Petr Robejšek debatoval v Brně: Současné vlády se snaží řídit podle průzkumů. Ale nefunguje jim to

Realisté jsou podle Petra Robejška stranou, která jako jediná v České republice má – s pomocí úplně nové metodologie a přístupu k politickým problémům – charakteristickou schopnost analyticky rozeznat, co se odehrává a jaká je skutečná situace, a také předpovědět vývojové trendy a nakonec najít proveditelná řešení. „V tom třetím zmíněném bodě je jedna z našich velkých předností, to je v české politice na nás nové – velká blízkost praxi a měření úspěšnosti politiky v rychlé perspektivě, kdy se brzy ověří, zda rozhodnutí bylo správné, nebo ne. Další aspekt, v němž se naprosto zřetelně od ostatních politických aktérů lišíme, je to, že se silně opíráme o zbytek společnosti. To znamená, že je pro nás důležité většinové mínění. Zastáváme koncept demokracie bez přívlastků, tedy řešení při respektování většinového názoru ve společnosti. Centrální je pak otázka komunikace se společností a reakcí na to. Z toho plyne další pravidlo – nechat společnost, aby se výrazně více podílela na rozhodování, než je tomu dosud. Důležité je ale zapojit společnost i do odpovědnosti za rozhodnutí. Současná metoda vládnutí se snaží nanormovat všechno v naději, že když bude na vše zákon a předpis na každý detail a přitom dostatečná kontrola, vláda bude opravdu schopna vládnout,“ popsal Petr Robejšek východiska, s nimiž jdou Realisté do politické soutěže. Podle něj je třeba zapojit společnost do jakéhosi konzultačního vztahu s politikou.

Poté mentor Realistů mluvil o způsobu, jakým strana volí cíle, které chce uskutečnit. „Postup je třístupňový, prvním krokem je výběr cíle. Současná politika předstírá, že je schopna věnovat se všem cílům, to je ale nesmysl. Je třeba vybrat jen některé cíle a zjistit, zda jsou důležité. Kritérium důležitosti odvozujeme od národního zájmu, úvaha pak vede k tomu, zda splnění cílů můžeme ovlivnit. Posledním kritériem je otázka rychlého efektu našeho snažení. Globální záměry o klimatických změnách – to může znamenat něco zajímavého pro pár zapálených lidí, ale pro společnost teď a tady je ta perspektiva oslabená a není to příliš mobilizující,“ uvedl Petr Robejšek.

Nevládnout podle průzkumů veřejného mínění

Jeden z účastníků besedy se na základě Robejškova popisu východisek politické práce zeptal, jak Realisté chtějí naslouchat hlasu veřejnosti a jak to přitom odlišit od vládnutí podle průzkumů veřejného mínění. „Podle výzkumů veřejného mínění se snaží vládnout současné vlády a to je také typické pro současný vládní styl. Jak se ukázalo při brexitu nebo ve volbách v USA, není to ta nejlepší metoda a ani to není fér. Chybí totiž skutečná zpětná vazba, protože na straně příjemců informace – tedy u vládnoucí elity – chybí správná interpretace signálů od veřejnosti. Elity žijí jakoby ve vzducholodi vzdáleny od reálného světa a z toho pak plynou omyly. Zásadní rozdíl pro Realisty je v tom, že se budeme snažit zapojit do rozhodování prvky přímé demokracie. Nemyslíme si, že je Česká republika nějakým Švýcarskem, ale jsme přesvědčeni o tom, že informace ze společnosti jsou velmi cenné, určitě cennější než názor expertů nebo elit. Reprezentativní demokracie, kdy volič deleguje rozhodovací moc na své zástupce a ti ji uvádí v život v parlamentu, má problém v tom, že tyto převodové páky nefungují dostatečně spolehlivě, projevuje se odcizení těch, kteří mají reprezentovat společnost, ale reprezentují často jen své zájmy. Je třeba poslouchat společnost, komunikovat s ní a prosadit prvky přímé demokracie, které by daly možnost, jak by se společnost více podílela na rozhodování.

