„Vzhledem k mé minulé iniciativě dělit se s vámi o své politické názory, v touze pomoct odmlžit pravdu a následně ve světle výsledků posledních parlamentních voleb jsem získal pocit, že jakákoliv má další angažovanost v podobných věcech je jen slabým šepotem do tmy,“ napsal hned v úvodu Brzobohatý na sociální síti facebook.
V době sněmovních voleb Brzobohatý napsal, že velký úspěch Andreje Babiše a vzestup Tomia Okamury zavání „slušným průserem“. Babiše popsal jako kouzelníka, který naslibuje takřka všechno všem a lidé zřejmě věří, že má kouzelnou hůlku a všechno zařídí.
„My lidé jsme tvor hravý a máme rádi divadlo. Tudíž je pochopitelné, že na nás dokáže zapůsobit herec, který tak sugestivně hlásá ‚zatočit s těmi nahoře a udělat něco pro ty dole‘. Jak spasitelsky to celé znělo a jak žalostně málo to mělo co do činění s pravdou. Byl to ale jenom trik. Nejen, že udělal po svém triumfálním úspěchu v minulých volbách pravý opak, ale především za tu dobu jasně prokázal, že jediným důvodem jeho ‚abrakadabra‘ v politice je udržení MOCI pro své zájmy, kterou jako podnikatel ztrácel,“ zmínil Brzobohatý, jenž Babiše nazval agentem Státní bezpečnosti.
Vůči předsedovi SPD Tomiu Okamurovi byl ještě tvrdší. Okamura se podle Brzobohatého podobá islámským fanatikům, kterými straší české občany. Je podobně netolerantní.
„Strana SPD s Okamurou v čele se všem Čechům snaží zkrátka vnutit svou zvrácenou vizi o tom, že všichni muslimové jsou nožem a výbušninou ozbrojení šílenci. Je to v přeneseném slova smyslu podobné, jako kdybychom tvrdili, že všichni křesťané jsou krutí inkvizitoři. Většina Čechů se zaslepeným přesvědčením Okamurových názorů navíc ani dost dobře netuší, co to vlastně samotný islám je, což mimochodem netuší, jak několikrát v různých politických debatách prokázal, ani sám Okamura. Současná celospolečenská averze vůči tomuto náboženství je dána především hysterickou medializací ve světě anarchistického internetu. Ano, je to problém a samotní muslimové jsou z toho nešťastní, ale je absurdní a zbabělé se k němu postavit zády a nehledat společně demokratické řešení,“ napsal v době voleb Brzobohatý.
Tomio Okamura
Přes to, jak volby dopadly, se rozhodl vyjádřit se ještě jednou. Ze všech prezidentských kandidátů zná nejlépe Michala Horáčka, rozhodl se ho proto podpořit. Oceňuje na něm mimo jiné i to, že se nebál dát příležitost mladému člověku na začátku kariéry – samotnému Brzobohatému. Velkou předností Michala Horáčka je, že dokáže držet slovo
„Ostatně pokaždé a ve všem při naší spolupráci Michal Horáček dodržel své slovo. Mnozí mu v současnosti vyčítají jeho někdy trochu teatrální projevy nebo že své proklamace častokrát nepřirozeně prožívá. Ale musím říct, že to je prostě on. Takový vždy byl. Když jsme mluvili o textu nebo vyznění kterékoliv písně, a potom jsme ji následně ve studiu nahrávali, byl vždy velmi emocionálně expresivní. Výbuchy nadšení a euforie z dobře zazpívané fráze nebo zahraného sóla střídaly stavy zoufání si nad žalostnou a nevěrohodnou interpretací jeho geniálních textů,“ napsal Brzobohatý.
Horáček má prý spoustu energie a srší dobrými nápady. Zároveň je to maximalista, který si všímá celé řady detailů. Mezi jeho pozitivní rysy patří i to, že nedokáže dělat věci na půl plynu, takže by i prezidentem byl naplno. Když Brzoobhatý psal tato slova, obratem k nim také doplnil, že Horáček je pro Českou republiku přínosnější jako umělec než jako prezident, ale i tak by se mu na Hradě líbil nejvíc.
„Ano, pan profesor Jiří Drahoš je velmi milý, elegantní a jistě by prezidentskému úřadu dokázal vrátit onu už dlouhá léta ztracenou noblesu, ale narozdíl od Michala Horáčka mu na můj vkus schází ta patřičná dávka sebevědomí a rozhodnosti. Ne vždycky dokážu číst v jeho odpovědích. Mirek Topolánek je zase sice od pohledu sympatický ogar z Valašska, ale bohužel si sebou nese jistou pachuť ne zcela lichotivé minulosti, která bohužel ještě stále rezonuje v uších společnosti. Na adresu současné hlavy státu se vyjadřovat nebudu, jelikož mám úctu ke stáří. Všichni ostatní jsou, bez urážky, v mých očích tak trochu do počtu,“ shrnul Brzobohatý.
