Na setkání s vrcholným představitelem kraje dorazila jen asi dvacítka občanů. Možná i z důvodu velmi malé informovanosti, protože plakátky jsme viděli pouze v těsném okolí místního kina, kde se akce konala. A informace i diskuse byly opravdu výbušné.
Ach, ta doprava
Hejtman nejdříve konstatoval neúnosný stav veřejné dopravy – „… kraj do ní dává čím dál více peněz a ubývají lidé“. Plzeňský kraj dává podle něj do autobusů a do vlaků miliardu a na jízdném se dostává zpět jen 17 procent.
„Na trati Horažďovice–Plzeň se podařilo od prosince tohoto roku nasadit nové, nejmodernější vlakové soupravy v kraji,“ pochvaloval si hejtman Bernard. „Není to jednoduché. Moje první informace, když jsem dosedl do hejtmanského křesla, byla, že vlaky nebudou, protože kraj použil koncept přímého zadání. Všichni bývalí hejtmani kývli, že se musí udělat nový tendr, ale pro tuto trať by to znamenalo, že by tu žádné nové vlaky už nikdy nejezdily,“ otřel se o bývalé sociálnědemokratické hejtmany – současnou senátorku Miladu Emmerovou a exministra a nyní poslance Milana Chovance. „Nesmířil jsem se s tím a s Ministerstvem dopravy jsme se začali o tom bavit s tím, že to není možné, protože stejný postup se užíval v Maďarsku a v Polsku, a proč zrovna v ČR toto není možné. Po půlročním boji jsme to úspěšně vybojovali,“ pochválil se hejtman. „Důvod byl ten, že nám z Ministerstva dopravy tvrdili, že evropské peníze na tento systém přímého zadání nelze použít. My jsme jim sebrali asi deset příkladů ze Slovenska, Maďarska a Polska, kdy na stejném principu zadání čerpali evropské dotace. A to byl můj první střed s politikou. Když jste ve firmě a někdo vám řekne, že přijdete o miliardu, tak to ve firmě opravdu uděláte zle a tady mne zarazilo, že to ostatní hejtmani akceptovali, že přišel někdo z ministerstva, a to nebyl ani ministr, ale nějaký čaroděj třetí kategorie, který tuto tezi vymyslel,“ informoval hejtman. „Ty jsi to vybojoval pro ostatní kraje,“ lichotila mu radní pro zdravotnictví, bývalá bankovní úřednice ze Sušice Milena Stárková (ČSSD). „Vybojoval to proto, že šéfoval velké firmě ve Škodovce a dopravou se zabýval již dříve,“ zdůraznila pro přítomné Stárková.
Kasičko, vytřes se!
„Hlavní autobusový dopravce si z nás trochu dělá kasičku. Používá nekalé metody. Ve světě se tomu říká transferové ceny,“ ozřejmil praktiky ČSAD hejtman Bernard.
„Všude slyšíte, že se jedná o odběru dividend ze státu, nyní se jedná, myslím, o 400 miliard korun. To si nemyslím, že je hlavním problémem naší ekonomiky. Myslím, že transferové ceny jsou větším problémem. Jako příklad: Je tu postavena montovna a její produkty se vyvezou například do Německa a tam se realizuje hlavní přidaná hodnota. Tady se udělá cena tak, aby montážní cena neměla žádnou daň, a převeze se to někam, kde je to lépe zdaněné. Toto se nám děje i v Plzeňském kraji. Já to říkám proto, že jste si zvolili nějakou reprezentaci, koalici (koalice byla vystavěna nikoliv podle volebních výsledků, ale s cílem nepustit ke krajskému vládnutí vítězné ANO – pozn. autora),“ uvedl poněkud rozporuplně hejtman.
K postoji dopravní firmy dále uvedl: „Další trik byl, že si kupovali starší autobusy ve Francii a koupili tyto osm let oježděné autobusy za 300 000. (ČSAD je členem skupiny Zemek Group miliardáře Zemka – pozn. autora). A za kolik to šoupli na kraj? Za dva a půl milionu! Takhle se vydělává na veřejném byznysu. My jsme ale jako kraj řekli ne. Chápu, že leckde na úřadech sedí ‚kavky‘, ale toto… Takže výsledek té bitvy je, že nám budou 270 milionů korun vracet. Já se tady nesnažím dělat nějaký politický mítink. Náklady na dopravu jsou tedy miliarda 300 milionů korun, které kdyby se tak nestalo, tak my všichni budeme muset sáhnout do našich kapes a zaplatit to z našich daní. To je dobrý signál pro občany,“ uvedl uspokojivě hejtman.
