Ohlédnutí za uplynulým týdnem v médiích tentokrát Petr Žantovský věnuje veřejnoprávní televizi i rozhlasu. „Začal bych úterní diskusí v Událostech, komentářích, které se zúčastnil za ČSSD Jan Chvojka, za ODS Martin Novotný a za hnutí ANO Radek Vondráček. Debata se týkala limitů financování volebních kampaní politických stran, což má být zase nějak nově zákonem upraveno. Tohle téma se pravidelně vrací před nějakými volbami zhruba s ročním předstihem a všechny strany se rázem vrhnou do obhajování transparence a čistoty. Zejména chudší strany vyčítají bohatším stranám, že do svých kampaní strkají nehorázné stovky milionů korun,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Kterého intelektuála máte nejraději? (Obnovené hlasování, spuštěno 19.4.)Anketa
Obvykle ty stovky milionů však nepromění v kýžený volební výsledek, pak dluží a dostávají se do velkých finančních problémů. „To se konec konců přihodilo svého času oběma dominantním stranám, jak ODS, tak ČSSD. A stále se z této kvadratury kruhu nenachází žádné východisko. Já bych, s dovolením, jedno takové měl. Možná bude působit velice revolučně, ale mám pocit, že dává určitý smysl. Nejprve si položme otázku, proč a jakými způsoby vlastně stát politické strany platí. Je to za hlasy získané ve volbách. Domnívám, že to je špatně, že smyslem demokracie není, aby politické strany nechávaly vydělávat reklamním agenturám nehorázné stovky milionů, tady je něco už z principu špatně,“ míní mediální odborník.
Stanovení limitu, který se v kampaních nesmí překročit, je k smíchu
Navrhoval by úplně opačný přístup se zrušením státního příspěvku za získané hlasy a nechal by naopak strany absolutně nelimitovaně, ať podnikají a dělají si, co umějí. „Tak tomu bylo konec konců za první republiky, kdy byly strany placeny ze soukromých zdrojů bez limitu. Měly svá vydavatelství, své firmy, na které byly napojeny, a často to byly podnikatelské subjekty, ať už Národní demokracie, národní socialisté, konec konců i sociální demokraté, agrárníci a tak dále. Všechno to bylo velice průhledné a transparentní, jak se dnes hezky říká, a stát to nestálo žádné peníze. A předvolební kampaně bych nelimitoval způsobem, který je dnes navrhován, tedy zastropováním nějakou částkou, která se smí vložit do kampaní,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Stanovení limitu, který by pro volební kampaň nesměl být překročen, považuje za bezzubé opatření. „Všichni víme, že to je k smíchu. Ty částky se dají různě utajovat, zmenšovat, fakturace falšovat. To jsou věci, které se běžně dějí. A není žádného pánaboha, který by to zkontroloval tak, aby to bylo absolutně čisté a korektní. Takže to nedává vůbec žádný smysl. Máme tady jeden takový příklad, že stát disponuje jakýmsi veřejným vysílacím časem ve veřejnoprávních médiích, a ten poskytuje podle nějakého poměrně spravedlivého klíče všem kandidujícím subjektům. To je správný přístup, který bych přenesl i do jiné oblasti než elektronické reklamy, tedy třeba i do oblasti outdoorové reklamy,“ navrhuje mediální analytik.
Stát by ušetřil, kdyby stranám místo peněz rozdal outdoorové plochy
Proto by stát, má-li chuť financovat politické dění v republice, neměl dávat peníze stranám, ale měl by sám nakoupit nějaký nevelký počet billboardů. „A rozdat ty outdoorové plochy zadarmo politickým stranám rovným dílem. Pak by se i vidělo, jestli je náš volič tak hloupý, že se řídí počtem billboardů, z nichž na něj z každého rohu civí nějaký kandidát, nebo jestli se rozhoduje podle své zkušenosti s těmi stranami, jestli se rozhoduje podle své sociální, nebo ekonomické situace či jiných priorit. A bylo by to nejspravedlivější možné uspořádání. Stát by to stálo mnohem méně peněz než financování stran, jež dostávají za volby částky v řádu desítek milionů, což je docela slušný kapitál, na který se skládají občané,“ podotýká Petr Žantovský.
