4. listopadu se v Bukurešti konala konference, na které se devět zemí východní Evropy rozhodlo pozvat na svoje území cizí vojska. Maďarsko, Rumunsko, Slovensko, Bulharsko, Estonsko, Polsko, Litva, Lotyšsko a Česká republika, všechny tyto země podepsaly „zvací dopis“, ve kterém žádají trvalou přítomnost cizích vojsk na svém území.
Schneiderovi to připomnělo srpen 68, „kdy se vyskytly podobné aktivity, jejichž výsledkem byla ‚legální‘ vojenská přítomnost vojsk zemí Varšavské smlouvy na území ČSSR“. Připomíná také tzv. „Dopis 99 pragováků“, ve kterém jeho pisatelé brojili proti předčasnému odchodu sovětských vojsk, jelikož „každému poctivému, čestnému občanu naší vlasti ... nemůže být na překážku ... přítomnost vojsk Varšavské smlouvy. Ba naopak, musí se cítit bezpečněji“.
Stejně jako tehdy, i nyní za touto snahou stojí vylhané důvody. „Jejich ideologická argumentace je jako přes kopírák,“ píše Schneider a vysvětluje, že vlády jednotlivých zemí argumentují tím, že Rusko zaujímá „agresivní postoje“, mezi něž patří „agresivní soustřeďování ruských vojsk v Rusku u ruských hranic“.
K čemuž však začalo docházet až ve chvíli, kdy se jednotky NATO dostaly na dohled právě od zmíněných ruských hranic. „Zřejmě se některým západním stratégům zastesklo po nepříteli, kterého již znali. Proč by se měli učit arabsky nebo čínsky, když se horko těžko naučili kdysi azbuku,“ uvažuje Schneider.
Následně se odvolává na George Friedmana, zakladatele americké konzultační agentury Stratfor, který již před sedmi lety tvrdil, že „ruské akce se v budoucnu budou jevit jako agresivní, i když budou vlastně obranné“. Jeho domněnku potvrdili i dva velcí američtí jestřábi, Henry Kissinger a Zbygniev Bzrezinski, kteří za rostoucím napětím mezi „Západem a Ruskem“ vidí především rozšiřování jednotek NATO směrem na východ.
Schneider následně připomíná také nedávné události na Krymu, které podle něj nelze označit za anexi, jelikož k nim došlo na základě referenda. Pokud podle něj lidé mluví o anexi, jednalo se o tu z roku 1954, kdy byl Krym připojen k Ukrajině.
Vypsání referenda bylo schváleno ukrajinským parlamentem v roce 1992, kdy Kyjev Krymu zakázal se přímo odpojit. Nedávno však využil svého práva na referendum a nyní se na Západě mluví o anexi.
Schneider se snaží vysvětlit, jak vlastně mohlo jednotlivé země napadnout, že je dobrý nápad si na svoje území dobrovolně pozvat cizí vojska. „Vše začíná chybnou analýzou ohrožení,“ uvádí Schneider a dodává, že v tomto případě ani nebyla provedena. Analytici podle něj dostali výchozí bod A a dostali koncový bod B s tím, že jak se dostanou od A k B, je na nich. Tedy Rusko je nebezpečí, NATO je řešení a teď pracujte.
Celé to Schneider označuje za sebevražedné myšlení, které odlákává pozornost od skutečného nebezpečí a zároveň zhoršuje vnitropolitickou situaci, jejímž hlavním řešením však má být samotná přítomnost cizích vojsk. Pro případ nepokojů a nespolupracující opozice. „Proto pozor na velká slova, cíle mohou být potupně nízké.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