Ondřej Brzobohatý doslova napsal:
Přátelé,
další podstatné volby, jejichž výsledek určí na další roky nejen náladu naší země, jsou za dveřmi. Vzhledem k mé minulé iniciativě dělit se s vámi o své politické názory, v touze pomoct odmlžit pravdu a následně ve světle výsledků posledních parlamentních voleb jsem získal pocit, že jakákoliv má další angažovanost v podobných věcech je jen slabým šepotem do tmy. Nicméně spoustu rybářů by mi dala za pravdu, že vytrvalost růže přináší, a tak jsem se rozhodl k prezidentské volbě něco málo napsat.
Ze všech kandidátů znám pouze jediného opravdu dobře osobně. Je jím Michal Horáček. Před devíti lety si na mě tenhle urputný chlapík vsadil při volbě aranžéra jeho velikého díla Kudykam ve Státní opeře. Byl jsem sice tehdy mladé aranžérské ucho, ale snažil jsem se být nápaditý, pracovitý a zdravě asertivní. Michal to dobře věděl od mého mentora hudby Milana Kymličky. Jeho důvěru jsem tehdy snad nezklamal a z této spolupráce se vyklubalo dál několik velice hezkých hudebních projektů. Asi ten největší z nich byl koncert Hapka žije 2 v O2 Areně v roce 2016. Michal měl v té době už zveřejněnou kandidaturu, což nás, všechny zúčastněné umělce trochu odrazovalo, jelikož jsme nechtěli být součástí žádné kampaně, ale chceme se jen poklonit dílu Petra Hapky. Michal chtěl to samé a tehdy slíbil, že do toho žádné "prezidentské proslovy" tahat nehodlá. Slovo dodržel. Ostatně pokaždé a ve všem při naší spolupráci Michal Horáček dodržel své slovo. Mnozí mu v současnosti vyčítají jeho někdy trochu teatrální projevy nebo že své proklamace častokrát nepřirozeně prožívá. Ale musím říct, že to je prostě on. Takový vždy byl. Když jsme mluvili o textu nebo vyznění kterékoliv písně, a potom jsme ji následně ve studiu nahrávali, byl vždy velmi emocionálně expresivní. Výbuchy nadšení a euforie z dobře zazpívané fráze nebo zahraného sóla střídaly stavy zoufání si nad žalostnou a nevěrohodnou interpretací jeho geniálních textů. Jeden by si řekl, že je to blázen, já říkám, že je to zarytý umělec až do morku kostí, který svým dílem naplno žije. V opravdovém umění všechno, co je polovičaté nebo se dělá na půl plynu, nemá šanci uspět. Alespoň ne dlouhodobě. Jeho energie byla vždy velice inspirující a jeho nasazení často pro ostatní velmi vysilující. Je to maximalista, který se zabývá každičkým detailem, dokud si není jistý, že ze sebe odevzdal vše, co mohl.
Musím se přiznat, že jsem nebyl jeho kandidaturou zprvu nikterak nadšený. Měl jsem pocit, že jako umělec je pro naši zemi daleko užitečnější, než jako prezident, ale když ho v poslední době čím dál tím víc pozoruji ve všech možných prezidentských debatách, dělá na mě ze všech uchazečů nejlepší dojem. Je přímý, uvolněný, charismatický a ve všech názorech a postojích zcela srozumitelný. Zároveň si ale ponechává mnohé ze své urputnosti a odhodlanosti. Velké plus je i jeho naprostá nezávislost.
Musím otevřeně přiznat, že by se mi jako prezident líbil ze všech kandidátů nejvíc. Ano, pan profesor Jiří Drahoš je velmi milý, elegantní a jistě by prezidentskému úřadu dokázal vrátit onu už dlouhá léta ztracenou noblesu, ale narozdíl od Michala Horáčka mu na můj vkus schází ta patřičná dávka sebevědomí a rozhodnosti. Ne vždycky dokážu číst v jeho odpovědích. Mirek Topolánek je zase sice od pohledu sympatický ogar z Valašska, ale bohužel si sebou nese jistou pachuť ne zcela lichotivé minulosti, která bohužel ještě stále rezonuje v uších společnosti. Na adresu současné hlavy státu se vyjadřovat nebudu, jelikož mám úctu ke stáří. Všichni ostatní jsou, bez urážky, v mých očích tak trochu do počtu.
Zkrátka a dobře, má volba bude tedy velmi osobní. Vložím svou důvěru do člověka, o kterém jsem přesvědčen, že je to pro naši zemi ta nejlepší možná volba. Držím Vám palce Michale. Můj hlas máte. Zlomte vaz.
Ondřej
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
