Jedná se o skutečně originální dílo, jak dokládá jedna z verzí scénáře, uniklá na internet. Před jejím čtením varujeme každého, kdo není s hnutím Žít Brno naladěn na úplně stejnou vlnovou délku.
Hlavním hrdinou filmu má být dobrotivý mládenec jménem Standa Kadlec, který naletí každému šmejdovi, ale v průběhu filmu pozná, komu může věřit. K tomu mu pomohou další postavy. Například hipster, který se jmenuje Hollan (stejně jako skutečná hlavní tvář hnutí Žít Brno) a hned v první scéně se představí slovy: „Já budu novej Havel.“ Na konci scénáře má coby starosta Standu s jeho družkou oddávat.
Mezitím sledujeme město Brno předtím, než se jej ujali tito progresivní myslitelé. Lidé jsou tam na sebe oškliví, tramvaják schválně přiskřípává babičky do dveří a nad tím vším létá starosta v balónu a pozoruje ohňostroj, který za miliony pro spřátelenou firmu uspořádal.
Starostova postava v průběhu filmu trousí poučky typu: „S těma eurofondama je to jak s hovnama – to taky musíš odsát hned.“ Nebo: „Novináři jsou v klidu – půlka jsou dementi, zbytek má hypotéky.“
A zatím místní umělci schováni v malém ateliéru plácají barvy po nahém těle kolegyně umělkyně a sní o tom, jak by jejich město mohlo vypadat. Následně je sledujeme, jak skrze debaty „o demokracii, kapitalismu a Václavu Havlovi“ dospívají k rozhodnutí vzít věci do svých rukou, takže nakonec jdou do voleb se sloganem „Kdyby volby mohly něco změnit, už dávno by je zakázali – nevolte nás“.
Scénář prostupují jejich moudra kalibru: „Většina z nás se dokáže účinně vyhýbat čirému zoufalství a najíždí na vlnu tzv. životní spokojenosti. Za spokojenost ale platíme tvrdou cenu v podobě vlastní trapnosti.“ Nebo výklad umělkyně, která z oplácávání barvou v ateliéru otěhotněla: „Já svoje tělo používám k revolučnímu umění. Když já nebo moje kámošky někde kojíme, tak to některejm těm buržoustům kavárenskejm vadí. No tak jsme si založili Laktační guerilu.“
Mezitím pozorujeme postavy typických Brňáků, jako je hajzlbába Jiřina Šťastná, která střídá pokorné modlitby v kostele (kde se po korunkách vybírá na opravu, zatímco venku starosta hrstmi rozhazuje miliony) s výklady o tom, jak se jí v kabinkách zamykají masturbující profesoři. Tuto činnost následně mají diváci filmu možnost dokonce přímo slyšet přes zavřené dveře kabinky.
Nebo děti, které recitují panu starostovi básničku, přičemž u jednoho autor výslovně poznamenal, že má být „bílé a zaostalé“.
Některé původně napsané scény však vyškrtl sám Kvapil. Například projev Matěje Hollana po vítězných volbách, který měl následovat po scéně zuřivé skartace materiálů odcházejícím starostou s jeho poskokem Láďou. Tento spolužák idealisty Standy je po celý film věrným souputníkem zlotřilého starosty, okrade i svého naivního spolužáka Standu, ovšem nakonec (podle původního plánu, který však Kvapil škrtl) měl být namol opilý přejet fekálním vozem v uličce čerstvě pojmenované po Václavu Havlovi, kde následně nový starosta s vítězným hnutím uspořádá velkolepou hipster party.
Na úplný závěr filmu umělec jménem Pavlovič, v jehož ateliéru na začátku lidé z Žít Brno prováděli své umělecké pokusy, odhaluje na Náměstí svobody svou velkou sochu „Žena v burce“. Přihlíží tomu prý několik spokojených žen v burkách, kterým Pavlovič vykládá, že „kultura, která se bojí zahalené ženy, už zanikla“.
Jedná se o jednu ze starších verzí scénáře, nicméně lze nejspíš očekávat, že konečné natočené dílo bude na podobné úrovni. Hlavní postavou má stále být Standa, který kvůli své naivitě naletí kdejakému šmejdovi, a protipólem starostův asistent Ládi, jako ve výše uvedené verzi. Ve filmu mají dále vystupovat „typoví Brňáci“, kteří se dělí na linii: „Bratříčci zastupitelé – vysloužilí, ale upřímní revolucionáři – „roztomilí xenofobové a autističtí umělci“.
Co je ještě zajímavější, je příběh samotného filmu. S nápadem představit proměnu Brna pod vlivem hnutí Žít Brno prý přišel bývalý producent ČT Čestmír Kopecký. Oslovil tedy Robina Kvapila z Žít Brno, který na filmu začal pracovat.
Následně bylo dílko skutečně natočeno, a to i díky štědré veřejné podpoře. Zastupitel Kvapil totiž na svou prvotinu dostal dotaci čtyři miliony korun ze Státního fondu kinematografie. Ta filmařům pokryla téměř polovinu rozpočtu, celkové náklady filmu totiž měly být přibližně osm a tři čtvrtě milionu.
A tak nyní může Robin Kvapil, který mezitím začal pracovat i pro prezidentskou kampaň Michala Horáčka, zvát všechny Brňáky do letního kina na brněnském Špilberku, kde má mít film Všechno bude fajn 1. 8. slavnostní premiéru.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
