Orgán, který pravomocně ukončil trestní řízení, v jehož rámci byl nařízen odposlech telefonické komunikace, má ze zákona povinnost po skončení řízení informovat všechny, kteří byli odposloucháváni. Konkrétně se jedná o policii, státní zastupitelství nebo soud - nikdo jiný trestní řízení ukončit nemůže.
Jenže realita je podle deníku Právo taková, že policie v loňském roce informovala jen přibližně jednu desetinu odposlouchávaných, a soudy a státní zástupci, podléhající Ministerstvu spravedlnosti, statistiky oznámených odposlechů pro jistotu vůbec nevedou. Ministerská mluvčí však deníku přislíbila, že systém „přenastaví“.
„V loňském roce policie pravomocně ukončila 551 případů a o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu bylo informováno 56 osob. Ve zbývajících případech nám v tom bránily zákonné důvody,“ informovala deník Právo mluvčí policejního prezidia Jana Macalíková.
Zákon totiž nabízí výjimky, při kterých se odposlouchávaný informovat nemusí. V rukou orgánů činných v trestním řízení se však výjimka stává spíše pravidlem. Základním předpokladem povolení odposlechu (zdaleka však nikoliv jediným) je to, že se jedná o zločin, u kterého horní hranice trestní sazby převyšuje osm let. V jiné části procesního předpisu se ale stanovuje, že u zločinů s toutéž horní hranicí převyšující osm let se zpětně nemusí oznamovat nikomu nic.
A pro další případy existují další zákonné „výjimky“. Například nemusí orgány dávat nic vědět o odposleších v případech, kdy je vyšetřována „organizovaná skupina“. Nejoblíbenějším zdůvodněním však prý je ohrožení bezpečnosti státu nebo práv a zdraví jiných osob. Pod tuto širokou definici se prý schová prakticky cokoliv.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
