Nedokončení základky, záškoláctví a věčné stěhování problémových rodin, které utíkají před průšvihy, to je každodenní realita, která neblaze postihuje v Ústeckém kraji nejen školství, ale ve finále celkové soužití, zaměstnanost a dávkový systém. „Učitelé v rizikovém prostředí nejsou nijak zvýhodněni. Už je potřeba to vyřešit. Musíme to medializovat. Pořád se nic neděje,“ uvedla bývalá místopředsedkyně ODS Drahomíra Miklošová z Obrnic na Mostecku, kde více než polovinu obyvatel tvoří Romové. Politička zde sedm let působila také jako starostka, nyní je zastupitelkou a stále aktivně volá po změnách. V rámci regionální tripartity nyní mimo jiné předsedá Odborné komisi pro rozvoj lidských zdrojů.
Její členové se kvůli ožehavým tématům speciálně sešli v úterý odpoledne, aby za účasti dvou obeznámených poslanců projednali prohlubující se problémy ve školské a sociální oblasti. Podle Miklošové se totiž zřejmě nic neděje, byť už před časem „dotáhla“ mezi ředitele škol a do vyloučené lokality samotného ministra školství. Do Mostu tak nyní dorazili poslanci: Karel Krejza, člen sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a výchovu, a z jižních Čech pak Jan Bauer, místopředseda výboru pro sociální politiku.
„Stahuju okýnka auta, protože vyhrožují“
Jestli chcete vidět peklo pro učitele, vyjeďte si třeba do Obrnic na Mostecku. „Obrnice jsou typickou sociální lokalitou, která je zatížena všemi problémy, které si umíte představit,“ zmínila Drahomíra Miklošová, podle které zdejší ředitelé, úřady i komunální politici umí celkem dobře definovat potíže, které je třeba řešit. „Je toho hodně, hlavně personální obsazení škol a udržení učitelů v těchto lokalitách, protože nejsou zvýhodňováni. Tady se potýkají s dětmi, které jsou agresivní. Další problém jsou navrátilci z Anglie. Předčasné odchody z povinné školní docházky – žáci opouštějí školu ze 7. a 8. třídy. Jsou to absolutně nepoužitelní lidé do budoucna. Systém sociálních dávek je udržuje příjemně a pohodlně při životě,“ shrnula to nejzásadnější.
Obrovským problémem je migrace žáků. Školy prý v některých případech doslova musí porušovat legislativu. „Stěhují se k nám lidé z Anglie, je jich opravdu moc. Neumí pořádně česky, nepřinesou žádné dokumenty. Nikam do školy nechodili. Víte, že lžou. Beru si na pomoc asistenta, ten je naučí trošku česky. Jsou absolutně nevychovaní,“ popsala Libuše Hrdinová, ředitelka 7. základní školy v Mostě, která patří mezi nejlépe hodnocené. Vedení musí řešit, kam umístit 13letého puberťáka, který nemá znalosti ani na druhou třídu. „Zařazujeme je do kolektivu aspoň na výchovy,“ zmiňuje Hrdinová. Ke druhákům takového jedince, který se ani nedomluví, zařadit nelze. Když se řešení najde, bývá většinou marné: „Přesvědčíte je nakonec o důležitosti vzdělání, za tři měsíce se odstěhují a jsou zas na jiné škole. Každý rok jde o desítky dětí!“
„A oni migrují po Mostě?“ tázal se poslanec Krejza. „Různě, například i v Chomutově a podobně. To už nezjistím…“ odpověděla Hrdinová. „K nám chodili Mongolové, ale toto jsou Češi, ne cizinci…“ přemítal Krejza.
