Evropská unie je společenství zaručující na svém území volný pohyb osob, zboží, kapitálu i služeb. Jenže každá země si může stanovit svá vnitřní pravidla, která tento volný pohyb do jisté míry omezují. Využívají jich Rakousko, Francie či Německo. Ve Spolkové republice Německo například musíte počítat s tím, že paní učitelka, která doprovází žáky na výletě, by měla během pobytu na území našich západních sousedů dostávat alespoň tamní minimální mzdu, která je oproti té české neskonale vyšší. Činí necelých 9 euro na hodinu, v přepočtu přibližně 229 korun.
Celý problém má ovšem ještě jeden rozměr. Paní učitelka by ji možná měla dostávat, ale možná také ne. Vedou se spory o to, zda má učitelka, která doprovází žáky na školním výletě, status vyslaného zahraničního pracovníka – a pak se na ni příslušná ustanovení vztahují; nebo mezi vyslané pracovníky nepatří, a pak se těmito pravidly řídit nemusí. Každá země to interpretuje trochu jinak. Pokuty, které zaměstnavateli hrozí, když příslušná pravidla jiného státu EU poruší, přitom mohou být opravdu astronomické.
„Sankce za porušení povinností jsou vysoké prakticky ve všech zemích EU. Pohybují se od tisíců do desítek tisíc eur. Mezi nejpřísnější státy patří Francie a Rakousko, které dávají vysoké pokuty v podstatě automaticky i při pouhých formálních nedostatcích, například při chybě v dokumentaci,“ píše deník.
Problém to představuje především pro malé a střední firmy, které poskytují své služby v zahraničí jen nárazově a neznají tamní pravidla. Malá truhlářská firma z jihu Čech se nedávno přesvědčila o tom, že stačí byť jen formální pochybení a rakouské úřady napaří „hříšníkovi“ poutu ve výši 12 tisíc eur, tedy asi 307 tisíc korun.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
