Příčinou situace, do níž se stěžovatel dostal, byla chyba ve vyhotoveném rozsudku soudu. Dalších několik let pak strávil snahou o dosažení nápravy ze strany úřadů. Když pak dva roky marně urgoval rozhodnutí ministerstva, obrátil se o pomoc na veřejnou ochránkyni práv. I ta však téměř další dva roky bojovala s nečinností ministerstva, které na její výzvy nereagovalo, neposkytlo jí k případu vyjádření ani spisovou dokumentaci.
„Není možné, aby lidé čekali čtyři roky na rozhodnutí úřadu. To je v rozporu s právem i základními zásadami činnosti správních orgánů. I v nejsložitějších případech má úřad povinnost rozhodnout v rozumném a přiměřeném čase bez zbytečných průtahů,“ kritizuje ochránkyně ministerstvo. Doporučila proto stěžovateli, aby žádal odškodnění za nesprávný úřední postup. Ministryni práce a sociálních věcí pak ochránkyně požádala o přiznání odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, ale zejména o urychlené vydání rozhodnutí o žádosti stěžovatele a přijetí systémových opatření, která by do budoucna vyloučila obdobné excesy. „Principiálně není správné, když stát svou nečinností porušuje práva účastníků řízení a řeší to případně jen následným odškodněním, aniž by přijal systémové řešení,“ konstatuje ochránkyně.
Stěžovatel byl 13. 3. 2009 zařazen do evidence úřadu práce. S bývalým zaměstnavatelem se ale soudil o neplatnost okamžitého ukončení pracovního poměru, kvůli kterému neměl nárok na podporu v nezaměstnanosti. V rámci soudního řízení se dohodl se zaměstnavatelem na smírném řešení a soud tak v roce 2010 rozhodl, že pracovní poměr skončil dohodou. V písemném vyhotovení rozsudku však bylo chybně uvedeno, že pracovní poměr trval do 13. 3. 2009. Úřad práce na základě toho stěžovatele sankčně vyřadil z evidence, protože v době zařazení do evidence byl ještě v pracovním poměru. V roce 2011 dosáhl stěžovatel opravy výroku soudu tak, že pracovní poměr skončil už 9. 3. 2009. Opravený rozsudek předložil úřadu práce, ale podle svého tvrzení nebyl úřednicí poučen, že to nestačí, že musí podat žádost o povolení obnovy řízení. Žádost podal až o čtyři měsíce později, když se do té doby nedočkal žádné odezvy. Ministerstvo práce a sociálních věcí však jeho žádost zamítlo s tím, že už uplynula lhůta pro její podání. Stěžovatel podal odvolání s odůvodněním, že zmeškání lhůty zavinila svým jednáním úřednice úřadu práce. Další čtyři roky pak marně urgoval rozhodnutí ve své věci.
Až po šetření vydalo ministerstvo v prosinci 2016 rozhodnutí, kterým zamítlo odvolání. Stěžovatel tak může ještě jako poslední možnost zvážit správní žalobu. V lednu 2017 pak ministerstvo přiznalo stěžovateli odškodnění.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
