Ministr zahraničí Tomáš Petříček se jednoznačně vyjádřil o zahraničním směřování České republiky. Podle jeho slov jsme součástí Západu. Souhlasíte? A jak si vysvětlit, že třeba prezident Miloš Zeman svou zahraniční politiku orientuje jinak?
Pocheho černý Petříček, jelikož ničím jiným pro mě tato osoba není, bude jako kolovrátek opakovat žádoucí prefabrikované fráze. Dejte mi téma a s malými rozdíly vám dám dohromady Petříčkova slova. Neustálá zbožná přání a blekotání, že jsme součástí Západu, si můžou soudruzi strčit za klobouk. Buďme realisté, jsme vazaly Západu, podobně jako jsme před převratem byli vazaly Východu.
Jinak jsme součástí středu Evropy. Skutečný ministr zahraničí, nikoliv figurka typu Ralpha Wigguma ze Simpsoanových, které je pan Petŕíček nápadně podobný, by myslím v pozici, v jaké ČR je – co se polohy i historických zkušeností týká – měl vést politiku všech azimutů. Tak jak to pragmaticky, nikoliv populisticky a hujersky po petříčkovsku, dělá prezident Zeman. Je třeba se snažit o diplomaticky solidní vztahy se všemi důležitými hráči. A nejen s nimi. Což je však pro ideologicky, finančně či jinak zaslepené jedince vždycky těžko skousnutelné.
Ing. Miloš Zeman
Když se vrátíme k trhání Ústavy rukou Mikuláše Mináře dne 21. srpna, jak podle vás bude probíhat listopadová akce Milionu chvilek při příležitosti 30. výročí sametové revoluce? Očekáváte další výrazná gesta směrem k Miloši Zemanovi nebo k Andreji Babišovi?
Výrazná, silná, agresivní i hrubá gesta vůči premiérovi a prezidentovi přijdou bezpochyby. Protože o nic jiného v případě Milionu chvilek pro demokracii nejde. Jde jim o přesný opak toho, čím se zaštiťují ve svém názvu. Opět se bude jednat o hanebné znásilnění a zprivatizování významného dne vybranou skupinkou lepších lidí k politickým účelům. Pod zástěrkou pravdy, lásky a spojování vypukne obrovská salva zloby a nenávisti, která má zvýšit napětí ve společnosti a možná i vést k majdanizaci.
Na druhou stranu alespoň bambilion chvilek dělá propagaci recitačním soutěžím, které už možná tolik nefrčí. Jen obsah těch z papíru reprodukovaných textů je dost tristní. Aby pak Minář překonal sám sebe z poslední performance trhání Ústavy, bude muset zřejmě někoho na podiu obětovat. Případně hořící pochodeň 2019 by mohla zaujmout. Nebo mě ještě napadá pozvat sem tu nemocnou záškolačku ze Švédska.
Prahou hýbe spor o pomník maršálu Koněvovi, který byl nedávno zvandalizován. Ondřej Kolář, starosta Prahy 6, na jejímž území pomník stojí, si postěžoval, že s ním má městská část jen samé výdaje. „Když nám dojde trpělivost, socha Koněva skončí klidně ve sběru,“ pohrozil dokonce. Jak se na celou věc díváte vy? Měla by být socha odstraněna a třeba převezena na ruskou ambasádu?
Velkohubá slova dost možná v tátově stínu zamindrákovaného človíčka. Podle mého je zde socha Koněva zástupným problémem. Primární je zviditelnění starosty Koláře a dehonestace Ruska.
Trochu levné hrdinství, ale zase uznání a podpora za žádoucí postoje ze strany řady médií a politiků za to zřejmě stojí. Navíc je toto PR levnější než svého času sebepropagační rozhovor Koláře v Playboyi za necelých 50 tisíc, který zaplatila radnice z kapes daňových poplatníků a který až pod tlakem mediální kauzy starosta velkoryse slíbil zaplatit ze svého. Charakter se nezapře.
Asi mnohé podědil od svého táty Petra, bývalého diplomata či předního představitele Jandovy ziskovky Evropské hodnoty, stvořitele a loutkovodiče „slušného“Jiřího Drahoše, člena „sekty“ uctívačů Václava Havla, ideologického rusofoba a naopak bezmezného obdivatele, ještě eufemisticky řečeno, USA a EU.
Ja nemám nic proti sochám ani pomníkům, ať už sovětským nebo americkým. Neurážejí mě, neberu je osobně, nemytizuju si je. Nic není černobílé, klidně ať uspořádají mezi lidmi referendum a pak sochu třeba přesunou. Ale zvůli by se radnice a zejména mladý Kolář, býť zjevně velký euroúderník, měli vyhnout a nejitřit zbytečné napětí a spory.