„Když jsme si udělali prvotní analýzu, tak jsme měli nejdražší tarify v této zemi. Ubírali jsme dopravu, měli jsme nejstarší tarify, jezdilo se 14 let starými stroji a pak se divíme, že nám chybějí cestující. Do starých špeluněk za draho nepůjdou,“ uvedl známou pravdu Josef Bernard.
Zavolejte si dopravce
Následoval první dotaz, v tomto případě od staršího muže: „To je všechno perfektní. Hlavní spoje, města. Ale co ty odlehlé vísky. Slyšel jsem, že se na tyto vesnice mají ČSAD rušit spoje, že mají ubývat. Myslí na to kraj také? Populace na venkově stárne…“
„Někde nám jezdí velké autobusy a je tam strašně málo lidí,“ konstatoval hejtman. „Dopravci jsme definovali, že se bude jezdit třemi typy autobusů. Od těch mini až po ty největší. Chtěli bychom také zkusit koncept dopravy na objednání. To se nám stává, že denní vytížení v týdnu je jeden až dva lidi. A jede se tam velkým autobusem. Takže tam, kde je takový extrémně nízký stav, minimálně mít koncept na zavolání. Ten je bohužel nepohodlný v tom, že si to budete muset objednávat nějakou dobu dopředu. Kde to bude alespoň trochu únosné, třeba už pět lidí, tak bychom chtěli jezdit mikrobusy.“
„Uvažovalo se o konceptu krajské dopravní, vrátí se to?“ zněl další dotaz jiného posluchače besedy.
„Do dneška si myslím, že by krajský dopravce byl lepší variantou. Ale nebyla vůle. Jsem přesvědčen, že cena, kterou nyní vysoutěžíme, bude dražší než interní dopravce. Byl zase názor, abychom neingerovali do podnikání. Myslím, že kde je monopol, což tato doprava je, není žádné podnikání. Objednat si, že se bude vozit za 35 korun za kilometr, to není žádný kumšt. To jde jen o to, ohlídat si lidi, aby nekradli, aby se ráno myli, když ráno si oblečou uniformu do autobusu. Jsem velkým zastáncem toho, aby se neprodával municipální majetek, aby se držely byty. Nemyslím si, že obce mají provozovat hospody a podobné věci tam, kde je třeba podnikatelským um,“ ozřejmil své názory hejtman Bernard.
„Když jsme dělali každým rokem vyúčtování, tak nás ten dopravce teda drbal,“ tepal opět do ČSAD hejtman. „Za pět let zpátky, a nikdo to nebyl schopen dopočítat, protože se dívalo jen na faktury. Když jsme modelovali, jaké autobusy kde budou jezdit, tak jsme museli poptat mobilní operátory, aby nám udělali analýzu, kde jsou hlavní dopravní proudy. My jsme absolutně slepí, nevíme, kde nám odjelo kolik lidí. A to v dnešní době, kdy se říká, že je vás tajná služba schopna sledovat prakticky všude, tak to je slabota.“ V autobusech tedy budou nástupní sčítací rámy, takže budeme přesně vědět, kde kolik jezdí lidí.
„Jsme čtvrtý největší kraj v zemi, ale do počtu obyvatel jsme na devátém místě. Jsme velmi řídce osídlený kraj, což je dědictví poválečného uspořádání. Kraj se nikdy pořádně nezabydlel. Každou trať a každou silnici děláte pro daleko menší počet obyvatel, než je to třeba v Libereckém kraji,“ konstatoval smutnou realitu hejtman.
Muž ze záchranky si do mikrofonu povzdechl: „Velice trpíme kvalitou silnic. Je srovnání s Jihočeským krajem. Kde je hranice okresu, tam začíná velmi kvalitní silnice. Takže záchrankám velmi odcházejí auta, protože směrem na Strakonice je kvalita silnic třetí třídy doslova úděsná…“
„Největší část z evropských peněz na silnice spolkne bohužel západní obchvat Plzně. Tak to historicky bylo dohodnuto, před deseti dvanácti lety,“ připomněl hejtman už poměrně zapomenutou věc.