Nevidím proto nejmenší důvod, proč by tak měli občané činit i do budoucna. „Stačí, že ti lidé, kteří zvolením vstoupí do těch funkcí, jsou v těch pozicích placeni. To jsme ještě nepřikročili k revolučnímu návrhu, že by poslanec nebo senátor mohla být funkce čestná a neplacená a zákonodárcům by se vyplácely pouze prokazatelné náhrady, jako třeba jízdné. To by také velice vyčistilo naši demokracii, protože by se do politiky nehrnuli lidé, kteří tam chtějí zbohatnout, ale chtějí dělat něco pro obec. Chápu však, že tohle je velmi revoluční a velmi nevšední návrh, takže si ho nechme na nějakou jinou příležitost a vraťme se k té stávající diskusi,“ doporučuje mediální odborník.
Volební kampaň je jeden velký komerční galimatyáš
Ta je podle jeho názoru úplně nesmyslná včetně návrhů na zapojování NGO, nevládních neziskových organizací. „To je přece všechno hloupost. Všichni fiktivní dárci i všechny různé rozdělené faktury vedou jenom k humusu. Ve finále pak zjistíte, že volební kampaň je jeden velký komerční galimatyáš, kde se dělá reklama na Vodňanské kuře, a ne na nějakou politickou stranu, nebo na Hřebejkův film, a ne na nějakou politickou stranu. Přitom všichni vědí, že Vodňanské kuře je spjato s nějakou stranou a že Hřebejk točil klipy pro nějakou stranu. Nevidím tak nejmenší důvod, proč bychom měli být něčeho takového svědky, když už takhle jsme přetíženi komerčními sděleními, které se na nás linou ze všech médií,“ myslí si Petr Žantovský.
Přiznává, že si v té souvislosti vždy vzpomene na spisovatele Ludvíka Vaculíka. „Promiňte mi to slovo, ale není deset hodin večer a nejste veřejnoprávní médium, tak ho mohu použít, je to citát z Vaculíka: ´Reklama je umění hovna´. To je krásná věta, kterou si vždy vybavím, když si pustím televizi. A mám pocit, že jsme tímhle ´uměním hovna´ obklopeni takovým způsobem, že není třeba se jím obklopovat i během politické kampaně. Podotýkám samozřejmě, že nic takhle smysluplného v té zmíněné debatě nepadlo. Od politiků by to člověk nečekal, ale od redaktora by to člověk čekal. Nic takového jsme ale neslyšeli, byla to jen neplodná a nesmyslná debata,“ tvrdí mediální analytik.
Šéf zahraničního odboru Hradu nejen korektně informoval, ale i pobavil
Na půdě České televize zůstane i dalším svým postřehem, jenž se týká debaty ve čtvrtečních Událostech, komentářích, které se zúčastnili Hynek Kmoníček, ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky, a Michael Žantovský, bývalý velvyslanec v USA i Spojeném království. „Ta debata mě potěšila, a to hned z několika důvodů. Jednak pan Kmoníček, jak je jeho dobrým zvykem, zachoval humor a zároveň věcně řekl všechno velmi korektně. Vyhýbám se výrazu ´podle pravdy´ nebo ´pravdivě´, protože pan Kmoníček je diplomat a ví, že některé pravdy je třeba říkat po dávkách nebo v určitých vhodných souvislostech. Takže mluvil velmi diplomaticky, ale zároveň velmi korektně a dozvěděli jsme se od něj víc než od všech ostatních hostů v České televizi za poslední půlrok,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Před výkony Hynka Kmoníčka smeká pravidelně, protože mu imponuje, když je někdo inteligentní, rozumný, vyvážený, neagresívní a nefanatický. „To jsou všechno přívlastky, která na tohoto úředníka Pražského hradu v tuto chvíli určitě sedí. Meritem diskuse byl ten naprosto nehorázný výpad vysokého komisaře OSN pro lidská práva Zaída Husajna, který obvinil Českou republiku, že se tady špatně staráme o migranty, že je zavíráme do detenčních zařízení a tak dále. Jsem velmi rád, že ho někteří rozumní lidé, například pan Kmoníček, naprosto odmítli. To u pana Žantovského, mého jmenovce, byl postoj dvojaký a zvláštní,“ upozorňuje mediální odborník.
