Nikoli opravdovou, ale zdánlivou událostí týdne začíná mediální analytik Petr Žantovský své pravidelné ohlédnutí za tím nejzajímavějším, co se dalo v posledních dnech zaznamenat ve sdělovacích prostředcích. „Tou je mediálně-politický tanec kolem Babišova ´čapího hnízda´. Ta věc je tak průhledná, banální a bagatelní, že by nestála ani za tuto glosu. Jenomže tady nejde až tak o bezprostřední politické pozadí: Spojené síly pánů Kalouska a Sobotky – míněn premiér, ne senátor – z nějakých jim zřejmých důvodů souběžně zaútočily na ministra financí,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Poukazuje na to, že Miroslav Kalousek provozuje tance kolem Andreje Babiše dlouhodobě a setrvale, teď aktuálně proto, že se v Senátu projednával zákon o elektronické evidenci tržeb, z něhož si předseda TOP 09 udělal politické beranidlo. „Jinak si umím velmi snadno představit, že kdyby byl na Babišově místě, klidně by prosazoval úplně stejný zákon, stejně jako v pozici ministra financí zvyšoval daně, i když se tváří býti pravičákem. Ve snaze vyždímat z občana maximum si s panem Babišem rozhodně nezadal. A pan Sobotka se leká preferenčních průzkumů, kde se jeho strana ocitá až o deset procent za Babišovou. Takže spojenectví s opoziční TOP 09 dává zhruba tento smysl,“ domnívá se mediální odborník.
Kopnout si do Babiše se stává národním sportem
Zdůvodnění má i pro poutavost tohoto tématu pro sdělovací prostředky. „Proč je kolem té prkotiny – v poměru ke stovkám miliard, jež odtekly a odtékají z veřejných rozpočtů rovněž soustavně a dlouhodobě, a víceméně bez ohledu na právě panující politické souručenství – tolik mediálního třeštění, je též zřejmé. Jednak to nabízí příležitost kopnout si do Babiše, a to, jak se zdá, se stává národním sportem. Budiž, pan Babiš to jistě unese, z jiných svých činností musí mít už hroší kůži slušně vyvinutou. Ale proč tím novináři otravují veřejnost, když kolem nás je tolik objektivních hrůz a hrozeb, to nelze omluvit,“ tvrdí Petr Žantovský.
Psali jsme:
Omluvitelné to sice není, pochopitelné však ano. „Je snadnější kopat do bohatého potentáta, než se pokusit rozuzlovat podivuhodný vývoj geopolitiky kolem Sýrie, kroky Ruska a USA, skutečnou roli Turecka a Saúdské Arábie a tak dále. To je pracné, a to náš novinář nerad. Navíc by musel přiznat, že třeba teď se mu trochu rozhoupaly naučené fráze: Rusko se totiž stahuje ze syrského bojiště, aby usnadnilo mírová jednání. To se pak těžko pointuje větou ´Putin je zloduch´, což je věta ze všech mediálních vět u nás asi nejčastější. Zkrátka Babiš je chutný vrabec v hrsti, a to českému novináři stačí. Pak se ale nesmí divit, když mu nikdo neaplauduje, když mu ze střechy tryskem odlétají všichni holubi,“ poznamenává mediální analytik.
Místo věcných hodnocení vedou novináři třídní boj proti Ficovi
Za tu skutečnou událost týdne, alespoň z našeho nejbližšího okolí, považuje vývoj povolební situace na Slovensku. „Navzdory tomu, že čeští médiusové unisono pokřikují, jak byl Fico poražen a jak si to bude žádat předčasné volby, Robert Fico všem ukázal, jak se dělá politika. Dostat do jedné koalice maďarskou stranu Most-Híd, slovenské národovce ze SNS a Sieť Radoslava Procházky, který ještě před týdnem neměl pro Fica jediné smířlivé slovo, to je výkon hodný profesionála,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Vždyť Robert Fico uhájil post premiéra a pro svůj Směr dostal klíčová ministerstva – zahraničí, vnitro, finance, hospodářství, zdravotnictví, sociální věci, a navíc vicepremiéra pro investice. „Čili kromě obrany všechny rezorty, kde teče nejvíc peněz. Všiml si toho byť jediný český komentátor? Už se mi ani moc nechce jmenovitě vypočítávat všechny hlouposti a přešlapy učiněné v té souvislosti našimi novináři. Ve svých prognózách se netrefil ani jediný. Za tím však nestojí jen neschopnost politicky myslet a předvídat, za tím stojí urputný třídní boj vedený našimi novináři proti Ficovi, který si je znepřátelil pevným postojem vůči migraci,“ poukazuje mediální odborník.
Na Slovensku není ani vidu, ani slechu po proevropských stranách
Vždyť menší než předpokládané vítězství Ficova Směru – přesto jeho 28 procent je zhruba dvaapůlkrát víc než jedenáct procent Richarda Sulíka, druhého v cíli – nelze vysvětlit odporem Slováků k Ficově protimigrační politice. „Právě naopak. Sulík také vede protievropskou, či spíše protimerkelovskou notu, o SNS ani nemluvě. Slovenští Maďaři budou mít patrně na věc podobný názor jako premiér Viktor Orbán – a Kotlebovy příznivce snad v té souvislosti ani není třeba zmiňovat. Kde jsou tedy ty ´proevropské strany´, po nichž tak zapáleně volají naši eurohujeři a migranto-vítači?“ ptá se Petr Žantovský.
