Brezina vzpomíná, jak ho se spolužáky z gymplu nahnali v roce 1984 do tělocvičny na povinnou besedu s manželkou Julia Fučíka, kterého si po únoru 1948 režim coby komunistu popraveného nacisty vybral jako svou ikonu. Gusta Fučíková tehdy o svém zesnulém choti chrlila knihy a články a desítky let objížděla školy a schůze, kde plamenně řečnila o statečnosti svého muže.
Na gymnaziální besedě v roce 1984 už však dle Breziny byla více než osmdesátiletá stařena úplně senilní. Zadrhávala se, opakovala, ztrácela nit a žvanila páté přes deváté. „Bylo to tragikomické, ale smát jsme se Gustě nesměli. Urazili bychom tím totiž památku jejího velkého muže a tím i režim, za což by nás vyhodili ze školy,“ píše publicista v komentáři, který zveřejnil na webu Neviditelný pes. „O senilní stařeně si tehdy Češi po hospodách šeptali, že je nejskromnější upírkou. Prý si totiž celý život vystačí s jedinou mrtvolou. Neumí nic jiného než pořád dokola žvanit o Fučíkovi a brát za to prachy,“ dodává.
Úplně stejně se teď dle názoru publicisty chová i vdova po exprezidentu Václavu Havlovi Dagmar, která si prý z památky svého zesnulého chotě rovněž dělá dojnou krávu. Nadace Vize 97, kterou Havlová založila se svým manželem, totiž vybírá licenční poplatek ve výši 30 000 korun plus DPH za užívání jména bývalého prezidenta. A pokud se chcete vydat na virtuální prohlídku Havlovy pracovny, musíte vytáhnout z peněženky osmdesát korun. „Je to asi podobně umazané, přízemní a trapné, jako kdybyste za památné hodinky po dědečkovi vyšmelili deset lahváčů,“ říká k tomu Brezina.
Bývalá první dáma se od té senilní stařeny z roku 1984 liší prý snad jen v tom, že se Dagmar Havlové můžeme svobodně vysmát. „Veřejně smíme říct: Paní, neobtěžujte nás už prosím s tím vaším Havlem. To, co děláte, je možná právně v pořádku, ale že vás hanba nefackuje! Váš upírský výprodej pravdoláskařské legendy je ostuda,“ konstatuje Brezina.
Psali jsme:
autor: luš
