„Václav Kramerius netušil, co způsobí svou propagací českého jazyka, českých knih a položením základů české žurnalistiky,“ sdělil úvodem moderátor akce a jeden z členů komise Stanislav Novotný. „Krameriovu cenu udělujeme lidem, kteří jsou profesionální, snaží se být nezávislí a poctiví v hledání pravdy, zejména pak nezávislí na hlavním proudu, který se však, zdá se, trochu tenčí,“ doplnil Novotný. „I když ta pop music žurnalistiky je tady velmi silná. Nicméně nyní se zdá, že jsme tak trochu v okamžiku zlomu a proto chceme oceňovat lidi, kteří jsou tohoto ražení,“ vysvětlil.
Ještě než byly Krameriovy ceny rozdány, vysvětlil všem, jak k jejich nositelům přistupovat, i Jakub Janda ze spolku Evropské hodnoty. Jsou to podle něj „ti, kteří prodávají trička s Putinem a denně vyrábějí lži o západních demokraciích“. Kromě toho také denně útočí na Českou televizi a jezdí za ruské peníze do Moskvy obdivovat tamní diktaturu. Tito konspirátoři podle něj nemají s poctivými a seriozními novináři společného vůbec nic.
Prvním oceněným, který si Krameriovu cenu za rok 2017 odnesl, byl Stanislav Motl, a to za rozhlasovou publicistiku. „Motl se dlouhodobě zabývá reportážemi. Dělá žurnalistiku na vysoké profesionální úrovni, jde mu o to – nalézat...“ okomentoval Motlův příchod před komisi Novotný. „Jsem rád, že tuto cenu získávám už také kvůli člověku, podle kterého je pojmenována. Pamatuji se, že když jsem dostal u státnic otázku ‚Václav Matěj Kramerius‘, tak jsem si vůbec neuvědomil, jak jednou bude odkaz tohoto člověka živý a aktuální,“ uvedl se Motl před diváky. Kramerius měl podle Motla za cíl vzdělávat lidstvo, vést ho k národní identitě, k sebeúctě. V jeho tvorbě ale člověk nenalezna ani stopu snobismu či elitářství. „Své čtenáře považoval za rovnocenné partnery,“ dodal Stanislav Motl. Podle něj měl ale Kramerius i četné nepřátele. „To byli lidé, kteří už tehdy vzhlíželi k zahraničním modlám,“ uvedl. Krameriovi se podle Motla jeho protivníci posmívali například pro jeho pokusy vybudovat u nás cosi jako „češství“. „To ,že ale pravdu měl Kramerius, se ukázalo až dnes po více než 200 letech od jeho smrti,“ zmínil.
Fotogalerie: - Krameriovy ceny za nezávislou žurnalistiku 2017
Krameriova cena je podle Stanislava Novotného zajímavá mimo jiné i proto, že se na jejím udělování podílejí i zástupci novinařiny tzv. středního proudu. Stejně jako loni, i letos tak v porotě zasedli například Jaroslav Plesl z MF Dnes nebo René Zavoral coby generální ředitel Českého rozhlasu. Oba měli během předávání cen na místě své zástupce. Právě Zavoral se přitom minulý rok, když byla cena předávána poprvé, stal kvůli své účasti terčem kritiky. Výrazně se do něj opřel například zapsaný spolek Evropské hodnoty. V porotě kromě nich ale seděli i Radomír Pekárek, šéfredaktor serveru Prvnízprávy.cz, Stanislav Novotný coby předseda Asociace nezávislých médií a Vladimír Skalský jako ředitel Slovenského domu. Rozmanitost poroty ukazuje podle Novotného na to, že nyní se musíme bavit všichni spolu. „Taky to ale děláme proto, že je to svého druhu vzdoroakce. Každoročně se tu uděluje spousta novinářských cen lidem, o kterých vlastně vůbec nevíme, proč a za co je dostávají. My to u Krameriovy ceny víme a jsme přesvědčeni o tom, že ceny udělujeme správně,“ dodal.
Laďa Větva pobavil po Ostravsku
Dalším z letošních oceněných byl ostravský bloger Ladislav Větvička, neboli Laďa Větva, jak mu prý porotci (a nejen oni) familiárně říkají. „Ladislav Větvička je člověk, který svým výborným lašským nářečím velmi tvrdě kritizuje poměry kolem sebe a nazírá svět velmi neotřelým způsobem jak v globálním, tak v místním měřítku,“ uvedl Novotný. „Laďa Větva je mezi námi a my si ho dovolujeme vyznamenat oceněním za internetovou publicistiku.“ Novotného slova utnul až příchod bodrého Ostraváka v charakteristické čapce, kterou čtenáři Idnes.cz, kde své blogy publikuje, určitě znají. „Já nekritizuju. Jsem jen takové zrcadlo, co se dívá kolem sebe,“ zahájil Větvička své poděkování a pobavil publikum zemitým ostrovtipem na téma, co se asi tak s lidmi může stát nepěkného, pokud dostanou medaili, za kterou ocenění Krameriovou cenou považuje. „Hitler dostal v roce 1938 medajlu a podívejte, co potom udělal,“ zavtipkoval Větva. Nepěkně podle něj dopadli i laureáti ocenění Řádem bílého lva. „A podívejte, co natropil ten Obama potom, co dostal Nobelovu cenu za mír, tak co potom udělal v Libyi a Sýrii,“ zažertoval.