Národy jsou pospolitosti lidí, kteří si rozumí „naslepo“

Další dotaz mířil na národní aspekt a jeho vnímání ze strany Realistů. Podle Robejška je pravolevé paradigma přežité a dělicí čára vede spíše mezi globálním a lokálním pojetím světa. „Pro mě je národní perspektiva důležitá ve smyslu respektování národní identity, tedy toho, co je na každé společnosti specifické. Není to ale klasické národovectví nebo šovinismus, zejména proto, že k tomu národnímu patří moderní prvek spočívající v tom, že národy jsou chápány jako pospolitosti lidí, kteří si rozumí ,naslepo‘, protože mají podobné zkušenosti, podobnou historii, názory a mluví stejnou řečí. Jsou proto schopny spolupracovat mnohem lépe než spolupracují lidé roztříštění do multikulturní perspektivy, kde nic není závazné, každý má mít stejné právo, a nakonec nic nefunguje. V globální úrovni toto nefunguje mezi státy, protože jsou rozdíly tak zásadní, že se národy prostě nedohodnou,“ uvedl Petr Robejšek, podle něhož je poslední popsaný efekt vidět zejména na Evropské unii, kde mají státy stejně jako lidé rozdílné zkušenosti a cíle, a mají je přitom spojit, aby šly stejným směrem. „Vidíme, že to není možné a že někteří společenství opouštějí; jako při brexitu. Perspektivu naopak má národ jako sourodá pospolitost, do níž ale samozřejmě patří i menšiny, které se s ním identifikují, například vietnamská komunita u nás,“ doplnil Robejšek.
K otázce, jak Realisté chtějí reagovat na média, která jim podle tazatele nedávají prostor a hlavně je kritizují, Petr Robejšek řekl, že to chápe jako výzvu něco dělat a zároveň je to pro něj důkazem, že je strana na správné cestě. „Když jsou kritici, je to dobře, protože cesta je správná. Nedá se to paušalizovat, ale média se pohybují trochu někde jinde. Někteří novináři ale neztratili kritický rozum, někde je však vidět ideologické upevnění pozice. Proti tomu se budeme bránit na sociálních sítích a na setkáních s občany. Setkávání s normálními lidmi je nejlepší způsob, jak kompenzovat někdy i soustředěnou palbu proti nám,“ řekl Petr Robejšek.

Jsme ve fázi konce globalizace

V současnosti žijeme s ohledem na krize současného světa v období konce globalizace, jaký se už jednou podle Robejška odehrál v roce 1914. „Z historie víme, co následovalo. Došlo k doznění vlny globalizace a situace byla podobná té dnešní. Konec takové vlny je vždy spojen s riziky a nejasnostmi, zvlášť když dojde k chybným rozhodnutím jako v roce 1914. Tehdy byla podobná rozhádanost světové scény, jakou zažíváme dnes. My v české perspektivě z toho ale můžeme vytěžit příspěvek pro stabilitu naší země i pro stabilitu našeho regionu. Uspokojivé je zjištění, že představě o světě řízeném z jednoho centra už jsme na míle vzdáleni, je vidět, že kyvadlo historie se pohybuje od globální perspektivy k národní, ve prospěch funkčnosti národních celků. A jsme na dobré cestě i s pocitem, že český národ cítí vlastenectví, sebeuvědomění a že je to historický trend. To nám může dodávat sílu a uspokojení,“ uvedl v Brně Petr Robejšek.

V další části vysvětloval, jak se chtějí Realisté vyrovnat s faktem, že názorová hranice ve společnosti vede do značné míry i městem a venkovem, a s tím související otázkou, jak venkov oslovit. „Důležitost venkova si uvědomujeme. Kromě toho jsem přesvědčen, že u jednotlivých lidí nezáleží ani na titulech, ani na tom, pokud je někdo nemá, ale že rozhoduje, co má každý člověk za sebou. Oslovit lidi na venkově je těžší, Češi jsou ale v internetu hodně vpředu a jedna z možností, jak mezeru mezi venkovem a městy zaplnit, jsou sociální sítě. Proto jim věnujeme takovou pozornost. A pak také spoléháme na něco, co platí obecně – na tzv. opinion leaders, tedy lidi, kteří jsou pro své okolí autoritou a ostatní jim naslouchají. Tyto neformální vůdce mínění chceme získat na svou stranu,“ řekl Petr Robejšek.