Autor vidí tři příčiny krvavého konfliktu na Ukrajině a na základě jejich analýzy dochází k řešením. Prvním příčinným faktorem byla podle něj geopolitika, dalším ekonomika a posledním vnitřní rozkol v zemi.
Geopolitika: Rusko a Západ a Janukovyčovo lavírování
V geopolitické rovině Dovbuš připomíná zhoršující se vztahy mezi Západem (USA a EU) a Ruskem během roku 2013 a snahy prezidenta Janukovyče lavírovat mezi oběma. Zatímco Západ dráždila ruská aktivita v zahraniční politice, Rusko vnímalo negativně západní podporu ruského protestního hnutí v letech 2011-2012. Připomíná také, že nárůst cen přírodních zdrojů umožňoval Rusku zvyšovat svůj ekonomický a vojenský potenciál, což představovalo přímé ohrožení mocenské rovnováhy v Euroasii. USA znervózňovala představa strategické aliance mezi Ruskem a EU na úkor moci USA.
Ukrajinský prezident V. Janukovyč se snažil balancovat mezi oběma stranami konfliktu, čímž ale postupně budil podráždění na obou stranách. Dlouho se ale ani jedné z nich nechtělo přímo zasahovat do ukrajinských záležitostí. To se změnilo v letech 2012 a 2013 v souvislosti se směřováním Ukrajiny k podpisu asociační dohody s EU, které nebylo bez vztahu ke složitým vyjednáváním s Putinem o nových cenách plynu a s tím spojené euroasijské integrace.
Kreml představu, že by Ukrajina vstoupila do asociace s EU, viděl jako ohrožení Celní unie, i přesto, že bylo možné, že Janukovyč by i po podpisu dohody stále lavíroval a snažil se dohodnout s Moskvou. Běh událostí potom vedl skrze ruský nátlak na Janukovyče k odmítnutí podpisu.
Potom „se stal Majdan“, jak píše Dovbuš, který byl aktivně podporovaný Západem, vedeným mimo jiné snahou o revanš za ponížení ve Vilniusu. I přes to ale nebyla otázka asociace Ukrajiny k EU pro Západ tak principiální jako pro Rusko. Janukovyč byl svržen a Rusko se dostalo do situace, kdy její podpora neměla už náležitý efekt. Kremlu se ani nepodařilo získat ukrajinskou opozici v podobě Strany regionů, která se rozpadla.
Psali jsme:
Co v první řadě očekáváte od evropských, tedy svých státníků?Anketa
Kremelský vabank
Právě v této situaci šel Kreml hrát vabank a zorganizoval převrat na Krymu. Na začátku nešlo o připojení Krymu k Rusku, to následovalo později jako důsledek dění. Kreml se snažil tímto způsobem upozornit Kyjev a Západ, že o budoucnosti Ukrajiny se bude muset mluvit rovněž s ním. Západ ale měl jinou představu a tyto signály neviděl. Vtržení na Krym uchopil jako obrovskou možnost k tomu přímo a veřejně potrestat Kreml, zavést proti němu mezinárodní sankce, utišit hlasy evropských zastánců sbližování EU a Ruska a nakonec způsobit Putinovu režimu velkou geopolitickou porážku. V rámci této logiky nikdy nešlo o to dosáhnout kompromisu a dohody, ale šlo o kapitulaci.
Dovbuš konstatuje, že Rusko reagovalo po svém a hlouběji intervenovalo na Ukrajině s tím, že počítalo, že časem Kyjev a Západ pochopí a donutí je tak k dohodě. Rusko se nedokázalo domluvit s místními oligarchy na jihovýchodě, takže se muselo spolehnout na ozbrojené jednotky a málo známá místní proruská hnutí. Nikde jinde než na Donbasu nedošlo k zformování velkých center odporu. V Doněcku a Luhansku vznikly de facto na Kyjevě nezávislá území a Moskva začala mluvit o federalizaci, neutralitě a tak dále.