Vladimíra Pechanová, ředitelka MŠ v Obrnicích a speciální pedagožka, nastínila další ožehavý problém: „Pozorujeme zvyšující se agresi u dětí a u rodičů. Nemáme oporu. Jedeme domů ze školky a stahujeme okýnka, protože vyhrožují.“ Školka už dala na dveře aspoň „výstražnou“ ceduli, že při konfliktu volá policii. Ta totiž sídlí poblíž, takže výstraha aspoň trochu funguje. Problém je, když odpoledne zůstanou s dětmi dvě učitelky. „Dvacetileté, hubené pedagožky, ty se ani neubrání. Mám o ně strach,“ svěřila se ředitelka, která zmínila, jak se před časem jednalo o tom, že i učitelé by mohli být chápáni jako veřejní činitelé. „A zase se nic neděje. Kdyby aspoň měli pocit, že si jich i ten stát trochu považuje,“ povzdechla si.
„Dopad navrátilců z Anglie je velký. Jsou to děti agresivní, nerespektují kantora. Legislativa na to není připravena. Je připravena na děti cizinců, ale to oni nejsou. Kdyby se mohli dát do jedné třídy… I v Obrnicích jde o poměrně velký počet a jsou různého věku,“ doplnila Miklošová.
Vše „na háku“. Nedokončí školu kvůli sourozencům
„Navíc se nám vrátí třeba dvakrát za rok. Naskočí jim 200 neomluvených hodin a už zase odjedou. Vyjdou ze 7. třídy. Obrovské problémy s chováním. V Anglii nemuseli být ve třídě, když dělali problémy, to u nás nejde. Pro kantora je to peklo – hází po něm věci, napadají jej, jsou agresivní. Vyhrožují, že je zbijí,“ popsala své zkušenosti Hana Matuštíková, zástupkyně ředitele ZŠ Obrnice. Podle ředitelky zdejší základní školy Vladimíry Strolené by na administrativu kolem navrátilců byla potřeba mít ještě jednu pracovní sílu. Na takto malou školu jde o desítky případů každoročně a to je dost. „Narušují kolektiv, nemají pomůcky. Uběhlo čtrnáct dní a nemají ještě nic. Maminky se omlouvají, že nedostaly ještě dávky,“ přibližuje. Ani pět sešitů si prý nepřinesou, přitom obyčejný sešit A5 dnes stojí 4 koruny.
Fotogalerie: - Koněvem sem, Koněvem tam
Problém se netýká jen Mostecka, jak zdůraznil Miroslav Andrt, který má v Ústeckém kraji na starosti sociální politiku a sám má zkušenosti jako místostarosta ze Štětí na Litoměřicku. „Tuto problematiku jsme předkládali už i směrem k bývalé ministryni Marksové Tominové. Známe konkrétní příklady, kdy tito školáci nezvládnou dokončení povinné školní docházky,“ přidal se. Nejen, že dnes někteří lidé mají ‚jen‘ základní školu, ale dokonce ani neodejdou z deváté třídy.
„Nedaří se je udržet ve vzdělávacím systému. Samy rodiny je stahují zpátky, aby se starali o mladší děti, to je klasický příklad,“ uvedl Andrt. Problematické děti už podle jeho zkušeností nezvládá ani vlastní rodina.
Zavírat je na internát? Nebo dát auto…
„Už jsme jak na Slovensku, kde vznikají internátní školy, v nichž soustřeďují ze sociálně vyloučených lokalit…“ nadhodil Andrt, jak takové nešvary končí u sousedů za hranicemi.
Podle Miklošové je systém skutečně nelogický. „Na jednu stranu jsme štědří. Pan premiér se prsil nápadem, že vícečetné rodiny dostanou ještě auto a další dávku na bydlení,“ kroutila hlavou.
Podle poslance Bauera je to tím, že pohledy jsou z různých barikád různé. „Jestli chceme něco dělat s důchodovým systémem, potřebujeme děti. K nepoctě pana Babiše však je, že vždy něco vystřelí…“ okomentoval zmíněný nápad a pokračoval: „Když vidíme sjetiny dat, jak se páry rozhodují, zda mít třetí dítě, vychází z toho, že se rozhodují i podle toho, zda se jim vejde do auta.“ Až třetí dítě totiž řeší demografii státu. Jenže 48 procent párů má jen jedno dítě, 15 procent dvě a více.
