„Na kauzu lithia je možné se podívat z několika úhlů: jako na odborný problém s těžbou, jako na politický problém, jako na signál proměny české společnosti a také jako na zlomový moment možné proměny státu v technologickou základnu střední Evropy,“ míní Martinek.
Potenciál lithia podle jeho slov nespočívá jen v podobě baterií pro elektroauta, mobily a notebooky. „Během několika let se lithium stane základem pro inovace v moderním slévárenství, hutnictví, keramice. Zároveň nastartuje nová odvětví výzkumu a vývoje materiálových hmot. A v neposlední řadě se v něm skrývá i velký potenciál pro novou generaci moderní energetiky a novou generaci reaktorů. Za těchto okolností se dříve opomíjený kov, prakticky odpad při těžbě cínu, stal jednoznačně strategickou surovinou, která dokáže radikálním způsobem nastartovat technologický vývoj až pro desítky různých oborů,“ zmínil se slovy, že je jisté, že stávající technologie výroby baterií projdou výraznou inovací.
Původní text ZDE
„Jak situaci řeší stát? Stát vydal v roce 2010 licenci k průzkumu ložiska v lokalitě Cínovec menší privátní firmě GEOMET Brno, která průzkum provedla. GEOMET provedl průzkum na základě, kterého vyplynulo, že pod Cínovcem se nachází milion tun lithia v kategorii prozkoumaných a vyhledaných zásob. To znamená 7 milionu tun ekvivalentu uhličitanu lithného a 263 tisíc tun cínu. Odhad potvrdila European Metals Holdings (EMH) 2. 10. 2017, který je současným vlastníkem GEOMETU. European Metals Holdings je malá australská firma, jejíž jediným projektem je právě lokalita Cínovec,“ píše dále Martinek.
Stát v tuhle chvíli povolil těžbu dalším subjektům. Na povrchových odkališťích v Cínovci bylo uděleno povolení k těžbě firmě Cínovecká deponie spadající pod investiční fond RSJ Karla Janečka. Firma má všechny potřebné licence a může zahájit těžbu. A zároveň usiluje o povolení těžby v druhé oblasti kolem Horního Slavkova prostřednictvím své firmy Sanaka Industry. O povolení k těžbě v ČR v největším rozsahu, metodou hlubinného dobývání usiluje zmíněná australská European Metals Holdings. A na podmínky těžby se údajně informovala i ASG, Albright Stonebridge Group, která je majetkem Madeleine Albrightové, bývalé ministryně zahraničí Spojených států,“ dodal Martinek.
Po uzavření memoranda 2. října vypukla bouře. „Je k tomu podstatný důvod. EMH v žádném případě není majitelem ložisek lithia na Cínovci. Ukončený průzkum zakládá podle horního zákona přednost při vytěžení ložiska firmě, která průzkum provedla. O povolení těžby musí ale rozhodnout báňský úřad. Ovšem v podobě takto strategické suroviny nebude rozhodnutí báňského úřadu stačit. Takto závažné rozhodnutí spadá spíše do gesce parlamentu a vlády,“ sdělil Martinek.
„V zemi, jako je Česká republika, kde je prakticky 200letá tradice těžebního průmyslu, kde existují těžební podniky, univerzity, odborná pracoviště a dostatek kádrů pro těžbu, je nesmyslem uvažovat o tom poskytnout práva na těžbu strategických surovin jakémukoliv soukromému prospektorovi. Těžba lithia v ČR nevyžaduje žádné zvláštní dovednosti, které by zdejší firmy nezvládly. Technologie jsou známé a Česká republika má dostatek kapacit, zkušeností, univerzit i odborných pracovišť na to, aby dokázala lithium a cín, potažmo rubidium vytěžit vlastními prostředky. Má i potřebné státní firmy, které dokáží lithium vytěžit. A stát může iniciovat vznik nových firem, s výraznou státní spoluúčastí, které vytěženou horninu dokáží zpracovat do podoby, jakou potřebuje průmysl,“ zmiňuje následně jasně Martinek. Dodává, že je naprostým nesmyslem, aby se stát vzdal takto strategické suroviny.
„Další problém v textu memoranda spočívá ve faktu, že v případě, kdy se stát rozhodne (a věřím tomu, že se rozhodne) vytěžit lithium pomocí státní firmy, může se toto memorandum stát podkladem pro komplikovanou a velmi drahou arbitráž mezi ČR a ‚poškozeným‘ investorem. Jaká pak bude odpovědnost zmíněného úředníka? Zaplatí za podpis zmíněného memoranda státu náhradu škody? V stamilionech nebo miliardách korun?“ zeptal se a připomněl neblaze proslulou kauzu Diag Human.
Závěrem pak Martinek dodává, že kauza lithium má zcela zásadní rozměr. „A kontext, který úzce souvisí se způsobem, jakým stát jedná a nakládá s těžebními právy a těžebními podniky. Pro příklad se musíme vrátit do nedaleké minulosti ke kauze OKD, kde lze najít určitou analogii v přístupu státu k této oblasti,“ připomněl.
Psali jsme:
autor: vef
