Máte zkušenosti i ze zdravotnictví a jako členka zdravotního výboru se mu věnujete i jako poslankyně. Za největší problémy českého zdravotnictví lze označit nedostatek peněz a kvalifikovaných lékařů. Kde vidíte příčinu a jaké se podle vás nabízí řešení?
Ještě bych dodala nedostatek nelékařského zdravotnického personálu. Právě tomuto problému se v posledních měsících intenzivně věnuji, protože situace v některých nemocnicích je kritická. Řešení vidím v tom, že resort zdravotnictví začne investovat peníze tam, kde jsou skutečně třeba, a omezí plýtvání finančními prostředky na všech úrovních. To znamená, že si nemyslím, že by nějaká jednorázová finanční injekce, navýšení rozpočtu, něčemu pomohlo. Samostatnou kapitolou je pak vzdělávání lékařského i nelékařského personálu, který já osobně označuji za nekoncepční, což v kombinaci s neefektivním nastavením kompetencí a nedostatečným platovým ohodnocením vede k tomu, že absolventi končí v zahraničí nebo mimo obor.
Výdaje na zdravotnictví patří v ČR mezi nejnižší v rámci EU nejenom v absolutních (reálných) částkách, ale i jako procento HDP. Současně je dynamika nárůstu v ČR pod průměrem států OECD. Zasloužilo by si podle vás naše zdravotnictví v tomto směru reformu?
Reformu v budoucnu ano, ale jak jsem už uvedla v předchozí odpovědi, nepovažuji za řešení, že bez rozmyslu nalijeme do zdravotnictví více peněz a budeme od toho očekávat, že se najednou vše spraví a zlepší. Abychom to mohli udělat, je třeba narovnat současný stav, zanalyzovat, kde jsou příležitosti a kde jsou ty pověstné černé díry, ve kterých nám zbytečně mizí peníze. České zdravotnictví je velikánský moloch, který je na můj vkus příliš neprůhledný, a proto bych byla velice opatrná. Ačkoliv v mezinárodním srovnání výdajů na zdravotnictví ČR zaostává, kvalita českého zdravotnictví je na vysoké úrovni, a na tom bych stavěla.
Společně s lidovci byste chtěli znovu zavést spoluúčast pacientů. Nebylo tak odsouhlasení jejího zrušení v koaliční smlouvě z vaší strany unáhleným krokem? Nebo co vás nyní přimělo přehodnotit názor?
Zrušení spoluúčasti pacientů bylo chybou, což se nebojíme přiznat. Mysleli jsme to dobře, ale ukazuje se, že spoluúčast pacientů je významným příjmem pro nemocnice a taky určitou obranou proti těm, kteří výhody českého bezplatného zdravotnictví zneužívají. Poplatky mají navíc i motivační funkci, aby lidé o své zdraví více pečovali. Jako zdravotní sestra a záchranářka s tím mám osobní zkušenosti. Jsem tedy pro to, aby samotné léčení bylo dále propláceno pojišťovnami, na zbytek, tedy pobyt v nemocnici a stravu, by si pacienti mohli alespoň částečně přispívat. To zase klade zvýšené nároky na nemocnice, například na kvalitu stravy, která podle posledních zjištění Ministerstva zdravotnictví není nijak ohromující. Šlo by tedy o přínos pro obě strany.
Psali jsme:
Nedomníváte se, že ukvapených kroků dělá současná vláda více? Krom zrušení poplatků lze zmínit i zrušení II. pilíře důchodové reformy, aniž představuje jiné řešení.
Neříkala bych tomu ukvapené kroky. Na začátku byl nějaký plán, vládní program, který se v průběhu času vyvíjí, reaguje na různé změny, problémy a nové výzvy. To, že se udělá nějaké opatření v rozporu s původním plánem, nepovažuji za selhání, ale za nezbytnou reakci. Lepší chybu přiznat, než ji tupě podporovat. Co se týče rušení druhého důchodového pilíře, někomu chybí návrh alternativy, mně třeba schází racionální vysvětlení, proč a ve prospěch koho jej vláda Petra Nečase vůbec zavedla. Nemyslím si, že český důchodový systém aktuálně stojí na tom, jestli současná vládní koalice nabídla nějaké alternativní řešení. Než udělat ten ukvapený krok, na který se mě ptáte, je podle mě lepší chvilku počkat.
Kromě poplatku za pobyt v nemocnici se uvažuje i o prosazení nadstandardní péče. Jak byste vy sama definovala, co je nadstandardní péče a pro koho by měla být určena?
Nadstandardní péče je podle mého názoru poněkud nešťastné označení. Mnozí ji proto bohužel vnímají tak, že je pouze pro vyvolené. Náš návrh je ale o něčem jiném a vede k větší svobodě pacienta, aby si mohl vybrat z toho, co trh ve skutečnosti nabízí. V současné době to nelze, pokud si pacient nechce hradit celý výkon včetně práce lékařů. My navrhujeme, aby si pacient v rámci „nadstandardní péče“ mohl zvolit i jiný zdravotnický prostředek, jiného výrobce, a to i dražší. Následně by doplatil pouze rozdíl mezi cenou toho, který hradí pojišťovna, a cenou zdravotnického prostředku, jenž si zvolil.
Jakými argumenty chcete přesvědčit ČSSD o obnovení poplatků? A domníváte se, že se vám to podaří? Zatím je zásadně odmítá.