Neměli by utíkat, ale usilovat doma o zlepšení situace pro všechny
Na jednu stranu pronesl větu, že „je třeba pomoci těm, kteří prchají před smrtí a válkou“, což je obecná floskule, kterou by podepsal asi každý. „Ale já bych namítl: ´A copak je v Albánii válka? A hrozí tam těm lidem smrt?´ Možná jim hrozí na jejich vlastních silnicích, protože se tam nedá jezdit, protože jsou ještě z doby Envera Hodži. Ale smrt z kalašnikova jim tam pravděpodobně nehrozí, možná tak mezi mafiány. Ale z těchto míst, v nichž nezuří žádný válečný konflikt, prchají do Evropy také mnozí migranti, to jsou ti ekonomičtí samozřejmě, ale o těch pan Žantovský nehovořil. Opět je zbytečné dodávat, že pan moderátor se nad tím nepozastavil, nechal to jako pravdu, která má doznít celým dozvukem a celým rozmachem své velikosti,“ poukazuje Petr Žantovský.
Na druhou stranu velmi ocenil korektnost svého jmenovce, který citoval text z knihy Dálkový výslech, který sepsal Karel Hvížďala s Václavem Havlem. „Uvedl velmi správně jednu sentenci Václava Havla. Přiznávám, že to je asi poprvé v mém životě, kdy se odvolávám – a navíc souhlasně – na něco od Václava Havla. Nebudu to říkat doslova, jen to parafrázuji. Jde v zásadě o to, že Havel prohlásil v tom roce 85, kdy tu ještě vládl komunismus a měl proti sobě určité oponentní síly, že by neměli všichni utíkat na Západ, ale měli by zůstat doma a usilovat doma o zlepšení situace pro všechny, kteří tady jsou a kteří třeba nemohou utéct. To je velmi cenná citace, za kterou se sluší poděkovat, že v České televizi zazněla,“ konstatuje mediální analytik.
Drobnost, která svědčí o vysoké míře vzdělanosti moderátorů České televize
Důvodem pro zmíněné poděkování je fakt, že pro mnohé lidi – a především zastánce bezbřehého přijímání migrantů – je Václav Havel autorita. „A tohle je věta, kterou by si měli právě sluníčkáři a všichni účastníci těch prouprchlických aktivit opakovat od rána do večera devatenáctkrát jako mantru. Možná by jim pak třeba došlo, že ten Havel měl pravdu a že všechny absurdní pokusy o to natlačit do Evropy více a více statisíců lidí z Blízkého a Středního východu je smrtící nejen pro Evropu a její kulturní tradice, ale především pro tyhle sluníčkáře a jejich děti, kteří s tím potom budou muset žít,“ podotýká Petr Žantovský k debatě ve čtvrtečním vydání Událostí, komentářů.
Zcela na okraj si pak neodpustí kratičkou glosu, která se týká referování veřejnoprávní televize o případu, kdy byla na moskevském letišti Šeremeťjevo zadržovaná česká delegace včetně místopředsedy Poslanecké sněmovny Petra Gazdíka, která měla v Rusku odhalit památníky padlým československým legionářům. „Od pana moderátora Dolanského jsem se dozvěděl, že pan místopředseda sněmovny Gazdík letěl do Uljansku. Ale on byl, prosím, v Uljanovsku. Možná, že si pan Dolanský myslí, že Vladimír Iljič Lenin se původním jménem jmenoval Uljan, ale jmenoval se Uljanov. A podle Uljanova bylo město pojmenováno Uljanovsk, a nikoli Uljansk. To je taková drobnost, ale svědčí o vysoké míře vzdělanosti moderátorů České televize,“ myslí si mediální odborník.