„Nejbizarnější příhodou našeho mediálního podsvětí uplynulých dnů je udělení ceny Zlatý citrón, kterou dostal senátor Jan Veleba. Je to sice událost lehce staršího data, onen diplom se ke mně dostal teprve tento týden, ale stojí za připomenutí. Cena, mající zřejmě připomínat úsloví ´kyselá p…l´, byla jakousi obveselující atrakcí jinak seriózní akce pořádané FITESem, zvané Trilobit. Podle informací na webové stránce Trilobitu jde o cenu udělovanou ´nejlepším uměleckým počinům za uplynulé roční období ve filmu a v televizi´,“ upozorňuje mediální analytik.
Zástupce pořádajícího města dodal pitomosti vyšší úroveň
Cena Trilobit má svou tradici již v šedesátých letech, skutečné zlaté éře československého filmu. „Dnes je tato branže většinou spíše nechtěnou parodií na filmové umění. Spolu s cenou Trilobit se udílí také Cena Vladislava Vančury, ´udělovaná za celoživotní přínos rozvoji české audiovizuální kultury´, Cena Václava Havla ´za přínos díla občanské společnosti´, Cena Josefa Škvoreckého za adaptaci literárního díla a také cena dětské poroty – Berounský Medvídek. Čili souhrnně vesměs velmi seriózní ocenění, směřující k seriózním dílům,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Jak se do této řady připojil onen „Zlatý citrón“, se lze totiž dohadovat dle jmen podepsaných na diplomu Jana Veleby. „Je tam předseda poroty Vladimír Just, předseda FITESu Martin Vadas a – žel – též místostarosta Berouna Ivan Kůs. Ono ´žel´ má svůj smysl. Podpis zástupce pořádajícího města dává věci jinak interpretovatelné jako sice pitomá, ale v zásadě neškodná recese, vyšší level. Pokud by takovou anticenu udělovali samotní filmaři, dobrá, mají na to právo a asi i své důvody. Ale účast zvoleného zástupce samosprávy poskytuje věci nemístnou oficialitu, protože ta pak také dává větší význam slovnímu zdůvodnění, které čteme na diplomu,“ vysvětluje mediální odborník.
Parádní zdůvodnění: opakované, politicky motivované vyhrožování ČT
Senátor Jan Veleba je totiž podle toho textu obdařen Zlatým citrónem za „opakované, politicky motivované vyhrožování České televizi“. „Rozeberme si těch pár slov. Předně slovo ´vyhrožování´ zavání trestním právem a na Velebově místě bych žádal, ne od Justa a Vadase, ale od místostarosty Kůse, náležité vysvětlení, omluvu případně jinou satisfakci. Také výraz ´politicky motivované´ si zasluhuje přesnou definici. Kdo je místostarosta Kůs, o Justovi a Vadasovi nemluvě, že vidí Velebovi do hlavy či žaludku, či kde se mu – při pohledu na Českou televizi rodí jeho – možná i politické – motivace,“ pozastavuje se Petr Žantovský.
Za otázku stojí také lišta sponzorů akce, na níž vedle privátních firem jako RWE a vedle města Beroun najdeme rovněž samotnou Českou televizi. „Znamená to, že Česká televize si takto představuje naplňování zákona o České televizi z roku 1991, který jí výslovně ukládá mimo jiné ´vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti?“ diví se mediální analytik.
Nevšímavost generálního ředitele a výrok týdne předsedy Senátu
Lze prý pochopit, že se části zaměstnanců veřejnoprávní televize senátor Jan Veleba z různých důvodů nelíbí. „Kdo je ale opravňuje k tomu, aby mrhali veřejnými prostředky na jeho nactiutrhání? To pochopit nelze. Generální ředitel České televize Petr Dvořák by měl takové věci poněkud pozorněji monitorovat, aby si o něm, jako doposud, ostatní nemysleli, že nechává vnitřní záležitosti ČT plout jejich vlastním směrem a nezasahuje ani tehdy, když jde o vyslovené porušování zákona,“ vyzývá Petr Žantovský zvoleného šéfa veřejnoprávní televize k tomu, aby činil, jak to tato vysoká manažerská funkce vyžaduje.
Na závěr si pak nechal výrok týdne, za nějž považuje vyjádření předsedy Senátu Milana Štěcha. „V úterních Událostech, komentářích v České televizi prohlásil pan Štěch, takto druhý nejvyšší ústavní činitel, že za druhé světové války západní spojenci ´vzali do hry Stalina´. Zřejmě pan Štěch navštěvoval základní školu v jiné zemi, než ve které je tím činitelem. Jiné vysvětlení mě nenapadá,“ uzavírá mediální odborník své pravidelné ohlédnutí šokujícím výrokem šéfa horní komory Parlamentu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
_profil_top.jpg)
