Nesnažme se rozebírat politické zákulisní hry. Zůstaňme jen u protikuřáckého zákona a zastavme se alespoň u některých pokryteckých lží, protimluv a polopravd, které protikuřácký zákon provázejí, i když ve skutečnosti o něj vůbec nejde.
Pokrytectví č. 1: Ministr zdravotnictví Němeček a premiér Sobotka
Z poslanců koaličního hnutí ANO hlasovalo pro sněmovnou upravený vládní návrh včetně zavedení kuřáren jen 13 zákonodárců. Nelíbil se jim právě přijatý pozměňovací návrh Marka Bendy o zavedení kuřáren. „Nahráli tím tabákové lobby a poškodili zájem občanů,“ řekl po hlasování premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Ale proč i podle ČSSD pro klíčový pozměňovací návrh o zavedení kuřáren opozičního poslance Marka Bendy z ODS hlasovalo kladně 39 poslanců z ČSSD a jen čtyři byli proti? Chtěl to tak podle všeho ministr Němeček, který dal k návrhu Bendy neutrální stanovisko, nikoliv zamítavé. A poslanci ČSSD podle toho hlasovali. Že by právě oni byli tou tabákovou lobby, kterou vzpomínal premiér? Poslanci ANO pro návrh Bendy totiž nehlasovali, proti jich bylo 33 a jen tři kuřárny podpořili. Nyní o tom ani Sobotka, ani Němeček nemluví, občanům to nepřiznají a hrají si na pokrytce. Přitom právě Bendův návrh měl být zřejmě tím domluveným kompromisem, který měl umožnit zákon nakonec bez komplikací schválit.
Pokrytectví č. 2: Předseda sněmovního zdravotního výboru profesor Rostislav Vyzula
Schválením kuřáren se podle Vyzuly stal protikuřácký zákon zákonem kuřáckým a podobná řešení prý nejsou v Evropě obvyklá. Mezi studenty medicíny už vešlo jeho vlastní představení na tiskové konferenci mezi oblíbené hlášky: „Jsem profesor! Jsem profesor onkologie.“ Více však zamrzí, jak málo ví o protikuřáckých zákonech v Evropě. Bendou navrhované kuřárny existují totiž v různých variantách v Itálii, v Německu, v Rakousku a v dalších zemích, jak si může nejen pan profesor Vyzula v dalším odstavci přečíst. Pravidla kouření, nebo lépe řečeno nekouření, uvedla agentura ČTK, aby se stále jen necitovalo z nepřesných pramenů českého ministerstva zdravotnictví, které ministr Němeček tak často opakoval, až jim snad sám uvěřil.
Zde je přehled protikuřáckých zákonů v praxi, jak je uvedla ČTK:
Od ledna 2005 se v Itálii zakazuje kouření v uzavřených veřejných zařízeních včetně restaurací a barů, všude ale mohou být speciální kuřácké místnosti. Od září 2007 platí v Německu zákaz kouření ve všech spolkových institucích a veřejných dopravních prostředcích; dále si pravidla určují samy spolkové země. Více než polovina z nich zakazuje kouření v barech a restauracích s výjimkou oddělených kuřáckých místností. Od ledna 2011 je zakázáno kouřit v Polsku ve všech veřejných vnitřních prostorách, existují však výjimky pro restaurace, které mohou mít uzavřené prostory pro kuřáky. Portugalsko od ledna 2008 zakazuje kouření v téměř všech veřejných prostorách, velké restaurace mohou ale vyčlenit pro kuřáky kuřárny. V Rakousku je kouření zakázáno na veřejných místech včetně barů a restaurací od ledna 2009. Menší restaurace a kavárny o velikosti do 50 metrů čtverečních se mohou rozhodnout, zda budou kuřácké, nebo nekuřácké. Větší podniky musejí mít oddělenou kuřáckou část. Od roku 2007 zakazuje také Slovinsko kouření v uzavřených veřejných prostorách včetně restaurací a barů, umožňuje však zřízení kuřáren. Od dubna 2009 je u našich slovenských sousedů omezeno kouření ve veřejných uzavřených prostorách