Dnešní pseudosociální a postmoderní nános vede podle Matýse k tomu, že děláme vědu i z jednoduchých věcí. Z toho, že nějaký člověk má jiné preference, jinou pohlavní identitu. „Ano, víme, že to tak je, neděláme z toho hendikep, chápeme to, ale to neznamená, že se tím změní celá příroda. Homosexuální praktiky existují i u zvířat a nic se neděje, akceptujeme to a nikdo neříká, že tam neexistují samice a samci,“ upozorňuje psychiatr.
„Když je malým dětem indoktrinováno, že si pohlaví mohou vybrat, tak to vede ke zmatkům, k neschopnosti se identifikovat s vlastním pohlavím a k nepřirozeným sexuálním praktikám a aktivitám, než k těm, které jsou přirozené. A to není správné,“ dodává.
Jak tomu zabránit, nebo co s tím? „Na škole bych takový koncept nepustil, protože dobrovolná akce je něco jiného, než ve škole. Proč ředitel něco takového připustí? To není žádná diskriminace jiného názoru. Škola přece jako státní instituce by měla zajišťovat určitou neutralitu nebo korektnost v podávání vědomostí,“ myslí si Matýs.
V ordinaci naráží na případy, kdy chce být někdo něčím výjimečný: „Když chci být atraktivní, abych měl pozornost, tak vypustím hypotézy, které nejsou ničím podložené, nebo je to jenom přesvědčení, které pak předkládám ostatním jako normu. Dětem to dělá v hlavě stoprocentní nepořádek, protože pak se setkávají s běžnou rolí ‚holka, kluk‘ nebo ‚muž a žena‘,“ zmínil.
Koronainfekce, pandemie podle Matýse ukazují lidstvu – nedělejte blbosti, protože táta, máma a rodina jsou základ. Kdo jiný vám pomůže? Kdyby to bylo kdysi v jeskyni tak, jak to máme dnes, tak kmeny vůbec nepřežijí, protože tam lidi museli žít společně několik let a museli si zařídit hierarchii, režim a povinnosti.
Důležité je, aby lidé se zdravým selským rozumem se nějak projevili. Ale oni většinou mlčí. „Dneska jde slušným lidem už také o existenci. Jsem přesvědčen, že slušní lidé by měli vystupovat,“ zdůraznil. „Mám tyto lidi v ambulanci – děti, které jsou šikanované nebo byly šikanovány. Mám po celé republice rodiče, o kterých mi vykládají, a vidím to i v médiích.“
„Slušného člověka, pokud nemá pomoc, neslušná část zlikviduje, a jde o existenci. A těžko říct, jestli je to stejná likvidace, jako za komunismu, když strana a vláda rozhodla. Kdo dnes rozhodl o tom, jak někdo dopadne? Sociální sítě, ne jako takové, ale proto, že ti, co mají moc, nedají sociálním sítím pravidla, a nepostihují agresivitu tohoto typu. Proto se omlouvám těm slušným, kteří jsou zticha – ano, dnes vám jde doslova o existenci.“
Druhým fenoménem je rozvolnění hierarchie rodiny. Poukázal na jisté příkopy, protože maminky to dnes neustále „zasypávají“ tím, že „vypnou dětem ruce a hlavu“. „Tím, jak vypnou ruce a hlavu, tak je neučí sounáležitosti. Rodiny se dnes rozvolňují, ne všechny, protože se rozvolňuje klasická rodinná nebo kmenová hierarchie globalizací. A také tím, že se rozpadají struktury,“ připomíná.
Takže – „děti se nemění, ale vztahy a možnosti se zásadně změnily“. A jak to dopadne, obecně, s rodinnou vazbou... toť otázka.
autor: nab