Souhlasíte s církevními restitucemi?Anketa
První generace křesťanů podle Ransdorfa žily v představě, že lidstvo tvoří jednotu, a stejně jednotný je i veškerý majetek na tomto světě. Že by kdokoliv cokoliv vlastnil, to bylo v rámci těchto úvah porušením přirozeného práva.
Až Tomáš Akvinský ve 13. století učinil z majetku dodatek k přirozenému právu. Ohledně bohatství či chudoby církve se rozpoutala řada disputací. Již dříve, v 6. století, se ale v římském právu, z jehož zásad dodnes vychází soukromoprávní vztahy, ustálily čtyři atributy vlastnictví majetku, z nichž církev naplňovala pouze jediný - a to jeho fyzickou držbu. Proto nikdy v historii nemohla se svým majetkem nakládat, toto právo vždy vykonával panovník.
Fotogalerie: - Ne církevním restitucím
Ačkoliv si církev kladla filozofické otázky o bohatství a chudobě, ve skutečnosti před husitskou revolucí jí patřila podle některých analýz až třetina pozemkového majetku v českých zemích. Po husitské revoluci si výrazně pohoršila a její majetkové poměry se prudce zlepšily až po bitvě na Bílé hoře. I poté však majetek konfiskoval panovník a církvi jej dával pouze do držby. Právo habsburské monarchie celá staletí považovalo tento majetek za náležející státu.
Další texty europoslance Ransdorfa:
Po vzniku Československé republiky proběhl pokus o odluku státu od církve a zároveň pozemková reforma, která představovala zmenšení církevních (ale rovněž například šlechtických) velkostatků. Hlavním principem byl prodej stanovených pozemků nájemcům, kteří je od roku 1901, nebo ještě déle, skutečně obhospodařovali. Převod proběhl za úplatu, tedy klasickou koupí za ceny určené státem. Ministr vnitra, který byl členem agrární strany, tento zákon zčásti obešel tím, že z majetku podléhajícího reformě vyňal pily, mlýny a další zemědělské podniky.
Po únoru 1948 pak došlo k radikální změně hospodářského zabezpečení církví. Byly vytvořeny tři náboženské fondy spravující církevní majetek v jednotlivých částech země. Správu vykonával Státní úřad pro věci církevní. V roce 1950 byly fondy sloučeny. Nadále však fond zajišťoval hospodářské zabezpečení života církví. Formálně byl podřízen Ministerstvu kultury.
Po roce 1990 se začaly objevovat církevní požadavky na vrácení majetku, spekulovalo se dokonce o ohromující ploše 200 tisíc hektarů jen na území České republiky. I poté, co byla Federálním shromážděním schválena neprolomitelnost hranice 25. 2. 1948, se objevovaly požadavky sahající před toto datum, či dokonce před pozemkovou reformu z roku 1919. Na začátku 90. let bylo předáno necelých tisíc objektů a následovalo známé ujišťování, že další majetkové nároky už následovat nebudou. Následující desetiletí však ukázala opak.
„Shrnu-li dosavadní fakta, v případě tzv. církevních restitucí nejde o restituce. K majetku přichází někdo, kdo ho nikdy v pravém slova smyslu nevlastnil,“ připomíná Ransdorf. Doplňuje, že katolická církev po roce 1990 vytvořila ekonomickou základnu pro politický klerikalismus. Jeho představitelé pak na oplátku prosadili vlastnický převrat.
Více o miliardách pro církve:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
