů výuky, a to na ploše od nejmenších dětí až po minimálně maturanty, což už jsme zažili v minulém režimu. Netušil jsem, že to zažijeme znovu, byť s jinými předznamenáními a s jinými znaménky. Je to opět návrat ideologie do historie. Říká se, že vítěz píše dějiny, ale tady teď žádný vítěz není. Je tu jen jedna strana, která se snaží vytlačit z vlivu stranu druhou a používá k tomu zpravodajských materiálů a mimo jiné také lží a nepravd. A to je něco, co bychom v žádném případě neměli přijmout,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