Památník hned druhý den po poškození začali čistit dobrovolníci. Byl mezi nimi i kontroverzní aktivista Žarko Jovanovič, známý svou účastí na mnoha demonstracích a jejich natáčením. Starosta Ondřej Kolář označil čističe za ruské trolly. Je takový postoj namístě? Je pravda, že Jovanovič je známý svými proruskými postoji…
Že má někdo proruské, nebo často spíše k USA a EU kritické postoje ještě neznamená, že je ruský troll. Zdá se, že rétoriku starosta rovněž přebírá od svého otce a jeho kamarádů z různých zájmových a vlivových družin, jako jsou právě třeba už zmiňované Evropské hodnoty. Z této reakce mám pocit, jako by Kolář byl až pohoršen tím, že si někdo vůbec dovolil očistit sochu Rusa vylepšenou nějakým hrdinným vandalem, nebo jak se teď říká performerem. Skoro bych se ani nedivil, kdyby si Kolář tohoto performera, opět z našich peněz, sám objednal. Aby se třeba zavděčil či vyrovnal tatínkovi.
Praha 6 má s vandalismem památníků bohaté zkušenosti, počátkem loňského roku neznámí výtržníci poškodili známou červenou lavičku Václava Havla, která stojí před Národní technickou knihovnou…
Vidíte. Předpokládám, že nedotknutelnou lavičku Václava Havla jistě urychleně starosta nechal vyčistit a neskrýval pohoršení nad neúctou vandalů. Tuto konkrétní událost si nepamatuju, nicméně je evidentní, ze v současném režimním proudu jsou Václav Havel podobně jako EU nebo USA, s částečnou výjimkou Trumpa, nedotknutelní, ale co se Ruska týká, probíhá soutěž: ukaž, jak moc Rusko a Rusy nesnášíš, a přidej se k nám.
Britský premiér Boris Johnson požádal královnu Alžbětu, aby omezila pravomoci parlamentu, přesněji chce pozastavit jeho právě probíhající schůzi až do 14. října, zřejmě proto, aby zamezil obstrukcím před 31. říjnem, tedy plánovaným datem odchodu Velké Británie z EU. Skutečně můžeme čekat, že se ostrovní země vydá cestou tvrdého brexitu?
Já myslím, že je to v podstatě jedno. Ať už brexit dohodou, nebo tvrdý, s sebou přinesou své klady i zápory. Možná, že u tvrdého brexitu bude těžší pro Británii první fáze, ale v té druhé, ve střednědobém výhledu, by se jí zase mohlo třeba dýchat volněji než za podmínkami prošpikované dohody s EU. Já osobně od začátku tvrdím a jsem stále přesvědčen, i když to teď po letech začíná vypadat jinak, že ke skutečnému brexitu vlastně ani nedojde.
Zajímavá slova zazněla z V4. Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová se setkala s německým prezidentem Frankem-Walterem Steinmeierem. Hlas Německa v Evropě by měl být podle slovenské prezidentky Zuzany Čaputové jasně slyšet. Žádná jiná evropská země prý totiž nemá tak bohatou zkušenost s překonáváním rozdělení. Jak si tato slova vyložit? A je snad Německo v EU slyšet málo? Bude Čaputová přispívat k soudržnosti V4?
Paní Čaputové zřejmě její tvůrci zapomněli sdělit, že je slovenskou prezidentkou, nikoliv bruselskou velvyslankyní na Slovensku. Případně snad sáhla do šuplíku a omylem vytáhla nějaký starší projev Jozefa Tisa. Jinak si slova paní Čaputové moc nedokážu vysvětlit. A to navzdory tomu, že jsem jí krátce po jejím objevení se ve světle ramp prorokoval roli Trojské kobyly v rámci V4. Asi jsem holt blbý, ale tak nějak bych od slovenské prezidentky očekával, že bude chtít, aby byl slyšet hlas Slovenska.
Pominu-li fakt, že Německo je myslím slyšet dostatečně, tak jeho hlas byl jen za posledních sto let slyšet minimálně třikrát. Dvakrát z toho byla katastrofa světových rozměrů. Do třetice nás od velké katastrofy dělí pár let kvůli silnému německému hlasu v rámci prosazování a legalizování řízené migrační invaze do Evropy z Afriky a z arabských zemí.
V čem musím paní prezidentce dát za pravdu, je historická zkušenost Německá se spojováním a překonáváním rozdělení. V rámci Třetí říše Německo vskutku „sjednotilo“ značnou část Evropy. Že přitom přišly miliony lidí o život, je už asi jen drobnou externalitou, že?
Nechci malovat čerta na zeď, ale obávám se, že právě i kvůli poslednímu německému hlasu „Wir schaffen das“ nás v blížících se dekádách ještě čekají velké nepokoje a občanské, nebo spíše etnické konflikty. V jakém rozsahu, těžko říct, ale je to jen otázkou času.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
