"Proč to dělají? Co si Islámský stát myslí, že získá upálením jordánského pilota?“ pokládá si Krauthammer v úvodu svého komentáře dvě klíčové otázky, na které se snaží v dalším průběhu textu najít odpovědi. Konstatuje, že na tom všem nemusí být vůbec nic logického. "Může jít je o zvrácené vzrušení z triumfálního barbarství a pokoření nepřítele. Možná má ovšem Islámský stát vše dobře promyšlené a upálením jordánského pilota chtěl docílit zapojení Jordánska do konfliktu a jeho následnou destabilizaci," uvažuje americký komentátor.
Krauthammer připouští, že na první pohled se zdá tato teorie nesmyslná. "Celý ten barbarský akt naopak Jordánsko semkl dohromady. Jenže na jak dlouho? Solidarita a vzájemná jednota je vždy bezprostřední okamžitě po nějaké dramatické události," tvrdí Krauthammer a poukazuje na teroristický útok z 11. září 2001. "Spojené státy započaly konflikt, který se táhne do dnešních dní. Podobné emoce však před pěti měsíci vzbudilo stínání hlav amerických novinářů. Ale už nyní se na domácí scéně ozývají hlasy kritizující účast amerických sil v Sýrii," připomíná Krauthammer.
Jordánsko však může být dle Krauthammera na rozdíl od Spojených států cílem určeným k destabilizaci, byť je tato země po celé století symbolem stability. "Za poslední čtyři generace tam vládli čtyři králové. Ve srovnání s Libanonem, Sýrií a Irákem je to takřka zázrak. Ale také křehký zázrak. V armádě mají hlavní slovo beduíni, kteří tvoří páteř hášimovské monarchie. Ti jsou ale v menšině. Většina obyvatel země jsou Palestinci, které nyní doplnilo asi 1,3 milionu syrských uprchlíků," popisuje americký komentátor situaci v zemi. Za nebezpečné považuje značný vliv Muslimského bratrstva a dalších radikálních džihádistických skupin. "Některé z nich sympatizují s Islámským státem a odhaduje se, že 1500 Jordánců se k ISIS už připojilo. Jiní zůstávají zatím doma a jsou připraveni povstat, až přijde jejich čas," varuje Krauthammer.
Celý text v angličtině máte k dispozici ZDE
Podle Krauthammera by měly Spojené státy zvážit, jestli by bylo totální zapojení Jordánska do války s ISIS přínosné. "Základní strategií Obamy bylo vytvořit širokou koalici s kurdským předvojem, jenž čítá údajně 60 států. Americký prezident je na to pyšný, ale Jordánsko, Saúdská Arábie, Bahrajn a Spojené arabské emiráty (SAE) jsou ve vojenských akcích zapojeny spíš symbolicky. Navíc jsme se čerstvě dozvěděli, že SAE zastavily letecké útoky proti Islámskému státy již na konci minulého roku. Je obtížné si představit, že by jordánsko-saúdské síly uspěly, když irácké šíitské milice a armády, Kurdové a americké vzdušné síly zatím příliš velkých úspěchů nedosáhli," míní Krauthammer a vyslovuje názor, že uspět může jedině pozemní akce. "Ochotni k tomu byli syrští povstalci a Kurdové. První z nich Obama od začátku opomíjí a Kurdy americká administrativa podporuje jen velmi málo," kritizuje Krauthammer a tvrdí, že hlavní eso v rukávu drží Turecko. "To má samo o sobě sílu zaútočit úspěšně na Islámský stát. Jenže tím by zároveň pomohlo i svému úhlavního nepříteli, syrskému prezidentu Asadovi," píše Krauthammer.
"Turecko bylo ochotno zapojit se do boje proti Islámskému státu jedině za podmínky, že Spojené státy zároveň omezí moc syrského prezidenta. To Obama odmítl, takže Turecko nedělá nic. Proč to ovšem Obama odmítl? Cožpak sám ještě nedlouho před tím netvrdil, že Asad musí jít? Důvodem jsou Obamovy obavy, že by si tím znepřátelil íránské mullahy, kteří jsou mocnými Asadovými ochránci," prozrazuje americký komentátor a dodává, že je chybou zahodit spolupráci s Tureckem kvůli křehkému a málo efektivnímu spojenectví s několika arabskými státy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
