„Amnestie je akt milosrdenství, akt dobré vůle. To se ovšem mezi prostým lidem moc nenosí. Lidé spíše milují nejrůznější exekuce. Kdyby existovaly veřejné popravy, dozajista by bylo plno,“ myslí si Štěpánek. Svůj názor opírá o nedalekou historii – kdyby nebylo amnestie, řada bývalých politických vězňů by dle jeho slov v komunistických kriminálech hnila o řadu let déle.
Klaus přitom podle jeho názoru rozhodně nepatří mezi hlupáky, a proto musel s odmítavou reakcí veřejností počítat. Přesto sebral odvahu jít proti proudu, což jak spisovatel poznamenává, dokáží jen velcí státníci. „Političtí trpaslíci naopak nastaví větru záda a nechají se nést,“ poznamenal. Váží si proto i ministra spravedlnosti Pavla Blažka, který amnestii hájí, ač ví, že tím ztrácí přízeň. „Nepřekvapuje mě naopak, že jsem v posledních dnech nikde nespatřil tvář spolupodepsaného předsedy vlády Petra Nečase,“ dodává.
Čtěte také:
Amnestie jako akt spravedlnosti
Za absolutním vrchol hulvátství pak označuje podsouvání hlavě státu, že chce pomoci svým kamarádům. „Proboha, kterým? Že by snad kancléři Weiglovi, jehož dceru bude – amnestie, neamnestie – nadosmrti v duši strašit, že v autě, které řídila, zahynula její kamarádka? To snad nikdo nemůže myslet vážně?!“ ptá se udiveně Štěpánek. Na pár facek je podle něj i „mediální vyzobávání atraktivních jmen“, která amnestie očistí.
„Všem, kteří mají v odsudku amnestie jasno, doporučuji, aby si přečetli či zopakovali Čapkovy Povídky z jedné i druhé kapsy a pak chvíli přemýšleli o spravedlnosti lidské i Boží. Leč obávám se, že mnoha zdejším rychlopalným metalizátorům asi není dáno, aby cokoli z Čapka – a nejen z něho – pochopili,“ doporučuje spisovatel. A hrdě dodává, že z důvodu vyššího principu mravního s amnestií souhlasí. A to s tou Klausovou, tak i s Havlovou.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nem
