„Je ohromující a alarmující, jak pražská kavárna pořád nechápe nic. Svým způsobem je to paralelou k situaci ve Spojených státech, kde washingtonští liberálové a deníky New York Times a Washington Post sice systematicky a věcně poukazují na idiocii Donalda Trumpa, nikdo se ale nepokusil jít mezi jejich stoupence a ptát se jich, CO JE MOTIVUJE K PODPOŘE TOHOTO BLBA a co vlastně potřebují a chtějí a jak by se jejich problémy daly vyřešit,“ napsal Čulík.
Podle Čulíka by možná stálo za to, kdyby se třeba ekonom Tomáš Sedláček, jenž je považován za jednoho z představitelů pražské kavárny, vydal třeba do Ostravy a debatoval tam s lidmi, kteří kritizují EU a stavějí se např. na stranu šéfa hnutí ANO Andreje Babiše či na stranu prezidenta Miloše Zemana. Všichni voliči jsou si rovni a hlas pana Sedláčka má stejnou váhu jako hlas kohokoli jiného. Někteří lidé možná věří blbostem, napsal Čulík, ale Tomáš Sedláček a další „kavárníci“ by měli za těmito lidmi vyjet a poslechnout si, proč věří tomu, čemu věří, a co je pro ně důležité.
Klasickým příkladem sporu mezi pražskou kavárnou a „lidmi z opačného tábora“ může být pohled na komunistickou minulost této země. Disidenti právem poukazovali a poukazují na to, že komunisté lidem odpírali svobodu a právo diskutovat, což byla nepochybně pravda, jenže celé řadě lidí to tak úplně nevadilo. Smířili se s tím.
„Disidenti v komunistickém Československu si – právem – stěžovali, že neexistuje svoboda projevu a veřejná debata. Uvažuju však často o tom, čemu by prostí lidé, žijící v dělnických čtvrtích skotského města Glasgow, kde bývá nezaměstnanost až 40 procent, dali přednost: Svobodě projevu a dál trvající čtyřicetiprocentní nezaměstnanosti, anebo zákazu číst filozofa Heideggera a plné zaměstnanosti? Obávám se, že za ekonomický prospěch by většina Britů, ale i Čechů obětovala veškerá lidská práva,“ obává se šéfredaktor.
Čulík proto znovu vyzývá k diskusi. Pokud nebude pražská kavárna s lidmi hovořit, česká společnost bude stále více rozdělena. Mnoho občanů má totiž pocit, že jejich problémy nikdo neřeší. Politici neřeší narůstající počet exekucí v zemi a další problémy, které se před lidmi hromadí. Občané pak svůj hněv a frustraci z často bezvýchodné situace obracejí proti uprchlíkům nebo proti muslimům a hledají nějaký pevný bod alespoň v „národovectví“, což jen dál prohlubuje rozdělení společnosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
