Evropská unie je společenství zaručující na svém území volný pohyb osob, zboží, kapitálu i služeb. Jenže každá země si může stanovit svá vnitřní pravidla, která tento volný pohyb do jisté míry omezují. Využívají jich Rakousko, Francie či Německo. Ve Spolkové republice Německo například musíte počítat s tím, že paní učitelka, která doprovází žáky na výletě, by měla během pobytu na území našich západních sousedů dostávat alespoň tamní minimální mzdu, která je oproti té české neskonale vyšší. Činí necelých 9 euro na hodinu, v přepočtu přibližně 229 korun.

Celý problém má ovšem ještě jeden rozměr. Paní učitelka by ji možná měla dostávat, ale možná také ne. Vedou se spory o to, zda má učitelka, která doprovází žáky na školním výletě, status vyslaného zahraničního pracovníka – a pak se na ni příslušná ustanovení vztahují; nebo mezi vyslané pracovníky nepatří, a pak se těmito pravidly řídit nemusí. Každá země to interpretuje trochu jinak. Pokuty, které zaměstnavateli hrozí, když příslušná pravidla jiného státu EU poruší, přitom mohou být opravdu astronomické.