Stráž lidu (SL) byly noviny, které v té době vycházely jako obdeník vydávaný Okresním výborem Komunistické strany Československa (OV KSČ) v Olomouci. Od počátku jejich existence, tedy od roku 1920, se jednalo o politický list šířící politické názory. Po rozkolu uvnitř Československé sociálně - demokratické strany dělnické, byly pak tyto noviny od roku 1921 plně v rukou komunistů. V důsledku pádu cenzury a během budování takzvaného socialismu s lidskou tváří v šedesátých letech minulého století, začaly na stránky tohoto listu pronikat i různé polemiky, názory a komentáře hodnotící činnost okresního výboru a KSČ a posléze i přítomnost okupačních vojsk.

Úspěšnou práci Stráže lidu narušil pravicový oportunismus

Právě jeden z článků, který připodobňoval okupační vojska k potkanům a jehož autor není dosud známý, vyvolal v tehdejším Severomoravském kraji velký rozruch a v pozdějším období stranických a redakčních čistek v rámci takzvané normalizace, byl často zmiňován jako ukázka pravicových a protistranických tendencí. „Úspěšnou práci Stráže lidu narušil pravicový oportunismus v krizových letech 1968/69. Bylo to období zcela protikladné dějinám Stráže lidu. Bylo nutno zjednat rozhodnou nápravu a vrátit Stráž lidu na zásadní pozice marxismu-leninismu, proletářského a socialistického internacionalismu,“ píše se v jednom z článků, který vyšel u příležitosti oslav šedesátin SL v roce 1980.

Postupně vyházeli téměř všechny, zůstali jen pravověrní

A tak tedy pro šíření protistranických nálad ve společnosti (z pohledu KSČ) museli mnozí tehdejší redaktoři svá místa opustit. „Po vstupu vojsk Varšavské smlouvy (ale věděli jsme, že je to prachsprostá ruská okupace) ještě jsme pár měsíců vzdorovali a snažili se zachovat si fazonu. Dokonce jsme většinou i věřili, že se leccos dá zachránit, že je potřeba se nevzdávat a držet pozice, nechtěli jsme vzít na vědomí, že jednotkou dočasnosti je 1 furt. Já bloud jsem se například nechal přesvědčit kamarády z redakce a z produbčekovského ideologického oddělení OV, abych vstoupil do KSČ, protože na členských schůzích základní organizace na OV je jich málo, potřebují posílit řady, aby přehlasovali staré struktury,“ řekl ParlamentnímListům.cz novinář Bohuslav Matyáš, který do SL nastoupil počátkem roku 1968.

A pokračuje: „Bránil jsem se, ale nakonec jsem do přihlášky napsal, že chci vstoupit výhradně na podporu dubčekovských idejí Pražského jara. Ještě tehdy to takhle členskou schůzí prošlo, ale dopředu jsem si podepsal ortel. Už za devět měsíců mne strana vyvrhla z lůna a k mé nemalé radosti vyloučila ze svých řad,“ doplnil Matyáš.

Pár stovek lidí měli v noci posbírat a umístit v lágrech

Následovalo období takzvané normalizace. „Postupně nás všechny vyházeli z redakce, zůstali jen ti pravověrní. Taky jsme dostali padáka ze Svazu novinářů. Spolu s některými dalšími redaktory jsem byl vláčen po Stráži lidu, po ostravské Nové svobodě i jinde jako exponent pravicového oportunismu, později po listopadu 89 jsem se našel ve zveřejněném seznamu akce Norbert, kdy pár stovek lidí v republice měli v noci posbírat a umístit v lágrech,“ vzpomíná autor dvou knížek rozhovorů a dvou knížek fejetonů.

Skončil „u lopaty“

Podle něj nebyla šance v žádné další redakci uveřejnit článek pod vlastním jménem. „Postupně vyházeli odevšad všechny kamarády, takže už nešlo vůbec nic ani pod jménem jejich. Tak jsem teda posílil řady pravicových exponentů v panelárně Pozemních staveb v Olomouci na Bělidlech. Začal jsem jako mazač expanzní pece. Později jsem se „vyšvihl“ na jeřábníka a mohl jsem pracovat i jako 2. palič ve směně,“ sdělil ParlamentnímListům.cz někdejší novinář.

Výslechy a sledování StB

Bohuslav Matyáš byl také v hledáčku Státní bezpečnosti. „Udělal jsem pro rádio rozhovor s jistým Američanem, co za poznáním cestoval po světě pěšky a došel taky do Olomouce. Pro novináře jasný tip. Z Američana naše StB udělala vyzvědače a ze mne málem něco jako jeho komplice. Další kapitola zájmu StB přišla po 21. srpnu 68, poté, co jsem se až do sedmého dne od vstupu okupantů hlásil namísto z rozhlasového studia z různých improvizovaných a zpravidla sklepních míst, odkud se spojaři dokázali napojit tak, aby nás bylo slyšet nejen v rozhlase po drátě, ale i ve Švédsku či na severu Afriky, což vím od důvěryhodných svědků,“ říká Matyáš s tím, že taky dokázali soudruzi hravě zařídit, že místo tzv. devizového příslibu pro podnikovou rekreaci Pozemních staveb Olomouc v Jugoslávii dostal vyrozumění, že příslib nedostane, protože jeho „…vycestování by bylo v rozporu se zájmy Československé republiky“.

„Estébáci otravovali nejen opakovanými výslechy v Olomouci, ale ještě i tady v Otrokovicích, kam jsme se se ženou přestěhovali. Nechali si mě třeba vyvolat před bránu podniku, kde jsem pracoval, a vyptávali se různě, kdo za mnou jezdí z Olomouce a proč, s kým se stýkám, o čem spolu mluvíme atp. Když byly po roce 89 zpřístupněny svazky StB, žádal jsem, abych mohl do svého svazku nahlédnout. Z ministerstva vnitra jsem obdržel odpověď, že svazek, který na mne vedla StB, byl skartován a že jsem byl veden jako osoba režimu nepřátelská. – No bodejť, ještě abych byl k takovému režimu přátelský,“ uzavřel s úsměvem Matyáš.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.