Nejdůležitější budou určitě čísla. ČSSD volá po tom, aby byl rozpočet resortu zdravotnictví navýšen. Obnovení poplatků je právě jedním z nástrojů, jak do českého zdravotnictví více peněz napumpovat, a přitom ještě více nezatížit státní pokladnu. Podíl pacientů je běžný i ve světě, nevymýšlíme tady něco nového a převratného. Také bych byla ráda, aby bylo vše zadarmo, lékařská a nemocniční péče, školství, nezaměstnanost byla nulová, maminky na mateřské nemusely řešit existenční problémy, a mohla bych pokračovat. To je ale fikce, musíme vycházet z podmínek, které v ČR máme, a snažit se maximálně vytěžit to dobré. Asi je zbytečné dodávat, že se tu nemáme zase tak špatně.
Zažila jste také první hlasování o nedůvěře vládě. Jaký nejen z něj, ale především z celkového fungování sněmovny, máte pocit? Skutečně je takovou žvanírnou, jak s oblibou tvrdí Andrej Babiš?
Právo kolegů z opozice vyvolat hlasování o nedůvěře vládě ČR respektuji, i když mi to přijde spíše jako ztráta času. Chápu to jako prostředek ke zviditelnění. Z fungování sněmovny jsem docela rozpačitá, alespoň co se týče jejich schůzí. V poslaneckých lavicích trávíme mnoho času, ale někteří poslanci jím zbytečně plýtvají, nehovoří k věci, věnují se raději osobním útokům, schválně zdržují, puntičkářsky lpí na procedurálních záležitostech. To všechno ale není na úkor koalice nebo opozice, nýbrž na úkor občanů, jejichž očekávání jsou logicky úplně jiná. Jsem ale ráda, že mohu říct, že v rámci výborů a komisí, alespoň těch, kterých jsem členkou, jde úplně o jinou práci i atmosféru. Zde už tolik nejde o to, kdo je z jaké strany, řešíme konkrétní věci, hovoříme k věci, zaujímáme společná stanoviska.
Nejasnosti ale dosud panují i v tom, proč poslanci ANO změnili názor a pro ukončení současné podpory biopaliv jste nakonec nehlasovali, a to i přesto, že jste sami tento návrh připravili. Prozradíte nám, proč jste se tak rozhodla vy sama?
Na první pohled bylo naše jednání možná trochu chaotické, ale jsme zase u toho, u chyb a ukvapených kroků, u toho, že se podmínky nějak vyvíjejí a mění. Já hlasovala na základě aktuální situace, bez ohledu na to, jak mě a mé kolegy následně poplive pan Kalousek a média si na nás smlsnou. Lepší, než udělat špatné rozhodnutí, byť by se to někomu líbilo. U mnoha zákonů, nařízení, vyhlášek jde o to, jak k dané věci přistupuje Evropská komise. I zde to bylo rozhodující. Navíc se bavíme o novele zákona, která primárně neřešila podporu biopaliv, ale hlavně daňové úniky ze surového tabáku. Zrušení podpory biopaliv byl pouze přílepek, což budí vždycky určitou nedůvěru. Podpora biopaliv jako taková se bude řešit až v rámci další novelizace zákona o spotřebních daních, která nás v blízké době čeká.
Andrej Babiš čelí ale kritice ze střetu zájmů od počátku. Vláda sice slíbila přijmout zákon, kterým by situaci řešila, dosud se tak ale nestalo. Máte pro to vysvětlení?
Já se na to dívám tak, že v Ústavě ČR stojí, že občan ČR má právo volit a být volen. O tom, že se pan Babiš dostal až na post ministra financí, rozhodli voliči v demokratických volbách. Že by neměli ponětí o eventuálním střetu zájmů díky českým médiím, která to opakují jako svoji mantru pořád dokola, snad nemůže být ani řeč. Jsem ráda, že pan Babiš svoji energii věnuje práci na konkrétních opatřeních a zákonech, a ne vysvětlováním toho, že mu nejde o prospěch jeho nebo s ním nějak spřízněných firem. Ba naopak jsem přesvědčena, že všechny subjekty a lidé, kteří jsou nějak spojení s panem Babišem, jsou pod takovým drobnohledem a tlakem, že by k nějakému ovlivňování z jeho strany dojít ani nemohlo. Možná proto naše vláda s novelizací zákona o střetu zájmů tolik nepospíchá. V každém případě moc nechápu, proč se o možném střetu zájmů stále hovoří pouze v kontextu s panem Babišem, takových, kteří prosazují soukromé zájmy v české státní správě a samosprávě, akorát bez mediální pozornosti, by se našlo jistě velké množství.
„Podnikatel, když jde do politiky, by měl své podniky prodat,“ myslí si vedoucí katedry politologie a filozofie na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Daniel Kroupa. „Když se nechce vzdát podnikání, měl by se ucházet o resorty, které se jeho podnikání nijak nedotýkají,“ dodal. Co vy na to?
Ve vší úctě, podnikatel asi bude mít blíž k číslům než třeba ke kultuře nebo školství. Pokud by dostal resort mimo své zaměření, napáchalo by to více škody než užitku. Jestliže se mu v podnikání daří, nevidím důvod, proč by měl svůj podnik prodávat, když už, tak bych preferovala dočasný převod na příbuzného. Mít v ČR nějakou politickou funkci není taková výhra, jak by se mohlo na první pohled zdát. Obzvlášť pro ministry představuje náročnou a mnohdy nevděčnou práci, kdy stále stojíte na šikmé ploše, jste terčem kritiky a hlavně nevíte, kdy to všechno přesně skončí. Na konci volebního období nebo dříve, až se někomu znelíbíte? A co potom? Prodávat podnik by bylo do budoucna velmi nestrategické rozhodnutí a nikdo to podle mého názoru nemůže od podnikatelů – politiků ani očekávat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková
