Která televize vytváří nejdůvěryhodnější zpravodajství?Anketa
Zamyšlením nad úrovní veřejnoprávní televize začíná Petr Žantovský své pravidelné ohlédnutí za tím, co ho v uplynulém týdnu ve sdělovacích prostředcích nejvíce zaujalo. „Má úvodní poznámka k České televizi jenom podtrhuje to všechno, co si o ní dlouhodobě povídáme. Když jsem se díval v pondělí na Události, komentáře, na onen známý kabaret ‚zprávy podle Takáče, Dolanského nebo Borka‘, v daném případě to byly zprávy podle Dolanského, tak mě zarazilo, že se v nich pan Dolanský zmiňuje o tom, že probíhá první jednání vlády na téma rozpočtu, a k tomu pan Dolanský doslova říká: ‚Ministři se hádají o to, kdo si kolik urve‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Přiznává, že to je vyjádření, které ho nejenom poněkud zatahalo za uši. „Ale hlavně jsem si nad ním položil otázku, jestli je Česká televize zpravodajská televize, nebo jestli to je bulvární televize. A jestli tohle nepatří náhodou do pořadu ‚Prásk‘ na úplně jiné televizi. Protože výrazivo, že ministři si ‚urvou‘ z rozpočtu, je opravdu velice daleko za hranicemi normálního zpravodajského vyjadřování. Takže mám pocit, že Česká televize opět ukázala, že je televizí bulvární. Když si tu větu rozložím, kdo si kolik urve, míněno pro své rezorty, tak si pokládám další otázky. Platíme si ty politiky, aby si něco ‚urvali‘? A platíme si Českou televizi, aby nám to pan Dolanský komentoval tímto způsobem?“ ptá se mediální odborník.
Nepohybujeme se ještě v jazykovém předpeklí výrazu „kdo si kolik urve“
Klade si i otázky, kde je politická, ale i novinářská odpovědnost. „Nemyslím si, že politici – a nemusím jednoho, druhého či třetího respektovat, milovat, obdivovat, zbožňovat – jsou do té míry politiky bulvárními, primitivními, triviálními a nezodpovědnými, aby vnímali jednání o rozpočtu stylem, kdo si kolik urve. Protože politik, v tomto případě ministr, je na světě od toho, aby vnímal společný zájem státu a společný zájem vlády. A společným zájmem vlády je postavit rozpočet tak, aby se na všechny kapitoly něco dostalo. A teď je jenom diskuse o prioritách. Někdo si myslí, že by se víc mělo dostat na kulturu, jiný si myslí, že na zdravotnictví, na sociální věci, další na investice do průmyslu. Ale to je úplně vedlejší,“ domnívá se Petr Žantovský.
Psali jsme:
To je přece otázka priorit té které vlády a toho, jestli je socialistická, lidovecká, pravicová či jiná. „Ale stále ještě se nepohybujeme v jazykovém předpeklí výrazu ‚kdo si kolik urve‘. Ministři se o to dohadují a pochopitelně hájí zájmy svých rezortů, protože by měli nejlépe vidět odborně do svých rezortů, a tudíž je logické, že na ministru financí požadují peníze, o nichž jsou přesvědčeni, že je rezort potřebuje. A ministr financí je od toho, aby to celé ukočíroval a dal jednotlivým rezortům tolik, kolik rozpočet umožňuje. To je strašně jednoduchá, triviální štábní kultura, která se vyučuje už na druhém stupni základních škol nebo na středních školách v občanské nauce,“ poznamenává mediální analytik.
Analytik je zhnusen z klesající úrovně České televize
Zřejmě ale tyto školy moderátor Lukáš Dolanský neabsolvoval. „Nebo je absolvoval v jiné zemi nebo nějakým dálkovým způsobem, protože tahle štábní kultura mu je zcela cizí. Nebo si myslí, že je tedy show hvězda, že zprávy podle Dolanského jsou show a že je to komediální pořad a formát. Ale v takovém případě patří na jinou televizi, než je Česká televize. Rozpočet je nejdůležitější zákon roku, tedy pokud není vyhlášena válka, tak jsou samozřejmě zásadnější legislativní opatření, proto vůbec nevidím žádný důvod, který by pana Dolanského nebo kohokoli jiného v České televizi, kterou si platíme, opravňoval k tomu dělat z nejdůležitějšího zákona roku kabaret. Takže jsem velmi zhnusen z klesající úrovně České televize a týden co týden jsme o tom znovu a znovu přesvědčováni,“ připomíná Petr Žantovský.
Za druhé téma si zvolil neopomenutelnou kauzu televize Prima, kterou zjednoduší na čistě mediální polohu. „Ta kauza má pro mě dvě podstatné roviny k úvaze. Jedna je rovina novinářské etiky a solidarity. To, co se stalo, znamená, že někteří redaktoři Primy donášejí do České televize a do jiných médií nějaké vnitřní informace z prostředí svého provozovatele. To je něco, co se jednak nedělá, navíc si myslím, že by to měli mít v pracovních smlouvách, jednak je to zcela nesolidární. Je velmi nesolidární a velmi sprosté od jejich kolegů například v České televizi, že tomu dávají takový prostor a takový benefit, protože to narušuje absolutně jakýkoli pocit profesní solidarity,“ míní mediální odborník.
