Kdyby nešlo o závažnou věc, byla by to celkem vtipná slovní přetahovaná. Prezident Miloš Zeman tvrdí, že má od tajné služby informaci, že Novičok byl v minulosti v České republice vyroben a posléze zničen. Kontrarozvědka – Bezpečnostní informarční služba – a Vojenské zpravodajství to popírají. Stejně tak předsedkyně Úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová.
Usnesla se na tom čerstvě i sněmovní kontrolní komise pro kontrolu Vojenského zpravodajství. Podobná látka byla podle komise v České repulice vyrobena v rámci mikrosyntézy a její lučba neodporovala mezinárodním právním předpisům. „Zcela prokazatelně nešlo o látku, kterou měl být otráven ruský agent Skripal,“ prohlásil po zasedání sněmovní komise šéf komise Vít Rakušan.
Pokud si pátravý čtenář prosurfuje webové stránky české Univerzity obrany, na Novičok narazí na tomto linku. O Novičoku se na webu armádní univerzity píše v angličtině. Když si čtenář chce přepnout na češtinu, prohlížeč se dostane pouze na úvodní stránku vojenské vysoké školy.
Co se tedy o Novičoku na anglické verzi webu můžeme dozvědět? Že se Novičokem zabývá oddělení chemické a radiační ochrany. Toto oddělení komplexně zajišťuje výuku obecných chemických a jaderných disciplín a předmětů profilujících specializaci v oblasti ochrany proti chemickým zbraním a v oblasti ochrany proti jaderným zbraním a radiační ochrany. Oddělení řeší úkoly aplikovaného výzkumu v oblasti radiačního a chemického průzkumu, dozimetrické a chemické kontroly vojensky významných radioaktivních a toxických látek, v ochraně proti chemickým zbraním a v oblasti identifikace, radiochemických separací a analýzy vojensky významných radioaktivních látek.
Fotogalerie: - Babiš na hrad
A co se dočteme v angličtině o Novičoku? Že hlavní pozornost katedry je zaměřena na akademický výzkum. „Za prvé, v oblasti analýzy vysoce toxických látek – to znamená nejen chemické bojové látky, ale také toxické průmyslové chemické látky, těžké kovy a tak dále. Specialisté Univerzity obrany se tak soustřeďují na aplikovaný výzkum v oblasti detekce bojových chemických látek. Výzkum vlastností nových a potenciálních (R33, [známější jako VX – pozn. red.], Novičok, PFIB [perfluoroisobutylen, toxický produkt pyrolýzy umělých hmot na bázi teflonu – pozn. red.],“ lze se dočíst na webu. Experti se věnují také výzkumu charakteristiky psychoaktivních látek Kolokol 1 (3-methylfentanyl, prostředku, který dříve pod šifrou Kolokol 1 údajně zkoumala KGB), nebo herbicidům a TIC. Armádní experti také zkoumají biochemické metody cholinesterázy (anticholinesterázy se dají použít jako biochemické zbraně – pozn. red.).
Čto éto Novičok?
Bojová látka přezývaná Novičok, kterou měl být ve Velké Británii otráven bývalý pracovník ruské vojenské rozvědky Sergej Skripal a jeho dcera, není v České republice úplně neznámá. V chodu dějin relativně novou binární chemickou zbraň s vyšší trvanlivostí, která je velmi obtížně detekovatelná, vyvíjel ještě v Sovětském svazu Státní vědecko-výzkumný ústav organické chemie a technologie. Žádné nové vyvinuté látky zatím Novičok silou toxicity nepřekonaly.
Novičok je chemickou zbraní třetí generace, takzvanou nervověparalytickou látkou. V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století řešily vojenské velmoci zásadní problémy s chemickými zbraněmi, jejich efektivitou, ale také možnostmi skladování a bezpečného kontaktu s nimi ve stavu před jejich použitím. Pro tento nový program byly nakonec vybrány dvě nervověparalytické látky – sarin a VX, látka použitá v pozdější době například japonskou sektou Óm Šinrikjó ke čtyřem vražedným útokům nebo k usmrcení bratra severokorejského vůdce Kim Čong Nama v malajsijském Kuala Lumpuru.
Už ve zmíněné době se řešilo dvojsložkové, binární, či několikasložkové složení bojových látek.