Psali jsme:
Lékaři jsou – ale jinde, než bychom je potřebovali
Následovala nejvýbušnější část besedy. Zdravotnictví. „Máme problém v celé zemi. Poměrně markantně se všude začíná projevovat nedostatek zdravotních sester a lékařů. Jsou analýzy, které říkají, že na současná místa nebude ve výhledu 15 až 20 let dostatek zdravotnického personálu,“ konstatoval hejtman. „V minulosti se poměrně volně umožňoval vznik ambulantních lékařů ve větších městech. Často ti lidé odcházeli z nemocnic a dostáváme se do stavu, když si porovnáváme třeba s Německem na 100 000 občanů, tak máme dvakrát více ambulantních lékařů. To, co nám přebývá v ambulancích, to nám chybí v nemocnicích. V nemocnicích musíme platit drahé služby a na druhou stranu máme spoustu lékařů, kteří jsou v ambulancích, a ti nemají žádnou povinnost, jak je to v jiných zemích, pomoci v těch nemocnicích. Někde je podfinancována infrastruktura a jsou jak za krále klacka. To se netýká Klatov, ty jsou náš klenot. Ale třeba se to týká Rokycan,“ uvedl Josef Bernard.
Dalším faktorem je podle hejtmana množství zdravotních pojišťoven. „Tolerujeme, že někde kupříkladu operace slepého střeva stojí sto tisíc a jinde je to za sto čtyřicet. Je to vysvětlováno tím, že se někde provádí edukační činnost. Myslím, že ale výkony by měly být všude stejné. A další věc je nekoordinace a v kraji je to nejhorší. Každý by chtěl mít špitál doma a pak je tu fenomén fakultní nemocnice. Ta má dnes tržby za sedm miliard korun. A všechny krajské dělají 1,4 miliardy. Chodí tam na výkony lidé z Domažlicka, Stodska, protože tam jsou páni docenti a páni profesoři. Jsou, a já si jich velice vážím, ale proč tam má člověk v ordinaci čekat tři hodiny na banální výkon či prohlídku, když je to schopný poskytnout třeba klatovský nebo stodský špitál úplně stejně. A do toho jsou ještě městské nemocnice a soukromé nemocnice a celé to nikdo nekoordinuje,“ kritizoval hejtman současnou situaci.
„Nás ale nikdo nemusí poslouchat, každý si prosazuje své zájmy. Takže regulace ve smyslu, že by se konečně udělal na některé výkony pořadník, i na prohlídky, a řeklo se, když půjdete do fakultky, bude to za tři čtyři dny, když tam, kde máte bydliště, tam to máte za hodinu. To nikdo nekoordinuje. Vypadá to, že tento kluk, který je na Ministerstvu zdravotnictví (ministr za ANO Adam Vojtěch – pozn. autora), je fakt bystrý a podle mého má opravdu chuť zdravotnictví změnit k lepšímu. Já třeba celá léta kritizuji zemědělskou a lesnickou politiku, že je pro tuto zemi nešťastná, ale tady ve zdravotnictví vidím, že je chuť něco změnit,“ pochválil pro mnohé překvapivě „Babišova“ ministra sociálnědemokratický hejtman Bernard. „Klatovská nemocnice je fakt pěkná a má potencionál být tou nejlepší nemocnicí v zemi. O tom jsem naprosto přesvědčen,“ poznamenal evergreen, který na Plzeňsku ani nezní jinak.
Kradou se i zdravotní sestry
„A teď řeknu nedávnou story, která se nám stala,“ uvedl na osvěžení hejtman. „Stodská nemocnice odnesla projekt náboru ukrajinských zdravotních sester. Měli asi 40 sestřiček, ale Motol nám deset přetáhl. Takže ten, který má za výkon úplně jiné ceny, který má úplně jiné podmínky a samozřejmě nemá problém s výkony, tak nám přetáhl deset sestřiček, které jsme zafinancovali, našli jsme je na Ukrajině. Ředitel stodské nemocnice na tom strávil rok času, a to jsou někdy takové křivdy…,“ pustil se do naší největší nemocnice a svého sociálnědemokratického kolegy v jejím čele Bernard.
