Především Evropský parlament není skutečným parlamentem, zákony v něm nevznikají, jen se schvalují. „Europoslanci, i když mají chuť a nadšení, prostě v legislativě EU mnoho nezmění,“ podotýká Balík.
Druhým důvodem je fakt, že hlavní moc v EU leží jinde než v europarlamentu. Především v Radě a v Komisi.
Navzdory smlouvám rozhodují nejsilnější státy
Třetí příčinu vidí politolog v evropské reálpolitice. I když unijní smlouvy mohou znít jinak, ve skutečnosti rozhoduje postoj několika málo největších členských států, „proti jejichž vůli ve skutečnosti nic neprojde“. Tuto skutečnost Balík ilustruje na příkladu řešení krize eura. Do jejího propuknutí bylo zakázáno, aby se ostatní státy skládaly na finanční podporu státu jinému. „Z tohoto úhlu pohledu by k výrazné proměně směřování evropské integrace stačilo, aby vznikla euroskeptická vláda ve Francii či Německu,“ podotýká Balík.
Čtvrtým důvodem je historická zkušenost s tím, že lídři evropské integrace na hlas lidu projevený ve volbách a zejména v referendech moc nedali. „O voliči odmítnuté nové evropské smlouvě se obvykle hlasuje tak dlouho, dokud není přijata. Po špatných zkušenostech s euroreferendy byla tato minimalizována,“ podotkl politolog.
Většina českých europoslanců je pro co nejužší integraci
Poukazuje na zajímavý paradox, že ačkoliv z různých průzkumů vyplývá, že česká populace si zachovává silnou skepsi k centralizačním snahám EU a odpor vůči nahrazení koruny eurem, osmnáct z jednadvaceti nově zvolených českých europoslanců, včetně tří komunistických, se hlásí k federalistickým proudům a věří v prospěšnost co nejužší integrace.
Pokud by voliči na tom chtěli něco změnit, měli by hlasovat jinak i v parlamentních volbách a doufat, že jejich politická strana bude plnit jednu ze svých funkcí, tedy reprezentovat jejich zájmy, poznamenal Stanislav Balík.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
