Podívali jsme se na pořad, který tvrdí, že Vladimir Putin má nakradené miliardy

Celý dokument BBC je ke zhlédnutí ZDE

Řekněme si hned na začátku, že samotný úkol reportáže znamenal pohybovat se na tenkém ledě dohadů, stavět na svědectvích lidí, kteří především v 90. letech byli součástí ne zrovna legálního budování ruského kapitalismu, a konečně také na názorech americké vlády a jejích tajných služeb. Polemizovat s informacemi na tenkém ledě, znamená vydat se na ještě tenčí led.

Palác, jachta a hodinky

Konkrétní informace, které dokument zveřejnil, nebyly ve skutečnosti ničím zcela novým. O pohádkovém černomořském paláci za miliardu dolarů, který si Putin měl údajně z nakradených peněz utajeně postavit, se vůbec nespekulovalo poprvé. Ani informace o Putinově kolekci drahých hodinek, jachtě od Abramoviče či o skupině miliardářů v blízkosti Kremlu nejsou nové a překvapující. Novinkou není ani to, že Vladimir Putin pracuje s relativně uzavřenou skupinou lidí, které si přivedl z Petrohradu do Kremlu a kteří na tom nejsou dnes finančně vůbec špatně. Prostě řečeno, dokument vlastně nic nového nepřinesl – jen shrnul už známé v novém obalu a v podání reportéra, který není specialista na ruskou politiku.

Pořad tak nepřekvapivě nebyl ani originální investigací, ale zcela očividně obsahově stavěl na knize (publikované 2014) americké autorky Karen Dawishové Putinova kleptokracie (Putin’s Cleptocracy. Who Owns Russia?). Dawishová je také jediná západní odbornice, která v celém půlhodinovém pořadu několikrát vystoupila, a celý pořad v podstatě shrnoval její teze a materiál, který ke knize shromáždila.

Systém jednoho muže

Dokument BBC reprodukoval ten hlavní ppznatek, že putinský systém je postavený na obrovské korupční mašinérii, ze které profituje na prvním místě Vladimir Putin. Ostatně, vyprávění reportáže je postavené na velmi personalistickém pohledu, který celou látku divákovi „stravitelně“ zjednodušil do takové jednohubky. Systém nemusí být nijak složitě a kontextuálně vysvětlován, systém je jeden člověk – Putin. Z dokumentu sice moc není jasné, jak konkrétně „systém Putin“ vnitřně funguje, ale divák se stále dozvídá, že je Putin podle názoru americké vlády „zkorumpovaný“. Není ani jasné, jestli jde vlastně o sofistikovaný model off-shorových převodů, nebo o jakousi verzi středověkého placení poplatků (tribut) Putinovi jako „všemocnému vládci“ Ruska. V dokumentu se mluví dost neuspořádaně o obojím s tím, že Putin jako bývalý ředitel FSB ví, jak schovat stopy (takže důkazy vlastně tak nějak chybí).

V pořadu hovoří za ruské odborníky politolog Stanislav Bělkovskij, který odhadl, že základní bohatství Putina tvoří 40 miliard dolarů v investicích a má se tak jednat o nejbohatšího člověka v Evropě. Bělkovskij dále řekl, že tato informace pochází z jeho „tajných zdrojů“. Divák se musí tedy fakticky rozhodnout, zda Bělkovskému a jeho tajným zdrojům (a číslu, které prý jen shodou okolností potvrdila také tajná zpráva CIA) věří nebo nevěří. Ale právě tady vystupuje na povrch hlavní problém dokumentu. Nedopovězené příběhy samotných bývalých systémových zasvěcenců či insiderů, na jejichž slova se z velké částí spoléhá. Každý příběh a každý výrok má vždycky více stran – jedna věc je obsah sdělení a druhá je jeho autor či zdroj.

Svědci ve vzduchoprázdnu

Divákovi totiž nebylo až moc často v průběhu pořadu dopovězeno, že kupříkladu nyní opoziční Bělkovskij byl člověkem spojovaným s Putinovým člověkem Igorem Sečinem a ‚silovickou‘ frakcí a že právě jeho zpráva v roce 2003 fakticky napomohla ospravedlnit kauzu Jukosu. Ví se také, že si s tím spojoval vyhlídky na to stát se hlavním politických technologem Kremlu, a když se to nepovedlo Bělkovskij odešel do opozice. Jistě, že taková informace nijak přímo nezpochybňuje 40 miliard z „tajných zdrojů“, ke kterým Bělkovskyj jako Sečinův člověk mohl mít přístup, ale neměla by prostě chybět.

