"Kdybychom tam zůstali, dostali bychom se do zajetí, či bychom zemřeli," cituje deník nadporučíka 40. brigády Jurije Precharije. Sedmatřicetiletý bývalý finanční analytik z Dněpropetrovsku sloužil u obce Novochrychorivka, jež leží pár kilometrů severně od Debalceva. Precharija vedl asi 50 svých mužů z Debalceva pěšky přes pole a lesy. Pohybovali se méně frekventovanými cestami, aby se vyhnuli separatistům. "Šli jsme asi 20 km pěšky a kluci teď sotva chodí," svěřil se nadporučík krátce poté, co se mu podařilo zavést své muže do bezpečí. Nikdo z jednotky nebyl cestou zraněn ani zabit.
Mnoho jiných vojáků však tolik štěstí nemělo. Prezident Porošenko ve svém televizním projevu oznámil, že asi 30 z více než 2000 ustupujících vojáků bylo zraněno. Desítky mrtvých byly dle tvrzení lékařů převezeny do márnice ve městě Artemivsk. Před vchodem do márnice se hromadí spousta rakví. Ostřelování ustupujících vojáků potvrzuje mnoho z nich. "Asi tisíc vojáků bylo na cestě do bezpečí několikrát přepadeno. Na výšinách nad silnici jsme kolem půl osmé ráno viděli čtyři tanky," popisuje vojenský zdravotník z Národní gardy Albert Sardarian. Než byl povolán k vojenské službě, studoval dvaadvacetiletý Sardarian práva ve Varšavě. "Předevčírem to bylo poprvé, kdy jsem střílel na nepřítele," říká budoucí právník.
Celý text v angličtině najdete ZDE
"Když jsem sloužil v Debalcevu, tak jsem během posledních dvou týdnů viděl asi dvanáct zabitých vojáků. Mnoho dalších však zemřelo v důsledku svých zranění. Neměli jsme totiž možnost je vzít kvůli obklíčení separatisty a ruskými vojáky do nemocnice," cituje ukrajinský deník Sardariana. On i další vojáci říkají, že po podepsání mírové dohody v Minsku věřili, že by boje mohly ustat. Jejich naděje však vzaly zasvé, když viděli, jak jsou separatisté posilováni ruskými zálohami. O přítomnosti ruských vojáků nepochybují. "Kolem 20. ledna bylo jasné, že proti nám nebojují jen separatisté. V danou chvíli začalo být jejich ostřelování a celková koordinace na vyšší úrovni. Podobné to bylo i loni v létě v Ilovajsku," vzpomíná Precharija.
"Čekali jsme na příměří a mysleli jsme si, že válka konečně skončí. Místo toho však upevnili své stávající pozice, aby mohli znovu zaútočit," přidává svůj pohled na věc dvaadvacetiletý poručík Maxim Tymočko, který stejně jako Precharija sloužil u 40. brigády. Dle svých slov musel na cestě z Debalceva použít pět aut, protože povstalci je pokaždé zničili. Ke svému velení se většina vojáků staví kriticky. Velitelé je prý málem nechali zemřít v debalcevské pasti. "Šéf generálního štábu Viktor Mužněnko udělal stejnou chybu jako při masakru v Ilovajsku. Tehdy jsme mu ještě důvěřovali, ale po Debalcevu to už není možné. Je více než zřejmé, že on a další velitelé totálně selhali," hodnotí jejich práci negativně Precharija, který bojoval už ve zmíněném Ilovajsku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
