Jiří Ovčáček se sám dlouho věnoval žurnalistice, ze které podle jeho slov odešel v pravý čas. „Když vidím úroveň české žurnalistiky, už bych to dělat nechtěl, z novinařiny je propagační práce,“ upřesnil s tím, že pro politiky je to ale veliká výhoda.
„Dnes může v únoru předseda politické strany říct, že zdaní bohaté, a novináři to oznámí jako novinku. Pak to ale řekne znovu za půl roku a zase se to píše jako veliká novinka, přitom to řekl dávno a nic od té doby neudělal. Neřeší se tolik, kdo co řekl v minulosti, ale co říká teď,“ dodal.
Podle Ovčáčka se novináři hlavně nechtějí přiznávat, že někoho podporují, a odkrýt tak, že nejsou zase až takovým pilířem demokracie. Jen jednou za čas se udělá redakční komentář, aby se neřeklo. „Během voleb se rozhodně nikde neobjevuje žádná transparentní zmínka,“ dodal s tím, že by novináři museli ukázat, že jsou na někom skutečně závislí a podporují ho, ať už za peníze, nebo proto, že věří, že je to správné.
Přihlásit se k vlastnímu názoru by ale nebylo přece jen tak špatné, problém podle Ovčáčka vznikl v období mezi osmačtyřicátým a děvětaosmdesátým rokem. „I v té době byl kdejaký tisk oficiálním orgánem politických stran,“ uvedl a připomněl, že až po roce 1989 zavládl pocit, že by novináři už s politickými stranami neměli být spjati a měli by být nezávislí.
- Celý pořad ZDE
Bohužel vše skončilo ale tak, že jsou novináři ještě více zavislí, než byli dříve, a už to ani nepřiznají. „Dnes je jednoduché určit, které noviny komu straní, někdo to dělá chytře, ale někdo hloupě,“ řekl Ovčáček a jako příklad uvedl, že Hospodářské noviny by měly mít podtitul ústřední orgán ústředního odborného výboru ČSSD.
„Ono totiž kdykoli Bohuslav Sobotka chtěl zaútočit na Zemana, tak to nedělal z očí do očí nebo na tiskovce, ale vždy prostřednictvím rozhovoru právě v Hospodářských novinách,“ upřesnil s tím, že dlouhodobý a úspěšný politik by neměl podléhat mediálnímu hlasu.
„Může se stát, že novinářským lžím brzy čtenáři věřit nebudou. Představte si, že se za pár let objeví politický Mesiáš, stát se může cokoli, který nebude žádným demokratem. A bude chtít jen usurpovat moc. A zavést autoritativní režim, v tu chvíli začnou všichni novináři být na poplach, ale jim už nikdo neuvěří, bude pozdě.“
Jiří Ovčáček si rýpl i do pražských novinářů. Většina z nich se podle jeho slov nedokáže odtrhnout od virtuální reality vlastních redakcí. „Pražští novináři jsou už úplně mimo reálný život. Dostali se už tak daleko, že pohrdají i lidmi, kteří přijdou na náměstí na debaty s panem prezidentem,“ říká rozhořčeně mluvčí hlavy státu a dodává, že novináři dokonce zesměšňují dotazy obyčejných lidí, a jestli to takhle bude pokračovat i nadále a novinářům bude chybět reflexe reálného života, pak se opravdu stane, že přijde onen zmiňovaný Mesiáš a novináři na to dojedou, lidé se k nim nakonec obrátí zády.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
