Nejprve Mareš vysvětloval, „proč se máme bát slov“. „Někdy slova mohou zapříčinit zlé, špatné věci včetně násilí, které směřuje proti zdraví a životům lidí. Mohou vyzývat k útoku na určitého člověka či skupinu osob, mohou nabádat k tomu, aby byl před soud postaven nevinný člověk a popraven. Slova mohou vyjadřovat temné stránky lidstva,“ vysvětlil.
Na druhou stranu ovšem existuje svoboda slova. Nemá mít přednost? „Najít hranici, která tuto svobodu omezuje, je velmi obtížné a v různých kulturách a právních systémech ji nastavili jinde. V USA volněji, podíváme-li se však do Ruska, najdeme tam nižší míru svobody projevu, v islámském státě ještě nižší,“ uvedl.
V souvislosti s tím, že v Německu nyní vychází Mein Kampf, vysvětlil, že z toho obavy nemá. „Je to dokument z poloviny dvacátých let, ti, kteří chtěli, si ho dávno stáhli z internetu, a ti, jež ho budou číst, by měli mít takové historické vzdělání, aby věděli, o čem si čtou,“ konstatoval s tím, že dnes už to není tak, že by si někdo přečetl Mein Kampf a stal se z něj nacista. „U nás už Mein Kampf před lety vyšel, koupila si ho tehdy řada neonacistů, ale šlo spíše o kultovní předmět. Nestalo se, že by přinesl impulz nacistickému hnutí v Česku. Takže to vydání možná stojí na ‚čestném‘ místě v knihovničce neonacistů, ale českou populaci zásadně neovlivnilo,“ řekl.
Rakousko vidím jako rizikovou zemi
Na otázku, zda dnes není wahhábistický výklad islámu nebezpečnější než Mein Kampf, pak Mareš odpověděl: „Ano, v tuto chvíli mobilizuje masu lidí k násilí. Tím nemyslím spisy z osmnáctého století, ale to přetváření do současné propagandy.“
Česka se to naštěstí zatím týká ve velmi malé míře. „Zatím. Jinde je to silnější, Rakousko vidím jako rizikovou zemi, je blízko, z Vídně mohou přicházet problematické impulzy,“ varoval.
V rozhovoru se probírala také nebezpečnost údajně extrémních výroků komunistické poslankyně Marty Semelové a pravicového radikála Adama B. Bartoše. Na otázku, koho se bát víc, Bartoše, nebo Semelové, pak Mareš odpověděl takto: „Když se stíhá popírání holocaustu, tak proto, aby se neopakoval. Ale zde se často argumentuje tím, že komunisté se napřed musejí dostat do pozice, aby se zločiny vůbec mohly opakovat. Čímž neříkám, že s tímto tvrzením souhlasím. Otázkou je, zda ty staré marxisty-leninisty můžeme považovat za ekvivalent toho nového rasismu, který se objevuje v Evropě. Vidím dnes tato nebezpečí: propojení různých forem islamismu s naivními neomarxistickými multikulturními představami, autoritativní formy nového evropského rasismu a jakési eurasijské autoritativní koncepty z východu, z Putinova Ruska, které do sebe zapracovalo část toho komunistického dědictví, ale ne v plné míře. V tomto směru pro mě není ten „starý“ dogmatický komunista ekvivalentem těchto proudů,“ uvedl Mareš.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