Pochybnosti, zda nejmocnější vládci v Českém rozhlase jsou ti správní pánové
Na závěr si tentokrát nechal rozhlasové téma. „Poslední glosa se mi neříká úplně snadno, protože Český rozhlas je médium, se kterým také dlouho a velmi rád spolupracuji, ale protože se bavíme o týdnu v médiích, o podstatných událostech týdne, tak je nutné to zmínit. Tak jako byl určitě podstatnou událostí minulého týdne odchod Petera Duhana z funkce generálního ředitele Českého rozhlasu, tak myslím, že ještě zajímavější – nikoli však podstatnější – a vnášející světlo do lecjakých souvislostí je událost tohoto týdne, kdy měla Rada Českého rozhlasu pověřit řízením veřejnoprávního rozhlasu prozatímního ředitele do tříměsíčního limitu, kdy musí podle zákona zvolit regulérního ředitele,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Rada Českého rozhlasu vybírala z prozatímního náměstka pro program a vysílání Reného Zavorala, náměstka pro regionální vysílání Jana Mengera a ředitele technického odboru Karla Zýky. „Bylo to ve dvou volbách, v každé z nich dostávali tito pánové různé počty hlasů. Mám takový pocit, aniž bych podezíral radní z nějaké konspirace, že tato dvojvolba prováděná tímto velmi podivuhodným způsobem je informace coby přidaná hodnota. Je to informace o tom, že Rada, která v tuto chvíli odpovídá vrcholně za Český rozhlas, je na vážkách, zda tito tři v tuto chvíli nejmocnější pánové vládnoucí v Českém rozhlase jsou ti správní pánové. Já tu informaci čtu tak, že Rada prostě nechtěla nikoho z nich do čela Českého rozhlasu byť na omezené období a že pro to měla své vážné důvody,“ konstatuje mediální analytik.
Aplaus členům Rady Českého rozhlasu za velkou dávku rozumu
Jaké důvody to byly, to už vědí jen samotní radní. „Nicméně mně to rozhodnutí svým způsobem velmi imponuje, protože, a to by vám jistě potvrdil i pan Duhan, já jsem se nikdy netajil názorem, že si pan Duhan neumí vybírat nejbližší spolupracovníky. A ta personální rošáda, ke které tam před časem došlo po nástupu pana Duhana do funkce, byla velmi zvláštní a velmi dramatická. Jejím výsledkem byli například tito pánové. Co se týče pana Zýky, to neumím hodnotit, ale co se týče různých funkčních posunů pana Mengera i pana Zavorala a jejich různých období vlivu na skladbu programu a na podobu organizace rozhlasu, tak si myslím, že to asi nebyl ten ideální tým, který by věděl, co s rozhlasem dělat,“ poznamenává Petr Žantovský.
„Velmi se obávám a možná se toho obává i Rada Českého rozhlasu, že kdyby ustanovila někoho z těchto nejbližších spolupracovníků Petera Duhana ředitelem, tak by ten člověk mohl využít nadstandardní situace, tři měsíce obcházet české politiky a vysvětlovat jim, že je nejlepší na světě, a získávat samozřejmě nadstandardní informace o chodu rozhlasu a být tak zvýhodněn při eventuální účasti v té skutečné volbě, která se uskuteční někdy začátkem příštího roku. Takže já bych členům Rady Českého rozhlasu v tuto chvíli asi aplaudoval za velkou dávku rozumu, kterou projevili tím, že nekonali,“ dodává mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
