Peklo může přijít kdykoli. Zasvěcený redaktor popisuje, jaké je to sloužit v Afghánistánu

09.07.2014 7:41

Mise českých vojáků jsou velmi ošidné. Jeden den se zdá, že nehrozí žádné nebezpečí, místní lidé jsou přátelští, všude klid a pokoj. Ale třeba už za pouhou vteřinu může z ničeho nic přijít útok, při němž zemře hned několik vojáků i civilistů. Zážitky z Afghánistánu ukazují, jak nevyzpytatelné je být tam na hlídce. Nikdy netušíte, kdy nastane peklo, píše redaktor MF Dnes.

Peklo může přijít kdykoli. Zasvěcený redaktor popisuje, jaké je to sloužit v Afghánistánu
Foto: Hans Štembera
Popisek: Čeští vojáci se vrátili z mise

„Je to past, v níž jste neustále mezi dvěma póly. Svět okolo vypadá normálně, občas přátelsky a bezpečně, ale přitom je smrtelně nebezpečný. Vy však nevíte, kdy se první poloha změní v druhou. Může to být za půl vteřiny nebo za půl roku. Nejzrádnější je, že tady nejsou žádná kulometná hnízda ani zákopy, jen prodavači, ženy, děti, zatoulaná kuřata. To ukolébá," popisuje redaktor MF Dnes Milan Vodička, který v Kábulu zažil svoji pěší hlídku.

Tvářit se přátelsky, být stále ve střehu

Za jeden z problémů považuje Vodička to, že i mezi obyčejnými lidmi se vojáci musí chovat jako na nepřátelském území a dávat pozor, kdo je v davu. „A tak kráčíme v třicetimetrových rozestupech. Dáváme si záležet, abychom nebyli moc u sebe. Tím bychom se stali terčem," vypráví redaktor.

Přitom se vojáci musí tvářit tak, aby v nich obyvatelé viděli hrozbu. Samopaly nesou tak, jakoby je vůbec neměli, přilby u pasu, na hlavách barety. Chovají se přátelsky, odpovídají na pozdravy prodavačů. Občas se s někým dokonce na chvíli zastaví. A to je podle Vodičky ta největší past na afghánské hlídce. Právě ta se prý stala osudovou i české hlídce poblíž Bagrámu.

Ačkoli instinkt vojákům velí být stále v pohybu, mezi hloučky lidí občas musí. Navazují s nimi kontakt a získávají si je, jsou mnohdy zdrojem důležitých informací. „Také je třeba ukázat sebevědomí a sílu. Proto byli včera Češi na místě, kde je dostihla smůla," píše redaktor.

Může to být obyčejné jídlo, ale také nebezpečná bomba

Věcí, které člověk smí nebo nesmí dělat, je celá řada. „Například nesmíte kopat do kamenů, plechovek nebo krabic. Může to být bomba, kterou tam na vás nalíčili. Nesmíte mít zapnutý mobil. Kdyby vám někdo zavolal zrovna ve chvíli, kdy byste byli poblíž bomby, signál by ji odpálil," popisuje Vodička.

Žádný seznam prý ale nenahradí zkušenost, která zbystří oko i mysl. „Zkušenost vás vede a hlídá. V jedné úzké uličce v afghánském Kábulu proti nám vyrazil muž, který vezl na kole dvě obrovské jídelní mísy. Vojáci byli ihned ve střehu. Pro mě to byl člověk, který veze obědy, pro ně to byl muž, který by mohl vézt bomby. Byl to pilaf a všichni si nakonec podali ruce," vypráví novinář.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: adr

Andrej Babiš byl položen dotaz

dobrý den, sdělte prosím, jak to bylo:

viz: https://aeronet.cz/news/sok-pred-vanoci-vsechno-je-jinak-podle-dokumentu-hlasovala-pro-globalni-kompakt-cela-ceska-vlada-nikdo-se-nezdrzel-hlasovani-a-nikdo-nebyl-proti-ministr-zahranici-tomas-petricek-rekl/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Blanárova schůzku se „zakázanými“ médii. Co padlo za dveřmi? Analytik zná odpověď

5:00 Blanárova schůzku se „zakázanými“ médii. Co padlo za dveřmi? Analytik zná odpověď

TÝDEN V MÉDIÍCH Petr Fiala neměl žádné kmotry v pozadí, nikdo mu zadarmo nic nedal a musel se adapto…