„V posledních letech se prostě stalo trendem vést trestní řízení i soudní procesy jako show a pokud je tomu opačně, například když soudkyně v případu údajného zneužití Vojenského zpravodajství rozhodne neveřejně, trestním příkazem, stane se takový justiční zloduch terčem kritiky některých novinářských kruhů," píše Petr Dimun.
Veřejnost podle něj nabyla dojmu, že má právo vědět a kontrolovat práci soudů. Konzultant nehodlá pátrat po tom, kde jsou kořeny tohoto „českého jakobinismu", ale připomíná, že trestní řízení je z principu neveřejné a kontrola veřejnosti je dána z důvodu ochrany práv obžalovaného, nikoli jako „právo veřejnosti na lynč".
Nedůvěra v nezávislost justice společnost frustruje
„Z tohoto volání části nejen novinářských elit po veřejnosti procesu z důvodu práva lidu vědět, jak soud probíhá, však čiší mnohem hlubší problém, ohrožující samu podstatu demokracie: nedůvěra v nezávislost justice," píše Dimun s odkazem na komentář Martina Fendrycha, který dle jeho interpretace „vyzval veřejnost, aby si dobře zapamatovala jméno oné zlotřilé soudkyně, která v kauze údajného zneužití Vojenského zpravodajství rozhodla".
- Celý příspěvěk Petra Dimuna pro Deník Referendum najdete ZDE.
Pomyslnou korunu pak prý všemu dávají státní žalobci, kteří případný rozsudek neuznávají. Dimun před tímto stavem varuje. „Výsledkem tak je stále frustrovanější společnost, jejíž negativní pocity se pak kanalizují v neustálých volbách, kdy strany protestu a antisystémové strany získávají čím dál tím větší podporu," píše na stránkách serveru.
K takové politice se pak navíc přidávají i tradiční strany, které se cítí ohroženy. Pokud se společnosti jejich politika nelíbí, v nejhorším případě dokonce rezignují na své volební právo. „Vítejte ve frustrokracii," uzavírá Petr Dimun.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: adr