Poté se přešlo k palčivé otázce, zdejší nemocnici, kterou město prodalo skupině PENTA. „Když to nešlo privátním způsobem, tak to ekonomicky nebude vycházet ani nám, ale my jsme z těch veřejných peněz těm nemocnicím schopni pomoci radikálněji,“ obhajoval rychlou finanční pomoc soukromému subjektu z krajských peněz hejtman Bernard. „Děláme personální audit, zjišťujeme, jaký je technický stav, jak by vypadalo z hlediska právního a ekonomického převzetí nemocnice. Nabídli jsme panu starostovi, že po volbách přijdeme s návrhem. Máme ohromnou výhodu – je tu synergický efekt s klatovskou nemocnicí, kde se dá využívat společný primariát a mnoho jiných věcí. Máme v ruce dopravu a záchranku. Oni to vědí, ti současní provozovatelé sušické nemocnice. A jedná se s nimi o případném převzetí, to není žádné tajemství.“
Velké oči a vzápětí velké obavy
Bývalý ředitel sušické nemocnice otevřel ostrý problém: „Tady se toho v posledních měsících nahovořilo o sušické nemocnici spousta a mnohdy tomu nebylo ani nasloucháno. Nikdy tu nezaznělo to, co jste řekl dnes, tedy že určité věci se jeví jako strategický význam. Tato nemocnice je taková. Je v rámci republiky atypická, poptávka po péči je tu sezónně veliká. Tato nemocnice vždy byla centrem vzdělanosti. Tento moment vedení města nikdy nebralo v potaz. Jestli vstoupíte do řešení problému, jděte do risku, a neřešte jen finanční věci. Ono to není tak, že by to privát neuměl nebo nemohl. My jsme hospodařili vyrovnaně až do roku 2015. A pak nastal zlom právě s tím privátem. Neřekl bych, že to ten privát tak úplně umí. Mně ta dotace privátní firmě připadá jako nezdravá,“ kritizoval diskutující. „Počítalo se s nějakou službou a servisem a nyní zjistili, že se ne úplně daří plnit závazky. Z objektivních příčin – ubývá populace, ubývají lékaři,“ jako by obhajoval Pentu hejtman. „Nejde o kritiku města. Mohlo to vypadat vábivě. To se stává,“ obhajoval zase rozhodnutí města.
Postarší žena to vzala z gruntu: „Ve městě je hodně zdravotních sester a lékařů. Hodně jich odešlo, když přišla Penta. Jsem zdravotník a vím, že by se děvčata ráda vrátila. Vždyť tu bydlí, ale musejí dojíždět. A nechtějí. Nebudou prostě pracovat pod Pentou. Personál prostě odchází kvůli Pentě. S tím byste měli jako kraj něco udělat, protože my bychom to tady potřebovali zachránit, a ne podporovat privát.“
„Podpora bylo to nejrychlejší, co jsme mohli udělat,“ obhajoval údajný záchranný krok hejtman. „Budeme čekat rok, než to všechno spočítáme, a mezitím nemocnice by se dostala do stavu, kdy by Penta přestala vykonávat službu. Nechtěl jsem ublížit místním lidem. Co se tam konkrétně změnilo příchodem Penty v tom pracovním prostředí?“ zeptal se auditoria.
Stejná žena na to uvedla: „Nejsem zaměstnanec, a to je možná výhoda, protože ty informace mohu šířit ven. Jak už padlo jednou na zastupitelstvu – a řekl to lékař, který tam pracuje – je tam obrovská šikana. Děvčata, sestry, jsou přesouvány z oddělení na oddělení, chovají se k nim ošklivě. Nedělá se jim tam dobře, jsou ve stresu. Nechodí se jim hezky do práce. A je tam tlak i mezi kolegyněmi. Jedna Pentu chce, druhá nechce, a tak se mezi sebou šikanují,“ otevřela Pandořinu skříňku.
Hejtman na to: „Pracovní klima přece vytváří střední management. Ten se tak po příchodu změnil?“ „Tak to tam funguje…,“ trvala na svém žena.
Když chirurgie, tak jedině plastická!