Psali jsme:
Porážka ATO byla předem jasná
„Ale dění na Donbasu ještě posílilo pozici Ukrajiny a Západu. Nikdo se s Ruskem nezačal domlouvat a odpovědí byla silová operace na východě, která přerostla v plnocennou válku," píše Dovbuš. První pokus o příměří nevyšel, i když mohlo vést k podobným dohodám jako těm v Minsku, ale už před dvěma měsíci. Nový prezident Porošenko ale rozhodl k útoku a uvěřil ujišťování ukrajinských siloviků o možnosti vítězství do konce léta, i když bylo podle Dovbuše předem jasné, že Rusko nic takového nedopustí: „Ukrajinská armáda mobilizovala všechny svoje zdroje a dokázala získat velké úspěchy. DNR a LNR, které nedostaly patřičnou podporu od Moskvy, byly do značné míry demoralizované a postupně ustupovaly. V Rusku šla usilovná debata: Pustit se do války, nebo se spolehnout na sílu odporu povstalců? Nakonec šli třetí cestou jako vždycky a poslali na Ukrajinu nevelký kontingent, který jakoby na Ukrajině nebyl, ale plnil vojenské úkoly," píše autor.
Dvě možnosti: válka, nebo dohoda s ústupky Moskvě
V daný moment existují dvě alternativy pro Ukrajinu. Pokud příměří a pokusy o dohodu neuspějí, půjde o další kolo války, která bude mnohem horší než dosavadní. Rusko bude ještě více zainteresováno vojensky v konfliktu. „Je možné, že země Západu dodají vojenskou pomoc, ale z toho nebude Ukrajině a Ukrajincům lépe: válka bude zuřit na našem území, umírat budou tisíce našich občanů, nedá se vyloučit, že velká část zemi bude okupovaná a ekonomika bude zničená.“ Druhou alternativou je velká dohoda mezi Ruskem, Ukrajinou a Západem o budoucnosti země. „To těžko vyřeší nastupující chladnou válku mezi Západem a Ruskem, ale ať si vyjasňují svoje vztahy na nějakém jiném území a ne na úkor životů Ukrajinců.“
V současné situaci je dosažení takové dohody problematické, protože jejich součástí budou muset být ústupky Moskvě, což je v dnešní atmosféře, která vládne v ukrajinské politice problém. Dovbuš věří, že parlamentní volby by v tomto ohledu mohly pomoci.
Psali jsme:
Ekonomika Ukrajiny a grandiózní mina pod stabilitou státu
V ekonomické rovině potom Dovbuš poskytuje vhled do ekonomické situace Ukrajiny, která se v rámci ekonomické krize začala dostávat do problémů. Do roku 2008 ekonomika rostla díky vysokým cenám kovů, přístupu k levným půjčkám a relativně levným energetickým zdrojům i díky růstu na trzích zemí SNS. To skončilo a Ukrajina se ocitla před dvěma možnostmi. První byla více se připoutat ekonomicky k Rusku, což by vedlo k rychlému efektu, ale sama věc byla ideologicky a politicky nepřijatelná pro značnou část populace. Druhou dobře rezonující integrace s EU, která by přinesla udržitelnější růst ale za cenu řady velmi bolestivých změn a reforem, kterých se na podzim roku 2013 bál Janukovyč a na které dnes zemi připravuje vláda A. Jaceňjuka.
V nejbližší době bude ratifikována smlouva o asociaci s EU, což povede ke konečnému rozchodu s Ruskem. Část důsledků Ukrajina už pocítila – růst tarifů, zmražení výplat, kolaps spotřebních trhů, devalvace hřivny, některé způsobila potom válka a ještě další těžkosti budou Ukrajinu čekat v sociálně-ekonomickém smyslu, myslí si Oleg Dovbuš.