Totéž platí o dalších svědcích, bývalých insiderech, kteří představovali hlavní zdroje informací o Putinově soukromém bohatství a jeho údajném korupčním chování. Fakticky BBC uveřejnila svědectví, nikoliv ale reálné důkazy (až na několik zmíněných dokumentů, které ale nesměřovaly přímo k Putinovi). A dá se pochybovat, jestli takové důkazy jsou opravdu k volnému nalezení. Představitel amerického ministerstva financí byl – po obecném prohlášení, že vláda USA „ví“, že Putin je „zkorumpován“ – na konkrétní slovo skoupý. Je tak docela lehké si domyslet, že smyslem celého dokumentu bylo především zpochybnit Vladimira Putina, který je v Evropě stále populární a působí jako dobové zrcadlo sterilních evropských politických elit.

Klišé o carovi a Rusku v roce 1700

Dokument má ještě další slabé místo. Celkově vzbuzuje velké rozpaky díky řadě prvotních klišé, se kterými pracuje a která nemají nic společného s objektivní analýzou a informováním. Rezignování na to, zprostředkovat divákovi složitější portrét současného systému v Rusku, bylo cítit. Černá a bílá seriózní žurnalistice na prestižním zpravodajském kanálu opravdu nesluší.

Není to překvapivé už jen proto, že autor reportáže byl reportér, který se na Rusko nespecializuje, a tím pádem nemůže mít žádný smysl pro nuance. Smysl pro ně se totiž získává jenom dlouhodobým sledováním a studiem. Nejde tak jenom o výběr ilustračních obrázků a grafické hrátky s Putinovým portrétem v černé a bílé anebo o výběr ponuré hudby, které vytvářejí náladu dokumentu. Tvůrci neměli dostatek fantazie a prostě sáhli po těch nejjednodušších klišé, která jsou po ruce. Nač to divákovi komplikovat.

Například je podle dokumentu nutné „porozumět“ Putinovi zjištěním, že „se narodil v chudobě“, z čehož mělo prý vyplynout, že ruský prezident viděl svou politickou kariéru jako nástroj osobního obohacení. Takové klišé doplňují slova bývalého insidera a jelcinského miliardáře Sergeje Pugačeva, který divákovi sdělí, že Putin viděl politiku od počátku jako zdroj osobního obohacení a nikdy se s tím netajil. Přitom je Pugačov – jelcinský oligarcha, který vydělal své jmění v džungli 90. let – představen jako člověk, který „pomohl Putinovi stát se prezidentem“…

Putin je portrétován i pomocí dalších klišé jako „car“, který „vyplundroval svoje impérium“ (což zní na závěr jako vyústění celého dokumentu) či jako arabský vládce, který „louskne prsty“ a cokoliv v Rusku je jeho. Divák tak dostal jednohubku podle očekávání – příběh o zkorumpované východní říši, které opravdu vládne jeden člověk a jedna vůle a která žije přece jenom v době někdy kolem roku 1700.

Ruské reakce

Je myslím velmi charakteristické, že v Rusku nebyl nový dokument BBC vůbec utajován. Naopak – například prokremelská státní televize Rossija 1 mu věnovala hvězdnou pozornost a využila ho v podání pořadu Dmitrije Kiseljova jako další komunikační prostředek už fakticky probíhající předvolební kampaně v kontextu informační války se Západem, která je stále v plném proudu.

Kiseljovovy Věsti něděli se moc nemusely namáhat vyvracením důkazů, když v pořadu BBC tvrdých důkazů padalo opravdu poskrovnu, a celý britský pořad v podstatě marketingově zironizovaly.

Reportáže jako tato od BBC mohou snad oslovit jenom domácí publikum na Západě. I když také na Západě se více a více lidí staví skepticky ke zpravodajství, které nedokáže zachytit složitosti a rozpory dnešního světa věrně. V Rusku to bude mít ještě složitější. Podle posledního ratingu ruské nevládní agentury Levada Center měl Putin doma v lednu 2016 stále 82 % podpory. Nenechme se mýlit, že je to číslo, které by svědčilo jenom o nějakém pobožném uctívání báťušky na piedestalu moci, i když i takový naivní pohled se v Rusku dá jistě najít.

Zkušenost mi říká, že v současném Rusku se nicméně najde opravdu dost lidí, kteří budou velmi realisticky chápat, že možná Putin nežije v chudobě jako nějaká kostelní myš. Řada Rusů si totiž o ruských elitách myslí i bez BBC, že – řečeno politicky nekorektně – zkrátka „kradou všichni“. Zároveň si ale také dost z těchto realistů pořád ještě myslí, že právě Vladimir Putin dokáže dělat něco pozitivního pro Rusko. Alespoň v daný moment.