„Musí se to obrátit, bez ohledu na to, zda jde o děti v nesezdané či sezdané rodině,“ říká jednoznačně Bauer s tím, že ale samozřejmě jakékoli výhodné novoty by se měly týkat jen ekonomicky aktivních rodičů. „Povídat o autě pro vícečetné rodiny tady v Mostě, to není úplně ono…“ podotkl, ale zopakoval, že obecně je automobil jedna z věcí, s kterou lidé u plánovaného rodičovství přemýšlejí: pokud mají malé auto, kam se třetí dítě nevejde, je to jeden z činitelů, který rozhodne.
Psali jsme:
Opravdu tohle v ČR? Odebírání dětí nevadí
Podle obou poslanců je prosazení čehokoli i u takto fatálních problémů složité z jednoho důvodu. „Třeba předčasné odchody jsem probíral s Martinem Baxou (český středoškolský pedagog, primátor Plzně, od ledna 2018 místopředseda ODS – pozn. red.) a dalšími poslaneckými kolegy z výboru. Oni ten problém vůbec neznají! Pro ně jsou to výjimečné případy. Specifika Ústeckého kraje jsou opravdu výrazná. Zájem o jejich řešení klesá se vzdáleností od Ústí,“ překvapil Krejza přítomné tím, že pro zbytek republiky jsou místní rizika něčím, co jim připadá jako z jiného světa.
„Nechci působit pesimisticky… Někdy ani právníci nevědí, jak to řešit,“ dodal nepříliš povzbuzující dovětek.
Překvapení z toho, jaké problémy sever Čech řeší naopak den co den, potvrdil Jan Bauer. „Kolega Krejza se snaží sem přivádět zajímavé lidi a témata. Já jsem přijel skoro přes celou republiku ze Šumavy. Víte, my u nás na hranici s Bavorskem máme nezaměstnanost 1,1 procenta. Řešíme, že tu nemáme děti žádné, že se region vylidňuje. Stát potřebuje děti,“ poukázal na to, že v jeho kraji řeší naprostý opak než příhraniční sever Čech.
Zamyslel se nad tím, jak je zvláštní, že je nás pouhých 10 milionů lidí, ale regionální rozdíly jsou obrovské na to, jak jsme malá země. „Specifika Ústeckého, Moravskoslezského a i Karlovarského kraje jsou pro zbytek republiky něčím, čím jsou oni nedotčeni. Co řešíte každodenně ve školství a v sociální oblasti, není to dost křiklavé. Když se to otevře na jednání výboru, většina prakticky neví, o čem se bavím,“ shrnul podobně jako Krejza.
Co by tady pomohlo? „Bojí se odebrání dětí a odebrání peněz,“ myslí si Drahomíra Miklošová, že tyto dvě věci jsou asi jediným, co problematické lidi v sociálně vyloučených lokalitách k něčemu přiměje. „Moje zkušenost ze Šluknovska je, že ani hrozba odebrání dětí už pořádně nefunguje. Oni řeknou, tak si je vemte. Rádi si od dětí odpočinou,“ šokoval Miroslav Andrt.
„Bál jsem se, že půjdeme do Severky…“
Na zdivočelé děti i nechuť učitelů učit v deprivovaných sídlištích už ředitelé základních škol na Mostecku upozornili ministra školství, když sem osobně v květnu zavítal.
„Dostali jsme sem dokonce ministra. Neměl ani čas se všemi probrat, co jsme chtěli. Na konkrétní problematiku se ani nedostali. Zatím nemáme zpětnou informaci, že by jeho výjezd do Ústeckého kraje něco přinesl. Ale možná, že nás poslanci překvapí, že něco předložil. Posílala jsem vám ty stesky ředitelů. Snad se od vás dozvíme, že pan ministr skutečně pracuje a že předložil celou řadu doplňujících návrhů do legislativy, které by mohly zlepšit situaci v sociálně vyloučených lokalitách,“ doufala Drahomíra Miklošová.