Psali jsme:
Větvičku před porotou vystřídal historik a spisovatel Vlastimil Vondruška známý pro svou čtivou, historizující tvorbu. „Vlastimil Vondruška je člověk, který píše nejenom o historii, a píše čtivě. Zároveň se ale čím dál tím více a trefně vyjadřuje i o současnosti. Stále je více a lépe vnímán veřejností,“ uvedl autora Husitské a Přemyslovské eppoeje Novotný. „Jeho dílem se protíná nit naší myšlenky a sice, že je potřeba se vrátit k lidem žijícím v této zemi,“ doplnil to, co podle něj Vondruška dělá, a dělá to velmi dobře.
Pomatený gender?
„Rád hledám inspiraci v minulosti. Pro mě je takovým zdrojem technicistního uvažování prostředí středověkých univerzit. Byla to krystalická doba, logiky, emocí, ale i neskutečné odvahy. Oni ti učenci se totiž také stavěli proti mainstreamu,“ vzkázal zúčastněným laureát Krameriovy ceny za publicistiku v denním tisku Vondruška. Středověcí učenci totiž podle něj přišli jako první s tím, že žádné dogma není absolutní. „O všem musíme přemýšlet a pochybovat. Stejně musíme přistupovat i k současnosti, protože žijeme v takové zideologizované době, v době pomateného genderu, bezbřehých lidských práv, naprosto nejasného evropanství, multikulturalismu, nečitelné Evropské unie,“ řekl. „Samozřejmě, různé krásné myšlenky bychom neměli hned odvrhovat, ale ani glorifikovat. O všem bychom měli přemýšlet,“ vysvětlil.
Krameriovu cenu za celoživotní dílo si odnesl politolog Zdeněk Zbořil. „Vážím si všech lidí, kteří se neženou za tou aktuální žurnalistikou tak jako dnešní mnozí mladí lidé, kteří umí jazyky, hezky píší, ale nemají vlastně o čem,“ uvedl Zbořil s tím, že je letošní cena jeho prvním oceněním za celoživotní dílo. Ocenění si odnesla i dvojice filmařů Otakáro Maria Schmidt a jeho žena Jana Kristýna Studničková, a to podle Novotného za způsob, kterým „ve své práci zdůrazňují křesťanské kořeny naší země a kultury“. „Informují o tom, kam patříme a kam bychom se měli vztahovat bez toho, pokud je člověk věřící či nevěřící. Mají za sebou více než 600 dokumentů,“ ocenil Novotný laureáty, kteří si odnesli ocenění za televizní publicistiku. Ocenění si odnesl i fotograf Jiří Skopjen, který na akci bohužel kvůli pracovním záležitostem chyběl.
... bo je všecko kolem pančovane
Během akce následoval i křest dvou nových publikací: Výběru komentářů loňského laureáta Krameriovy ceny, novináře Jana Schneidera s názvem Slova nepadají do prázdna a Otevřené dopisy komentátora Petra Žantovského. Otevřené dopisy jsou kompilátem otevřených dopisů různým, ať již existujícím či historickým, osobnostem, které Žantovský již více než rok publikuje na webu ParlamentníListy.cz.
Kmotrem publikace je známý písničkář, přezdívaný ostravský bard, Jaromír Nohavica – který neváhal a slavnostní křest obou knih doprovodil kytarovým přednesem svých dvou šlágrů.
„V lékárně si koupím cyankáli, aby všecky baby zaplakaly. Vyzunku ten lektvar na dva hlty a jsem na sto procent synem smrti,“ zpíval Nohavica rozšafný dialog Ostravaka s pánembohem. „Dneska těžko říci, co se stane, bo je všecko kolem pančovane. Chceš být synku konečně happy a budeš žít jako slepý,“ odpovídá mu Stvořitel. „Lehnu na koleje u Studénky, zbydou po mě jenom bílé trenky. Pendolino pofičí si k Praze a mně konečně už bude blaze,“ zní další nápad na sebevraždu. Ani ten pánbůh ale nechápe. „Hovno blaze synku nebuď hlupy, vlak tě jenom žduchne mezi slupy, podvrknuty kotnik to nic není, zaplatíš pokutu za zpoždění,“ ujišťuje.
Zazněla i druhá píseň Já si to pamatuju, píseň o lásce, ve které ale zaznívá i kritika cenzury a zásahů vnějších činitelů do osobního života. „V mobilu slyším, jak tam někdo cizí dýchá. Veliké ucho se mi do života míchá. Co já vím, kdo se mi na druhé straně potutelně směje. Má lásko, zle je. Normálně zle je,“ zazpíval bard z Ostravy. „Chtěl jsem být s tebou, s tebou nejvíce. Nějací přizdisráči se mi tlačí do mé vlastní ložnice a tvrdí zvědaví prdi, že je to pro mé dobro, že jsou na svou čestnou práci hrdí. Já děkuji, velký bratře, sedící na fotelu v úplně tom nejhořejším patře,“ zpíval Nohavica. „Seznamy pamatuju, zákazy pamatuju, i lidi pamatuju. Zahlédl jsem v novinách vlastní podobiznu, narozen v komunismu, zemřu v komunismu,“ zarecitoval Nohavica.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž
