„Slova, za která byl Mistr Jan Hus ochoten zemřít, jsou na rovinu pravda Páně vítězí. Bez té pozdější sekularizace. Tady nejde o nějakou propagaci náboženství, tak to bylo. Nacismus a komunismus nebyly založeny na pravdě Páně, ale na nenávisti. Základní pravda Páně je přitom milovat bližního, a právě proto tyto dva systémy padly. My jsme to ale nezhodnotili, nevyvodili důsledky. V naší společnosti to cítíme velmi silně,“ sdělil kardinál Miloslav Vlk a za první tři věty sklidil jako jediný spontánní potlesk už uprostřed svého proslovu. Vyjádřil se tak na akci nazvané Vzpomínková hodina za Mistra Jana Husa.
O žáru k zalknutí
Konala se v německém městě Kostnice, kde byl český náboženský reformátor Jan Hus před šesti stoletími upálen. Přesně v horním sále budovy koncilu, která se za celá ta staletí moc nezměnila. V Kostnici, největším městě na břehu Bodamského jezera, vládnou v současnosti šílená vedra. Třiatřicet ve stínu, a to ještě při obrovské vlhkosti vzduchu. Postava Husa z cimrmanovské hry České nebe by se při slovech o šíleném žáru asi nepříčetně kroutila, ale je to tak. V reálu se mnoho pánů neubránilo koláčům potu na košilích. Reportérovi ParlamentníchListů.cz se mozek zavařil tak, že oslovoval Jana Hamáčka: „Pane místopředsedo!“ S ním jsme již rozhovor přinesli.
Všichni VIP hosté vešli popořadě z verandy uprostřed nastoupené řady vlajkonošů v dobových krojích do sálu a vzpomínkový akt začal. Obrovský sál byl v tu chvíli plný zhruba ze dvou třetin. „Papež František též jako kdysi Hus pohlíží do nitra katolické církve a do fungování dnešní společnosti a je v tom vskutku reformátorský. Hledá východisko z dnešní krize společnosti a volá po sociálním smíru. Ohlašuje následující rok svatým rokem milosrdenství a vyzývá k odpuštění. O Janu Husovi František řekl, že jeho život a působení jsou pro nás pohnutkou k dialogu,“ sdělila mimo jiné místopředsedkyně Senátu Miluše Horská.
Ohledně důležitých Němců
„Věřím, že jsme dál než před padesáti nebo sto lety. Výročí 550 let úmrtí Mistra Jana Husa v roce 1965 bylo poznamenáno konfliktem mezi městem, arcibiskupstvím a evangelickou církví. Jen velmi málo českých hostů se tehdy mohlo akce účastnit, především šlo o Čechy, kteří žili v exilu. Před sto lety vládla Evropou válka. Dnes si připomínáme osobnost muže, jenž byl ve dvacátých a třicátých letech minulého století často zneužíván k rozdělování Čechů a Němců. Také to je za námi. Dnes nás vzpomínková oslava spojuje a je dobou přiblížení a smíření,“ sdělil starosta Kostnice Uli Burchardt.
Hodně zajímavá byla vzpomínka na Husa od vokálního umělce Sebastiana Fuchse. Kázal, zpíval náboženské písně, bučel, mečel, plápolal jako oheň, a tím vším jen na pusu živě doprovázel svůj příběh o českém reformátorovi. Mladší ročníky to zaujalo, starší nad tím nechápavě kroutili hlavou. Za německou stranu v hledišti seděl z politiků už jen poslanec Německého spolkového sněmu Andreas Jung. Ten se třeba vyjádřil ve smyslu, že se za pošlapání křesťanských hodnot před šesti sty lety v Kostnici hluboce stydí. Burchardt ale kontroval: „Kostnice nemá odpovědnost za úspěchy, neúspěchy a špatné jednání během koncilu.“ Nějaký český škarohlíd si pak povzdechl: „Ti Němci na nás kašlou. Z Česka je tady šéf poslanců a skorošéfka senátorů a oni sem recipročně a proporcionálně pošlou jen nějakýho mladíčka.“
Hlavně pořád uvažuj
„Mistr Jan byl vynikající učitel a poctivý mentor. Jménem známe šestadvacet studentů, které dovedl k promoci. Nepochybně jich bylo více. Jedním z nich byl také Petr z Mladoňovic, který ho později doprovázel až sem do Kostnice a napsal velmi cennou zprávu o celém kostnickém jednání až do jeho tragického konce. Proti tomuto projevu věrnosti je dobré mít na paměti i to, že naopak mnozí Husovi bývalí kolegové svědčili na koncilu proti němu. Mistr Jan Hus stál v čele naší fakulty před šesti stoletími, ale jeho práce nás celou tu dobu zaměstnává a nutí k přemýšlení,“ prohlásila děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Mirjam Friedová.
„V pozdním roce 1414 napsal jednomu ze studentů: ‚Co jsi, co jsi byl, co budeš, vždy uvažuj.‘ Mně se zdá, že v době, kdy celá naše polečnost redukuje život na materiální zisk a kdy se konzumenství stává vrcholnou hodnotou a žádoucím cílem všecho snažení a kdy jako společnost ztrácíme kontakt s tím, kdo jsme, odkud jsme vzešli a kam chceme směřovat, to zdánlivě prosté a velmi nenápadné napomenutí nabývá na váze. Měli bychom se na chvíli zastavit a nad jeho slovy zamyslet, protože jsou živá a nadčasová,“ dodala. Ostatně před ní hovořil i Tomáš Zíma, rektor Karlovy univerzity, a Ulrich Rüdiger, rektor univerzity v Kostnici.
Rebelský projev Vlka
Kardinál Miloslav Vlk začal s vlídnou tváří provokovat: „Podle Husa bych chtěl říct něco provokativního. Cítím k němu respekt, i k jeho odvaze a síle říci věci na rovinu. Tuto slavnost připravujeme už pětadvacet let. Řečeno už bylo hodně. V jednotlivých projevech zaznívalo opět a opět slovo pravda. Nad našimi hlavami na Pražském hradě na prezidentské vlajce je slogan: Pravda vítězí. Naši předkové si po první světové válce vzali za své toto Husovo moto. Musím ale zdůraznit, že ten slogan je sekularizovaný. Hus totiž říkal, že pravda Páně vítězí, a naši předkové z toho udělali jen filozofický výkřik.“
„To slovo, za které byl ochoten zemřít, pravda Páně vítězí, je obrovsky aktuální. Tady nejde o nějakou propagaci náboženství, ale dnes jdou světem tendence hledání pravdy, duchovní pravdy, smyslu života a Boha. Dědictví Husovo skloňujeme ve všech pádech. Nicméně Hus měl v srdci pravda Páně vítězí. Někteří lidé dnes říkají, že je to pravda, protože to bylo v novinách. Nelze jen hezky mluvit o Husovi, dělat výstavy a slavnosti, ale je třeba si uvědomit tu jeho pravdu. Nikdo nemá odvahu říct ano, zhřešili jsme. To by mělo jít jako odkaz do společnosti,“ doplnil Vlk s tím, že je třeba mít odvahu se na Husova slova takto podívat, takto provokovat a nepřestávat.
Hus za závěsem
Hovořili i další kněží jako patriarcha Československé církve husitské Tomáš Butta či synodní senior Českobratrské církve československé Joel Ruml, ten však německy a bez překladu. „Český reformátor měl v historii mnoho podob. Každá doba si všímala rozdílných rysů jeho učení a vkládala do něj své vlastní ideály a představy. Tak jsme od patnáctého do sedmnáctého století viděli Husa konfesního, od devatenáctého do začátku dvacátého století Husa národního a po druhé světové válce Husa sociálního. Všechny tyto jeho podoby přetrvávají do dneška,“ řekl prvně jmenovaný.
Všechno rámovaly bezchybné zpěvy souboru Schola Konstanz. Na stěnách horního sálu historické budovy koncilu jsou zobrazeny jednotlivé události z historie města Kostnice. Jen ta freska, kdy před koncilem stojí „český kacíř“, byla napolo zakryta závěsem. Vlastně tak, že tam „kacíř“ ani není vidět. No, chybička se vždycky vloudí. „Těch papalášů přijelo málo,“ poznamenal po vzpomínkové hodině jeden z Čechů, kteří se sem přijeli jen tak podívat. Rozlévalo se kromě nealkoholických nápojů červené a bílé víno, ale i pivo. Prostě trachtace se vším všudy, která se protáhla dlouho do večera. Ostatně slavnosti v Kostnici pokračují.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