Ministr v Mostě tehdy mimo jiné sliboval, že by chtěl otevřít školy pro praktiky, kteří nevystudovali „pajďák“. Malou reakci si dovolil poslanec Bauer, který se ministerské delegace účastnil. „Já se bál, že se všichni půjdeme podívat do Severky – bylo tehdy po vysílání seriálu Most! – vyfotíme se tam a vrátíme zpět do Prahy a svých regionů,“ vzpomněl si na akci. Naštěstí přeci jen byla pro něj přínosná a k exkurzím do filmových míst nedošlo.
Dostali bychom naloženo za rasismus…
Jaký závěr do Mostu tentokrát „přivezli“ poslanci?
„Nepotěším vás. Jediný zákon z oblasti školství, který je nyní v systému, v němž se připravují zákony, je zákon o pedagogických pracovnících. Nic jiného tam není. Smyslem této úpravy, která neprošla zatím ani prvním čtením – a nevíme, kdy se dostane na pořad jednání – je umožnit odborníkům, aby místo jednoho roku mohli učit po dobu tří let a mezitím si dokončit pedagogické minimum,“ prozradil Karel Krejza.
K tématu záškoláctví a nedodržování povinné školní docházky uvedl, že podle něj by při 150 nebo 200 neomluvených hodinách měli takoví žáci chodit do speciální třídy. Jenže takové návrhy, když řeknete v Praze, tak prý politika tamní média roztrhají za rasismus. „Dokud si nepřiznáme, že to není rasismus, tak to nevyřešíme. V Praze bychom dostali naloženo,“ posteskl si.
Drahomíra Miklošová konstatovala, že segregace ve zdejším kraji přitom tiše probíhá: „Jsou školy, kam rodiče své dítě nedají…“
V celé republice navíc podle ředitelky mostecké základní školy Libuše Hrdinové pedagogičtí pracovníci stárnou. „Ministr o problému ví. Prý i ví, jak jej řešit, ale to nám neřekl. Mladí učitelé se nehrnou. Podmínky na Mostecku jsou pro ně nevýhodné. Pokud zestárne učitelský sbor, budu muset vzít i kandidáty, kteří nemají pedagogické vzdělání,“ krčila rameny, když směřoval k zákonodárcům tázavý pohled s další časovanou bombou, která číhá na kantory nejen na Mostecku, ale v celé republice.
„Poraďte. Osm učitelů nám odešlo,“ znělo jako zoufalý výkřik do tmy také od Hany Matuštíkové, zástupkyně ředitele ZŠ Obrnice.
Podle Krejzy je jediná motivace přes peníze tak, jako když VZP rozhodla, že problémová lokalita bude zvýhodněna, a lékaři v zapadlých obcích jsou podpořeni půl milionem korun.
„Proč by to nemělo jít ve školství? Platí, že jestli chceš, aby se ti některá skupina ‚rozmnožila‘, dej jim peníze,“ míní poslanec Krejza. „Nejsem tu od toho, abych žehral na vládu… Mezi námi – všechno už bylo řečeno. Mám nejčerstvější informace – a neudělalo se vůbec nic. Nic se neodpracovalo. Bez ohledu, zda je to problematika složitá, nebo jde o lemplovství dotčených ministerstev,“ shrnul stav věcí jeho kolega Jan Bauer.
Odborná komise v čele s Drahomírou Miklošovou bude s poslanci dál spolupracovat, poskytne jim podklady s návrhy na řešení a bude k dispozici pro zpětnou vazbu, pokud se cokoli podaří předložit k projednání na ministerské či sněmovní úrovni.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