Je právo vlastníka určovat, jak se v jeho televizi bude mluvit
Upozorňuje na to, že je falešná solidarita, když se někdo tváří, že tím, že podpoří protestní postoj nějakého redaktora odjinud, takže ho tím podporuje a že tím vyjadřuje svoji solidaritu. „Nikoli, dělá přesně opak, protože příště bude v té situaci on. A nikdo ho nepodpoří. Je to poškozování celého jména nejen té profese, ale celého kreditu té profese. Udávání je chucpe, to se prostě nedělá,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Za ještě podstatnější ale považuje druhý úhel pohledu. „Provozovatel má plné právo určovat, co a jak se bude vysílat, protože to financuje. Česká televize je financována námi, Prima a jiné soukromé televize jsou financované svými vlastníky a jejich obchodními vztahy. Takže je plné právo vlastníka určovat tón a to, jakým způsobem se v té televizi bude mluvit. Někdo může říct, že se v televizi Nova používá příliš vyděračských metod při zobrazování dětských nemocí, při zobrazování utrpení štěňátek, koťátek, že je to podpásová emocionální propaganda. Ano, je, ale je to věc provozovatele. A moje svaté právo je, mám přece na svém ovladači čudlík, když se mi to nelíbí, to vypnout a nedívat se na to,“ upozorňuje mediální analytik.
Česká televize nemá mít názor, tu si platíme my všichni
Bezprostředně si za privátní televize neplatíme, ale naopak si platíme za veřejnoprávní televizi. „To znamená, že mně je úplně jedno, co vysílá televize Prima, televize Nova, jakákoli jiná televize, třeba Barrandov nebo Mňau. To je úplně jedno, to je jejich věc, jejich kredit, jejich finance, jejich účet a nic mi do toho není. To je princip nahlížení na tenhle problém. A z toho principu plyne důsledek, že Prima nebo jakákoli jiná taková instituce mi takovým rozhodnutím dává jasně najevo, kde je její stanovisko. Před časem nám Česká televize řekla, co je a co není její názor. Česká televize nemá mít názor, tu si platíme my všichni. Prima může mít názor,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.
Televize Prima může mít i názor, že zelený čtvereček je červené kolečko. „Může ho razit, když bude mít tolik diváků a inzerentů, že jí tuto blbost budou akceptovat a budou platit. Ale nenutí nikoho zákonem, aby jí její názor platil, takže má na ten názor plné právo. Samozřejmě pokud není v rozporu se zákonem. Ale to, že televize Prima nebo jakákoli jiná mediální instituce má na nějaký poměrně důležitý a citlivý společensko-politický problém nějaký názor, je v pořádku, má právo ten názor mít,“ podotýká mediální odborník.
Je dobře, že víme, že Andreji Babišovi patří MF Dnes a Rádio Impuls
A pro konkrétní příklad sahá do časů první republiky, kdy byla média jen dvojího druhu – státní rozhlas Radiožurnál a soukromé tiskoviny, deníky. „A každý ten deník měl svého jasně definovaného vlastníka. Právo lidu vydávala společnost afinovaná sociálním demokratům, České slovo vydávali národní socialisté, Národní politiku vydávala Národní demokratická strana a Venkov vydávali agrárníci, Rudé právo vydávali komunisté a tak dále. Jediný, kdo byl trošku z toho venku, byly Lidové noviny, ale ty zase vydávala politická skupina, která byla názorově blízko Hradu a nakonec sám Masaryk do nich i psal pod pseudonymem. Takže jako vždy bylo zcela evidentní, že vydavatel tohoto orgánu Lidových novin, Rudého práva nebo něčeho má tento názor,“ připomíná Petr Žantovský.
„A nenašel se nikdo tak drzý, aby povstal a řekl: ‚Jak je možné, že vydavatel Českého slova má takový názor, když já, vydavatel Rudého práva, mám jiný názor?‘ Ne, tehdy docházelo ke vzájemné diskusi, argumentované názorové polemice, která říkala, že Rudé právo má levicový názor, České slovo má softlevicový nebo středový názor a Národní politika má vyhraněně pravicový názor. Takže se hádaly o názory, o argumenty, což je správně. Má být naprosto jasné a transparentní, kdo co vlastní a kdo má jaký názor. Já jsem jedním z mála lidí v této zemi, který říká, že je strašně dobře, že víme, že panu Babišovi patří MF Dnes a Rádio Impuls, protože vím, že když si pustím Rádio Impuls a přečtu si MF Dnes, tak čtu názory, které jsou relativně konformní vůči nějakému jasně definovanému a velmi konkrétnímu vlastníkovi,“ vysvětluje mediální analytik.