Upozorňuje také na rozdílné standardy života mezi Ruskem a Ukrajinou a navýšení sociálních výplat a penzí a anektovaném Krymu a pokud tak učiní i na separatistickém území Donbasu po jeho možné anexi, tak jak Dovbuš konstatuje „Pětinásobný rozdíl ve výplatách nevydrží každý vlastenec.“
„Konečně, samotné ostré zhoršení úrovně života a podmínek pro byznys v zemi zakládá grandiózní minu pod stabilitu státu, o čemž upřednostňuje dnešní vláda nemyslet.“ Podle Dovbuše je pro Ukrajinu perspektivní ekonomická dohoda mezi Ruskem, Ukrajinou a Západem o Marshallově pláně pro zemi. A té nejde dosáhnout bez už zmiňované politické dohody.
Psali jsme:
Majdan mohl skončit jenom separatistickým povstáním na západě nebo na východě
Vnitropolitický ukrajinský rozkol zesiloval po roce 2004, kdy ukrajinští politici aktivně podněcovali protiklady mezi rozdílnými regiony v zemi k politické mobilizaci konkrétního voličstva a dnešní dění se ukazuje pokračováním těchto snah. Majdan v roce 2013 začal mít rychle charakter konfliktu a záhy se s ním spojily různé obrazy nepřítele.
Dovbuš podrtrhuje, že pokud by se Janukovyč rozhodl k násilnému potlačení Majdanu během tří rozhodujících dnů v únoru 2014, tak by se konflikt s Kyjevem rozhořel na západě Ukrajiny. Mnozí se ale domnívají, že Janokovyč by do války nešel a stanovil by raději hranici z roku 1939. Události tak jako tak směřovaly ke konfliktu uvnitř země: „Ale stalo se to, co se stalo a na odpor se postavila východní Ukrajina. Potom se potok vzájemné nenávisti dostal na novou úroveň: totální dehumanizace lidí, kteří myslí jinak než ty. Přičemž to má už průmyslovou podobu díky pomoci největších masmédii. „Upaluj kolaboranty“, „Bij banderovce“, raduj se nad odstřelováním nepřátelských měst z Gradů, užij si fotky mrtvol vojáků protivníka, nelituj „cizí“ civilisty – všechny tyto modely chování se nyní nejenom pěstují ale povzbuzují se na nové úrovni. A všechno to jsou z pohledu léčby občanského rozkolu na Ukrajině věci mnohem horší než geopolitické soupeření mezi Ruskem a USA.“
Program národního usmíření Ukrajiny
Podle Dovbuše je naprostý omyl myslet si, že situaci vyřeší oddělení Donbasu od Ukrajiny a snahu o vybudovaní Novoruska nelze srovnávat s Osetii nebo s Podněstřím, protože tato se týká teritoriální expanze samozvaných republik na další teritorium Ukrajiny. Řešením je dle autora jenom jedno – „totální vládní program národního smíru, národní trpělivosti, národního odpuštění všem, kdo nyní drželi v ruce zbraň. Je nutné přiznat každému občanovi právo na jeho přesvědčení, na svůj pohled na dějiny, na svůj panteon hrdinů, na svůj jazyk, na svojí církev. Je třeba zavést totální zákaz propagandy vzájemné nenávisti.“, shrnuje Dovbuš s tím, že současné politické a intelektuální elity na to nejsou ještě připravené. Přesto: „O národním usmíření je nutné mluvit pořád bez ohledu na proklínání davu a hrozby radikálů. A dřív nebo později se výsledek dostaví.“, myslí si autor.
Démon války může na Ukrajině pohřbít jenom velká dohoda mezi Západem, Ukrajinou a Ruskem, ekonomická dohoda o „Marshallově plánu“ pro Ukrajinu a rozsáhlý program národního usmíření, uzavírá Oleg Dovbaš svojí analýzu.
Zdroj: http://reporter.vesti.ua/69062-bolshaja-vojna-ili-bolshoj-dogovor#.VBE80mIaySP
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: vss