včetně restaurací, kde ale musejí být od září 2009 oddělené místnosti pro nekuřáky. Tam, kde se prodávají jen nápoje, je na rozhodnutí majitele, zda bude jeho podnik kuřácký, či nikoli. Slovenský protikuřácký zákon mohl platit klidně i u nás a mohli jsme být ušetřeni současných hádek. Zákaz kouření ve veřejných prostorách začal platit v Dánsku v roce 2007, později se přidal i zákaz kouření na nástupištích. Výjimku tvoří bary a kluby pod 40 metrů čtverečních rozlohy, kde se kouří bez omezení. Od roku 2005 je zakázáno kouření ve veřejných uzavřených prostorách také v Estonsku, na restaurace a bary byl zákaz rozšířen v roce 2007, ovšem umožňuje oddělené kuřácké místnosti. Zákaz kouření platí také ve finských restauracích, kavárnách a hospodách od června 2007. Kouření je povoleno v barech v uzavřených kuřáckých prostorách, kde se nesmí obsluhovat nebo konzumovat jídlo nebo pití. Od května 2009 byl v Chorvatsku zaveden zákaz kouření na pracovištích a úřadech (s výjimkou kuřáren) i v restauracích (s výjimkou zahrádek). Omezení pro restaurace ale byla asi po půl roce zmírněna – menší podniky mohou být za splnění určitých podmínek kuřácké, větší podniky musejí mít pro kuřáky oddělené prostory. V roce 2008 byl v Nizozemsku vydán zákaz kouření v restauracích a barech. Zákon byl po dvou letech zmírněn, kouření je povoleno v barech, které nejsou větší než 70 metrů čtverečních. Zákon o zákazu kouření na veřejnosti byl v Srbsku schválen v listopadu 2010, podniky menší než 80 metrů čtverečních si mohou vybrat, zda budou kuřácké, nebo nekuřácké, větší podniky musejí mít oddělené prostory pro kuřáky. Od června 2005 platí ve Švédsku zákaz kouření uvnitř budov, kde se servíruje jídlo a pití. Restaurace mohou mít ale zvláštní kuřácké místnosti, kde se jídlo ani pití podávat nesmí. Podobně zařizují kuřárny také ve Švýcarsku. Od května 2010 platí federální zákon zakazující kouření v uzavřených veřejných prostorách a na pracovištích pro více osob. Restaurace a bary ale mohou zřídit kuřácké místnosti.
Celkem v 15 evropských zemích uznávají vyhrazené kuřácké místnosti. Podle profesora Vyzuly tak podle všeho nemají tyto země protikuřácké, ale kuřácké zákony? Ještě donedávna dával právě tyto státy a jejich protikuřácké zákony za vzor. Překvapen musí být také premiér Sobotka, který nařídil z obnoveného a v pondělí ihned znovu na vládu předloženého protikuřáckého zákona vyjmout právě uzavřené kuřácké prostory, schválené podle návrhu Marka Bendy. Že by se rodil nový český paradox, anebo jak lhát v přímém přenosu? A jak se asi cítí ministr Němeček, který při projednávání zákona s návrhem vyčlenit pro kuřáky speciální prostory vlastně souhlasil a právě kvůli jeho tolerujícímu postoji hlasovalo tolik poslanců ČSSD pro. Jak vidno, v absolutním souladu se zvyklostmi protikuřáckých zákonů v okolní Evropě. Dá se to nějak rozumně vysvětlit, pane profesore Vyzulo?
Zákazy nic nezmůžou, kouří se všude
Tam, kde nemají v restauracích prostory pro kuřáky, jako například ve Španělsku a ve Francii, mají kuřáci možnost kouřit na zahrádkách, které se ze tří stran uzavřené stále častěji stávají součástí barů a restaurací, v Irsku a Anglii vyhovují kuřákům různými kluby, na něž se nevztahují pravidla pro restaurace. Podobně lze kouřit v uzavřených prostorech v různých pivních a jiných klubech i v Belgii a Norsku. S podobným přístupem prý počítají restauratéři při přijetí absolutního zákazu kouření také u nás.
A zbývající země Evropy, ve kterých je absolutní zákaz kouření? Těžko si z nich brát vzor. V Bulharsku je úplný zákaz kouření v uzavřených veřejných prostorách včetně restaurací, barů i pracovišť od července 2012. Na Kypru platí již šest let zákaz kouření ve všech uzavřených veřejných prostorách včetně restaurací a barů, kde se smí kouřit jen na zahrádkách. Od ledna 2007 platí zákon zakazující kouření na všech veřejných místech včetně barů, restaurací či diskoték v Litvě, v Lotyšsku je kouření v restauracích i barech zakázáno od května 2010. V Maďarsku od ledna 2012, v Makedonii už od roku 2005. Od prosince 2015 začal platit zákon, který zakázal kouření ve všech uzavřených veřejných prostorách včetně zábavních podniků a v blízkosti dětských hřišť v Rumunsku. Rusko zakázalo kouření na pracovištích, nádražích nebo dětských hřištích v červnu 2013, v restauracích a barech platí zákaz od června 2014. S dodržováním zákazů právě v těchto zemích je to velmi složité a porušení zákona se téměř vůbec netrestá.
Ještě horší je to v Turecku a v Řecku. Zde například platí od září 2010 úplný zákaz kouření v uzavřených veřejných prostorách včetně barů. Řecko je státem s největším počtem kuřáků v Evropě a vymáhání dodržování zákona je zde slabé, takže některé bary a restaurace kouření tolerují. Podobně jako v Turecku, kde byl zákaz kouření ve veřejných uzavřených prostorách zaveden v květnu 2008; od července 2009 byl rozšířen i na restaurace a bary.
Ze všech příkladů, jak v Evropě regulují kouření, je patrné, že většinou jde o protikuřácká opatření, kde právo na čistý vzduch mají nekuřáci, ale myslí se při tom i na kuřáky, kteří dostávají pro svou závislost rozumný prostor. Vyzulou i Sobotkou odmítané takzvané kuřibudky jsou v Evropě nejčastějším řešením. Vzor z Turkmenistánu, kde je kouření podle rozhodnutí diktátora této bohaté pouštní země Gurbanguli Berdymuhamedova trestným činem, si snad brát nebudeme. I když nikdy neříkej nikdy…
Pokrytectví č. 3: Premiér Sobotka
Po nepřijetí protikuřáckého zákona jsme podle premiéra Sobotky prý nenapravitelně zklamali očekávání našich občanů a podlehli kuřácké lobby, což on nedopustí. Nedopustil! Zákon je bez „prokletého“ dovětku o vyčleněných kuřáckých prostorách opět ve hře a ministr Němeček ho má již zítra vládě předložit.
Zajímá to ale opravdu naše občany? Nejsou to jen další politická proklamace, pokrytectví a lež? Minimálně čtvrtinu kuřáků nepřijetí zákona nezajímá vůbec, stejně jako velkou část tolerantních kuřáků, kteří vědí, že absolutními zákazy se nikdy nic nevyřešilo.
A kdo je ta neviditelná kuřácká lobby? Nejsou to poslanci z ČSSD, jména si lze dosadit podle dokumentů ze sněmovny, kteří podpořili pozměňovací návrh Marka Bendy o zřízení kuřáckých prostor? Kvůli nim to vše začalo. Všichni o všudypřítomné kuřácké lobby vědí, ale nikdo z dotázaných se s ní nesetkal, ani ji neviděl, ani s ní nemluvil. Ani ministr Němeček, ani profesor Vyzula, ani premiér.
Chtělo by se říci, že k podpoře slov premiéra o nespokojených občanech už jen chybějí protesty pracujících proti nepřijatému protikuřáckému zákonu, aby v tu samou chvíli nevydala ČTK zprávu, že Svaz pacientů napsal protestující dopis proti poslancům z hnutí ANO, kteří nepřijali protikuřáckou novelu. Bez komentáře! Sociální demokracie se zřejmě rozhodla svým voličům předvést další díl podivného chování, které normálním smrtelníkům nemůže bez trestu projít. Dluhy platit nebudeme, protože se soudem nesouhlasíme, zákon si znova odhlasujeme, když nám to napoprvé ve sněmovně nevyšlo. Z rozhodnutí sněmovny ani soudu si nic neděláme, silou se dá zařídit spoustu věcí…
Začala se hrát velká politická přetlačovaná, kdo s koho. Cigaretovým kouřem to ale v ní určitě nepáchne. Smrdí to v ní trapným politikařením, pokrytectvím, kde lži, přetvářka a zaštiťování se občany mají své důležité místo.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
