Vraťme se ovšem o několik let dříve.
Konkrétně do 19. května roku 1976, kdy se ředitelství Státního divadelního studia (SDS) rozhodlo neobnovit smlouvy na roky 1976-1977 se dvěma herci. Šlo o Pavla Landovského a Martina Štěpánka. Důvodem pro neobnovení smlouvy herci Landovskému bylo podle dokumentů jeho chování. Zejména „nemorální život“ a „časté problémy kázeňského charakteru“.
Dne 18. května 1976 byla v Činoherním klubu schůzka vedení a souboru, na níž bylo výše uvedené neprodloužení smluv oznámeno. Schůzky se účastnil bývalý hlavní dramaturg SDS a pozdější vedoucí Činoherního klubu Miloslav Vojta, stejně jako ředitel Státního divadelního studia Jan Budlovský. Miloslav Vojta, jak uvádějí desítky let staré dokumenty, ostře vystoupil proti propuštění, respektive neobnovení smluv dvěma hercům.
Sdělil, že s Pavlem Landovským o jeho chování několikrát mluvil a toto chování mu rovněž vytkl. Připomněl, že Landovský mu slíbil nápravu, což se podle slov Vojty i stalo.
Situace vyvrcholila tím, že se herec Landovský ujal slova, aby sdělil, jak to prý je ve skutečnosti. Příslušníci bezpečnostních složek do zprávy uvedli, že Landovský zmínil mnoho negativních aspektů. Jedním z nich měla být skutečnost, kterou herec přítomným oznámil; že mu nesčetněkrát během výslechů příslušníky StB tito lidé sdělili: „Už si nezahraješ.“
Podobné situace prý herec zažíval i běžně na ulici. Svůj projev zakončil prohlášením, že za ukončením jeho smlouvy stojí Státní bezpečnost.
Tím ale martyrium nekončilo. Ba naopak.
Po Landovském vystoupil herec Josef Somr. Citujme letitý spis: „Somr řekl, že už to dál nemůže poslouchat. On sice, že smlouvu podepíše, protože jak vidí, situace je taková, že by se v případě nepodepsání neuživil. Řekl s patřičným gestem, že však smlouvu podepíše s velkým odporem. Nato vystoupil herec Jiří Hrzán s tím, že si v divadle Ateliér přečetl na nástěnce výtah projevu soudruha Husáka, který chce přečíst na tomto fóru.“
Ticho netrvalo dlouho a do diskuse vstoupila herečka Libuše Šafránková, tehdy třiadvacetiletá členka souboru. Ke všeobecnému překvapení prohlásila, že jsou parta. „A že by měli být s herci Štěpánkem a Landovským solidární.“ Šafránková následně dodala, že by vzhledem k nastalé situaci měli všichni herci odmítnout smlouvu podepsat.
Podle policistů byl takovýto průběh schůzky i vystoupení některých členů Činoherního klubu „zjevně předem připravený". Následně, jak konstatuje spis, Pavel Landovský uvedl, že se již ohlásil u ministra vnitra, jehož chtěl požádat o možnost vystěhování.
V materiálech byly následně uvedeny všechny osoby, jimiž se zřejmě chtěli jednotliví příslušníci dále zabývat; Jiřím Hrzánem počínaje, Libuší Šafránkovou konče. Spis je uzavřen konstatováním, že „zpráva je od naprosto seriózního pramene“, který míní, že herci zkoušejí, kam až mohou zajít.
„Myslím, že v případě, že tyto orgány zaujmou jednoznačný postoj, všichni členové Činoherního klubu smlouvy podepíší.“
V příštím materiálu se budeme zabývat odměnou, kterou měl za ztvárnění Klementa Gottwalda (film Dvacátý devátý) získat herec Miroslav Zounar, otec Martina Zounara. Anonym, který na tuto skutečnost upozornil a rozjel málo uvěřitelný sled událostí, totiž dorazil do divadla právě Pavlovi Landovskému…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový
