Pohledem do čtvrteční MF Dnes začíná Petr Žantovský své pravidelné ohlédnutí za tím, co ho v uplynulém týdnu zaujalo v médiích. Už delší dobu si všímá, že deník dává celou jednu svou stranu k dispozici mladým přispěvatelům pod názvem „Studenti píší noviny“. „Je to docela sympatický projekt, jde vždy o stránku tematizovaných příspěvků, řekněme článků, od středoškoláků, a tentokrát byla věnována islamismu. A musím přiznat, že jsem se lehce vyděsil. I když nevím, zda skladba článků byla způsobena výběrem redakce nebo jestli naši mladí občané většinově skutečně tak přemýšlejí,“ říká pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Jen jeden ze čtyř článků uveřejněných na této straně podle něj vyjadřuje celkem racionálně mínění, že multikulturalismus se neosvědčil. „Píše se v něm, že připouštění nesourodých kulturních prvků bezhlavě ze všech koutů světa do středu Evropy, která je kulturně a nábožensky dlouhodobě usazená, je velmi riskantní a velmi nebezpečné. Ten příspěvek je skutečně velice vyvážený, dokonce k mému překvapení je vypointován i s jakousi obranou amerického zvyku, který nastal po pádu Dvojčat, to znamená takového zpřísnění imigračního režimu, který jde někdy až na hranici určitých absurdit,“ konstatuje mediální odborník.

Západní civilizace si koleduje, když se neumí rozdělit s chudým světem

Naprosto odlišné pocity měl ze zbývajících tří článků, u nichž se pozastavil mimo jiné i nad tím, zda k nim titulky vybírali sami autoři nebo redaktoři, kteří texty redigovali. „První článek nese titulek ‚Problém není islám, ale zoufalství chudých lidí‘. To mi připomnělo slavnou větu jednoho českého intelektuála, který – když naletěli islámští teroristé na Dvojčata v New Yorku – napsal v Literárních novinách článek pod titulkem Hlad žene vlky z hor. To mělo znamenat totéž, že tedy západní civilizace si svým bohatstvím a svou přežraností říká o tyhle věci, když se neumí rozdělit s chudým světem, takže vlastně radikalizuje různé bojůvky či islamistické skupiny, takže jsme si to vlastně vykoledovali sami,“ připomíná Petr Žantovský text filozofa Erazima Koháka.