Neexistuje nikdo pseudonezávislý, kdo by mohl říci, co je pravda a co lež
Vždyť takhle se to odehrává v každém médiu. „Není tu žádný pseudonezávislý nadpozemský pánbůh na obláčku, který rozděluje informace takovým absolutně objektivním způsobem: tohle je pravda, toto je lež, tohle je láska, toto nenávist. Ne, nic takového neexistuje. Existují vždy jenom zájmy. I v médiích existují jenom zájmy. Média jsou průmysl s informacemi. A je velni dobře, když vidíme, kdo s těmi informacemi obchoduje a jaké u toho sleduje zájmy. Je zcela jasné, že jiné zájmy má pan Bakala se Schwarzenbergem ve svých médiích Economia a Respektu a zcela jiné zájmy má pan Babiš ve svých médiích MF Dnes a Rádio Impuls. To je absolutně v pořádku,“ nepochybuje Petr Žantovský.
Myslí si proto, že je dobře, že se i ukázalo, že televize Prima má svého vlastníka. „Protože ten vlastník má nějaký názor na svět a chce ho do vysílání nějakým způsobem promítnout. To je v pořádku a absolutně nechápu, proč se všichni čertí kolem této kauzy, proč se všichni čeští novináři mohou zbláznit, aby strhali z Primy šaty a udělali z ní odpudivý podnik. Jsem z toho naprosto znechucený a myslím si, že to je jenom výraz velmi akutního oportunismu a typicky českého novinářského pokrytectví, že v Česku je novinář polobůh, který je tím jediným svatým strážcem pravdy. Není to pravda. Český novinář je člověk, který dělá do médií v žoldu někoho, kdo má nějaké zájmy,“ tvrdí mediální odborník.
Objektivní průzkum, z něhož vyplývá, kde politicky stojí ČT
Výjimkou je pochopitelně veřejnoprávní televize. „Česká televize je jiný případ, ta je v žoldu všech občanů, i když se tak skoro jako jediná nechová. Všechna ostatní média, když si vezmeme Právo, Hospodářské noviny, ale i ty televize, tak se začínají chovat jako jasný majetek jasného vlastníka s jasnými zájmy. Jenom Česká televize se chová jako nezávislá, nestranná, jako nadpozemská. A přitom je zcela zřejmé, kde politicky stojí. Napříště si nachystám přehled toho, jak se v České televizi ukazují jaké politické strany, jaké novinářské persony, jaké se tam preferují politické zájmy, existuje na to pěkný objektivní průzkum. A z něj to naprosto jasně vyplývá. Nechme si tu pointu na příští týden,“ poznamenává mediální analytik.
Závěrečné dnešní téma s tím předchozím velice úzce souvisí. „Třetího června v roce 1991 vyšlo první číslo obnovených Haló novin, což jou stranické noviny KSČM. Je to pětadvacet let, nemělo by to zapadnout už jen proto, co jsem říkal před chviličkou. Ne proto, že by ty noviny byly etalonem profesionality nebo nádhery nebo byly každému názorově po chuti. Jistěže nejsou. Samozřejmě že jsou názorově po chuti hlavně lidem, kteří sdílejí politiku KSČM a chodí tuto stranu pak volit. Ale to je vedlejší. Podstatné je, že víme, že Haló noviny jsou komunistické, hájí komunistické ideje a je to zcela nepokrytecké. Nevidím nejmenší důvod, proč se Haló noviny celých pětadvacet let drakonizují, proč se umlčují, proč se nedávají v přehledech denního tisku,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
I deník parlamentní strany má právo stát v řadě s ostatními deníky
Připomíná, jen kolik diskusí se vedlo o tom, jestli smí, nebo nesmí být Haló noviny v pravidelných přehledech denního tisku třeba v Českém rozhlase. „Jako kdyby to byl nějaký zločinecký věstník. Ne, je to věstník jedné z parlamentních stran, kterou za dobu jeho existence volí od 11 do 19 procent, a to je poměrně silná strana a má své noviny. Takže když vydává deník, má právo na to, aby její deník stál v řadě s ostatními deníky. Nehraje si na to, že je to deník nezávislý. Snažím se na to dívat objektivně a říkat, že tady je nějaký deník, který patří nějaké politické síle. Když si pan Babiš koupil jiný deník, tak také vnímám to, že MF Dnes afinuje názorově k jeho zájmovým a politickým myšlenkám,“ poukazuje mediální odborník.
Je zcela v pořádku, když víme, komu které médium patří, ať už je to Andrej Babiš, Zdeněk Bakala, Karel Schwarzenberg nebo komunisté. „S tím jsem spokojen. A je mi dost líto, že se po těch pětadvaceti letech nejsme schopni emancipovaně podívat na svoji minulost a říci si, že jsou určité principy, na kterých stojí demokracie. A jedním z těch principů je rovnost. Rovnost v přístupu nejenom k zákonu, ale třeba i k respektu. To znamená, že i Haló noviny, i když je nemusíte číst, tak zasluhují váš respekt, protože představují názor skoro dvaceti procent voličů. A to není málo. Takže si myslím, že jsme se nedokázali vyrovnat s tím obdobím komunismu, a v tuto chvíli konstatuju, že to není chybou komunistů,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