Lékařka z nemocnice v pokračování této diskuse uvedla: „Tady se všude ventiluje, že je všechno v pořádku, že se nezruší žádné oddělení, nemocnice funguje výborně, nebudeme nic měnit. I v některých předvolebních letáčcích to vypadá, že všechno je v nejlepším pořádku. I zastupitelé se s tím zřejmě ztotožňují a neozvou se, že by něco bylo v nepořádku. To řešení hledá správní rada, nechci je osočovat, ale ten pohled by měl být více odborný. Buď se řekne, že tam nebude akutní péče, nebo má tento region opravdu velký problém,“ konstatovala lékařka. Autor této reportáže může potvrdit, že ve psaní pochvalných tiskových zpráv je nemocnice jistě jedničkou. Snad i v zadávání inzerce a ovlivňování tisku, proto se problém nijak široce neventiluje. „Já jako zdravotník nesdílím názor, že je třeba všechny po ošetření někam posílat. Ambulantní péče v kontextu s léčebnou dlouhodobě nemocných je pro tento region velmi špatný model a dojezdové vzdálenosti záchranky jsou velké. Domažlice jsou stejně početně velké jako Sušice a nikdo tam o existenci nemocnice s akutní péčí vůbec nepochybuje. Bohužel Sušice měla tu smůlu, že se do toho začalo míchat více politiky než odborný pohled,“ uvedla lékařka.
„Nevím, jestli víte, že tam dnes funguje plastická chirurgie,“ konstatovala mladá žena. Jednoznačný apel na Bernarda. Hejtman na to: „To víte, že to vím!“ „To je jedna z věcí, které ten personál zatěžuje. Oni musejí přednostně ošetřovat jiného. Prostě Penta není dobře.“
„Že ve městě je nemocnice, tak je to velký stabilizační prvek regionu,“ zapojila se též radní Stýrková.
Rozčílený mladý muž spustil zhurta: „Studie nechme spát. Základ je, že do malého venkovského města po celé republice nedostaneme kvalitního lékaře, protože se říká, že každý lékař bude raději dělat posledního asistenta ve fakultní nemocnici než primáře na venkově. Vy sám taky nebydlíte v Sušici. Měli jsme tu paní starostku Jiřinu Rippelovou (ČSSD – pozn. autora) a první, co udělala, našla si místo v Praze. Těm, kdo si zvykli na nějaký standard, se tu nechce žít. Prostě venkov začíná býti periferní. Slyšel jsem, že se ptali v Praze jednoho člověka s pohrdáním, kdo vám tady tu plastiku břicha dělal…“ Hejtman uklidňoval horké hlavy: „Už se to mění. Čísla pět let dozadu byla hrozivá, ale nyní se ukazuje, že je spousta lidí, kteří hledají svůj livestyl někde jinde.“
Tak se to (ne)dělá!?
Bývalý ředitel zdejší nemocnice, nyní pracující ve Stodě – k Pentě ještě uvedl: „Zažil jsem to sám na sobě. Byznys plán podle mne od samého začátku bylo změnit charakter péče. Udělat to tak, aby si toho nikdo moc nevšiml. My lékaři jsme samozřejmě nebyli propuštěni, ale podmínky byly postupně vytvářeny takové, aby si každý našel své uplatnění někde jinde a charakter péče se změnil sám od sebe, protože stesk na nedostatek lékařů je všeobecný, a když to takto podpoříte, je to takový. Myslím si tedy, že model nemocnice, který je tu teď, byl od začátku v plánu a byly činěny kroky, aby to tak dopadlo,“ konstatoval muž nekompromisně.
„Čísla jsou to nejdůležitější, když se ptáte, proč samé studie,“ oponoval místnímu rozhorlenému občanu hejtman. „Bez toho, abychom si to zjistili, nejsme schopni relevantně říci, bude to fungovat tak a tak, spolupráce s klatovskou nemocnicí bude následující, ta oddělení, která neudržíme, budou kooperovat třeba ve spolupráci s Klatovy. Ministr má velké plány, chce změnit úbytek studentů na Slovensku. U nás totiž studují slovenští studenti na našich fakultách zadarmo. Na náš vrub tu máme 30 procent míst na lékařských fakultách blokovaný slovenskými studenty, kteří tady věčně nezůstanou – buď jdou do Německa, nebo se vrátí na Slovensko. To se do budoucna musí vyřešit,“ uvedl v závěru hejtman Josef Bernard.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
