„Byl jsem v Gruzii, když jsem šel spát,“ řekl vitální stařík. „A když jsem se probudil, byl jsem v Jižní Osetii,“ dodává Vanišvili.
Horský region, ve kterém Vanišvili žije, je oficiálně součástí Gruzie, od konfliktu v roce 2008 je však obsazen Ruskem. Je tomu dva roky, co začaly ruské jednotky rozšiřovat svoje pozice a stavět opevněná stanoviště, a Vanišvili je jen jednou z mnoha obětí pomalého a postupného záboru gruzínského území.
Vladimir Putin nedávno sepsal dohodu s Jižní Osetií, která dává Moskvě kontrolu nad osetskou obranou a hranicemi. Podobně jako k tomu došlo s Abcházií, regionem, který sdílí osud Gruzie.
Místní nyní vidí ruskou invazi roku 2008 jako generálku anexe Krymu. „Co se děje na Ukrajině, dělo se i nám,“ říká Khatuna Sonišviliová, která opustila Jižní Osetii, když v roce 2008 propukly boje.
O sedm let později žije se svým synem v uprchlickém táboře, kterých na území vzniko několik a nyní v nich je na třicet tisíc uprchlíků, jež v průběhu roku 2008 přišli o domovy. Práci z nich má málokdo, většina uprchlíků je závislá na dávkách od státu.
Podle místních zdrojů bude Putin podkopávat Gruzii tak dlouho, než se země vzdá snahy obrátit se k Západu. Tak jako je tomu na Ukrajině.
Na gruzínských hranicích je dnes k nalezení velká cedule, která hlásá „zde je státní hranice“, přičemž je napsaná i v anglickém jazyce, což může působit jako forma určitého prohlášení vůči Západu.
Pozorovatelé EU tvrdí, že v Jižní Osetii přibývá ruských jednotek i opevněných základen a věží. Čím dál častější jsou také vojenská cvičení a ozývají se výbuchy.
Rusko svůj vliv v Gruzii šíří dennodenně. Když nejde o nenápadný zábor území, kdy jeden den jdou zemědělci sbírat jablka do sadu, kam chodí každý den, a přivítá je ostnatý drát a ruské jednotky se slovy „Tyto sady patří Jižní Osetii,“ tak se o to postará gruzínská pravoslavná církev, která je v úzkém spojení s tou ruskou. Zlí jazykové ji označují za „moskevskou pátou kolonu“.
Spousta místních vidí NATO a EU jako jediné východisko. A snaží se. Gruzie je jedním z nejvíce angažovaných států v misi USA do Afghánistánu. Současná gruzínská vláda ale poněkud otáčí. Nedávno byl v Moskvě postaven Stalinův památník, který má připomínat vítězství ve druhé světové válce. Ve Stalinově rodišti, gruzínském měste Gori, tehdy proběhla demonstrace proti vstupu do EU, kde se místní vyjadřovali, že EU by podporou homosexuality podrývala gruzínskou kulturu.
Podobně Gruzie otáčí ve svojí podpoře vůči NATO. „Nejsme tak odvázaní z přípojení k NATO, jako byla předchozí vláda,“ prohlašuje předseda vlády Tedo Japaridze.
USA vyjadřuje Gruzii svoji podporu formou vojenských cvičení s gruzínskými jednotkami, a snaží se tak rozvíjet obecnou prozápadní náladu. Podle opozičního politika Giorgi Kandelakiho je to však jen gesto, které má ukonejšit naděje místních, jelikož jde o velmi malý počet amerických jednotek.
Gruzie se ocitá ve velmi nepříjemné době ovlivněné krizí na Ukrajině. To, co se stalo Datu Vanišvilimu, děje se po celé Gruzii.
Jedno řešení by tu bylo. Stát se ruským občanem. Proti tomu se ale Vanišvili ohradil: „Já ale nechci ruský pas. Narodil jsem se v Gruzii, chci v Gruzii i zemřít.“
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
