Paroubek to uvedl v souvislosti s médii hojně propíranou událostí, která se udála během ceremoniálu jmenování vlády, kdy prezident Sobotkovi vytknul, že v jeho žádosti o jmenování vlády bylo šest chyb. Podle Paroubka by se měl premiér z téhle věci poučit: „Samozřejmě, že administrativní výkon Lidového domu při sepsání dopisu prezidentovi byl přímo žalostný. Svědčí to jednak o tom, že premiérovo administrativní zázemí prostě není kvalitní, a svědčí to také o tom, že nový premiér nevěnuje pozornost tomu, co podepisuje. Není koncentrovaný na věci nejvyšší státní důležitosti. Těžko si představit, že zcela klíčový dokument nový premiér podepisuje nekoncentrovaný a mezi dveřmi. Chtěl bych věřit, že je to zcela ojedinělé selhání nejbližšího okolí premiéra a jeho osobně. Pokud se z téhle kolosální chyby ihned nepoučí, máme se na co těšit. Budou to smutné a zejména rychlé konce.“
Celý článek Jiřího Paroubka ZDE
Od Paroubka to ale schytal i sám prezident: „On prostě nemá schopnost, i když to vyžaduje zájem státu, potlačit svou neuhasitelnou touhu po pomstě. Nechci si idealizovat V. Klause, ale on většinou rozuměl tomu, co je to zachovat dekorum v zájmu státu. M. Zeman ne. Vlastně prezident – státník podle zásady (spíše bonmotu), tak často v minulosti efektně používané právě M. Zemanem `orel mouchy nelapá`, by předal celou věc šéfovi své prezidentské kanceláře, aby ji vyřídil s úředníky nového premiéra. Práce pro všechny tak na dvě hodiny, ale bez půvabné kašparády. M. Zeman si zkrátka jednou zase užil. Státu to moc neprospělo.“
Psali jsme:
Jak StB herce Hlinomaze k práskačství nepřemluvila…
Paroubek přidal k dobru příběh, který kdysi slyšel od slavného českého herce Josefa Hlinomaze: „Kdysi si StB pozvala svérázného herce Josefa Hlinomaze, aby mu nabídla spolupráci. Bylo to asi tak: `Víte, pane Hlinomazi, Vy se pohybujete hodně mezi lidmi. A nás by zajímalo, co si ti lidé jako myslí.` Hlinomaz na to: `To jako myslíte, že bych Vám práskal?` Estébák věc mírnil: `No tak bych to zrovna nevyjádřil. Ale informace bychom potřebovali.` A Hlinomaz: `Tak tedy jo, beru to.` A estébák na to replikuje: `Výborně a co byste si přál, pane Hlinomazi, abychom pro Vás udělali zase my? Jaké máte přání?` A J. Hlinomaz to rozčísl: `Přál bych si, abyste mně nechali ušít uniformu.` A celá nabídka práskačství pro J. Hlinomaze byla jednou provždy vyřízena.“
…a Paroubka také ne
I jeho samého se prý StB snažila zlákat: „Zažil jsem sám ostatně něco podobného, i když jako J. Hlinomaz jsem se vůči StB neodvážil postupovat. Ale StB po dvou schůzkách se mnou – proběhly v restauraci, jak jinak – došla sama k názoru, že spolupráce se mnou se konat nebude. A upřímně, nic se mi tak hrozného poté nestalo, když jsem nabídku StB odmítl. Nepracoval jsem sice v zahraničním obchodě jako A. Babiš, ale v restauračním stravování. Nepsal jsem sice hlášení estébákům, ale dělal jsem zajímavou práci v oboru, který jsem vystudoval.“
Paroubek nenechal nit suchou ani na čerstvém ministrovi financí: „A. Babiš to předvoláním svědka – estébáka k soudu trochu přehnal. Jakou cenu má svědectví estébáka? Proč z nás dělá blbce ještě větší, nežli jsme.“
Závěrem sice píše, že lustračním zákonem musí každý liberálně založený člověk pohrdat. Ale: „Tenhle zákon přes dvacet let vymezoval hřiště, určoval pravidla hry. Všichni ta pravidla respektovali. A najednou se přijde na to, že jsme si sice u nás všichni rovní, ale někteří jedinci jsou si jaksi rovnější. Smutné na tom je, že u toho asistuje sociální demokracie a nikomu z jejích představitelů se vůbec nezdá celá věc nemorální. Tak moc chtějí být ve vládě.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
