Podle Kužílka se návrh zákona podařilo natolik zauzlovat, že v praxi přinese víc problémů než užitku. Přitom princip původního návrhu zákona byl jednoduchý. „Když ministerstvo, dopravní podnik nebo krajský úřad uzavřou smlouvu s dodavatelem či jinou firmou, nahrají ji jednoduchými kroky do veřejného registru smluv jako textový dokument (jinak než elektronicky již žádná smlouva nevzniká) a zvlášť do stručného elektronického formuláře vloží základní údaje – kdo, o čem, s kým a za kolik smlouvu uzavřeli,“ popsal Kužílek podstatu zákona s tím, že když jsou zmíněné hlavní údaje zveřejněny, smlouva začne platit.
Podobný zákon platí již na Slovensku a přinesl řadu benefitů, například možnost porovnat ceny dodavatelů různých krajů a úřadů. „Podle některých zkušeností tak ceny klesají až o třetinu,“ podotýká Kužílek.
Nejde o snahu zákon pohřbít, nebo prosadit jeho paskvil?
Podle návrhu Ministerstva vnitra by se ale smlouvy měly do třiceti dnů naskenovat a poté poslat ministerstvu, které je snad do dalších patnácti dnů uveřejní. Návrh ministerstva také umožňuje každé instituci, která má pocit, že smlouva obsahuje obchodní tajemství, zveřejnit dokument prakticky zcela začerněný. „Veřejné nemusí být ani kdo, s kým a za kolik smlouvu uzavřeli,“ upozorňuje Kužílek. A dodal, že návrh nedopadá ani na příspěvkové organizace, kterými protékají stamiliardy korun.
Kužílek se obává, že to celé je zákulisní hra, aby ministerstvo ukázalo, že zákon o registru udělat nelze, a aby šel potichu pohřbít. „Nebo je to snad dokonce snaha úmyslně prosadit paskvil, který dobrou myšlenku navždy zdiskredituje?“ ptá se Kužílek závěrem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