Postupné zdokonalování chemických zbraní třetí generace vedlo k poznání, že použití tehdejších lídrů chemické války, sarinu a látky VX, nemůže splnit veškeré cíle bojového efektu.
V první polovině sedmdesátých let padlo v Sovětském svazu rozhodnutí začlenit v rámci projektu Foliant do existujícího chemického arzenálu všechny ve výzkumu dosažené výsledky. A inovovat tak chemické zbraně ještě před očekávaným přijetím mezinárodní úmluvy o jejich zákazu a likvidaci. Což bylo pro vývoj Novičoku (česky Nováčka – pozn. red.) klíčové.
Podstatou projektu Foliant se krom jiného stalo ověření nových jednosložkových nebo binárních nervověparalyzujících látek se zvýšenou toxicitou a těkavostí. Jako prekurzory (sloučenin, které se účastní chemické reakce za vzniku jiné sloučeniny – pozn. red.) pro poslední stupeň syntézy měly být využity látky využívané jako běžné meziprodukty v chemickém průmyslu.
Právě tato skupina těchto prekurzorů pak byla označována krycím názvem Novičok. Přestože se značná část poznatků o syntéze a vlastnostech těchto sloučenin skrývá v jen částečně, nebo spíše těžko dostupné ruské chemické literatuře, první určité informace pronikly z úzkého okruhu sovětských vědců teprve až po ukončení projektu Foliant po roce 1992. Především díky ruským přeběhlíkům. Například Vilu Mirzajanovi, chemikovi, který byl označen za zrádce, protože právě on na počátku 90. let uplynulého století upozornil na tajný sovětský program na výrobu binárních chemických zbraní.
O vývoji Novičoku v sovětských laboratořích nicméně v posledních dnech promluvilo několik ruských vědců. Například Vladimir Uglev, který spolu s Mirzajanovem pracoval v sovětském Státním vědecko-výzkumném ústavu organické chemie a technologie. Podle něj se pod názvem Novičok skrývá skupina čtyř látek, které byly označeny podle data vzniku jako A-1972, B-1976, C-1976 a D-1980. První tři mají být v tekutém stavu, čtvrtá je prášek. Mají to být organické sloučeniny fosforu s nervověparalytickým účinkem, které se odlišují způsobem vytvoření i bojového užití.
Odborná literatura s vazbou na americké armádní zdroje pak uvádí sloučeniny, teď to sdělujeme bohužel složitě, typu fosforylovaných oximů, vznikajících kondenzací na základě Allenovy reakce jako Novičoky, látky A 230, 232 a 234. Autoři české studie Emil Halámek a Zbyněk Kobliha z Ústavu ochrany proti zbraním hromadného ničení z Univerzity obrany ve Vyškově před několika lety napsali, že podle neautorizovaných zdrojů mají bojové chemické látky na bázi Novičoků dosahovat nejméně toxicity dosud známějšího jedu VX (zmíněná A 230) a další z nich (A 232, A 234) pak mají mít toxicitu až pětkrát až osmkrát vyšší.
„Žádné nově vyvíjené látky je svými toxickými vlastnostmi nemohou překonat,“ tvrdí vědec Vladimir Uglev, podle nějž se jed vyvíjel v letech 1972 až 1988 na zakázku sovětského ministerstva obrany. Protijed podle něj neexistuje. „S téměř stoprocentní jistotou mohu říct, že jakmile Skripala a jeho dceru odpojí od podpůrných systémů, zemřou. I teď jsou naživu tak napůl,“ prohlásil Uglev na adresu někdejšího plukovníka ruské vojenské rozvědky GRU, kterého zatím neznámý pachatel otrávil počátkem března v anglickém Salisbury.
S názorem Ugleva pak korespondují i informace z práce Emila Halámka a Zbyňka Koblihy, jejichž výsledek lze nalézt na serveru Chemické-listy.cz. Ti v ní řeší mimo jiné intenzitu Novičoků, z nichž některé jsou pětkrát až osmkrát fatálnější, než z filmu Skála známá látka VX. „Pokud budou tyto informace potvrzeny, pak dosavadní parametr – limit detekce technických prostředků chemického průzkumu – již nevyhovuje. To se týká i moderních armád,“ konstatují ve své práci s názvem Potenciální bojové látky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Šťastný
