Celý příběh začal nevinným či spíše smutným prohlášením mladé publicistky Lucie Sulovské na sociální síti, že jim v rodině v pondělí zemřel pes. V několika odstavích popsala vztah, jaký k rodinnému psovi měla, s tím, že umřel a ona u toho nebyla a nemohla se s ním rozloučit.
Zdálo by se, že jde o běžný přístup ke zvířecímu členu rodiny. Nikoli však pro vicepremiéra, předsedu KDU-ČSL a bývalého veterinárního inspektora Pavla Bělobrádka. Ten bez milosti pod status blogerky napsal, že psi neumírají, ale chcípají.
„Neumřel. Umírají pouze lidé. Zvířata uhynou, pojdou, chcípnou (u nich to nemá vulgární podtext), padnou, zhasnou, jsou zabita, poražena... Dávat zvířatům lidské vlastnosti a používat u nich lidské výrazy (umírat, jídlo, jíst, kakakat atd.) je modernistické, levicové a liberální a hodí se k městské eko-etno-bio vychrtlině s korálky na krku, náušnicemi v nose, pupku a obočí, s plandající sukní (lunty) a pijící čaje z misky,“ vzkázal doslova Bělobrádek mladé blogerce.
Svým příspěvkem vicepremiér a šéf lidovců rozpoutal peklo. Komentáře se začaly množit geometrickou řadou. Mnoho diskutérů na sociální síti mu začalo vzkazovat, ať sám „zhasne“ nebo „pojde“.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka