„Znáte biblický příběh o hříšném kozlu? Na něj lidé naložili hříchy a potom ho vyhnali do pouště. Hříšného kozla občas připomíná vztah k Evropské unii. I na EU se nakládají mnohé hříchy států, politiků i lidských společenství v Evropě. A najde se dost těch, kteří by ji pak nejraději vyhnali do pouště. Jako by mohli nabídnout záruku, že bez EU bude všem evropským státům i lidem líp,“ řekl úvodem Petráček u příležitosti vyvrcholení summitu k 60. výročí EU.
Následně se zeptal, proč ta původně skvělá idea ztrácí akceaschopnost, sílu příkladu a širokou podporu nejen států, ale i evropské veřejnosti. Svou roli podle něj hrál fakt, že se integrovala válkou zničená Evropa, začínalo se s málem, lidé neměli roupy a věřili v lepší budoucnost. „A ty, kteří nevěřili, přesvědčila expanze Moskvy na východě. Není náhoda, že Bruselský pakt (smlouva o kolektivní obraně) byl uzavřen 17. března 1948, tři týdny po ‚Vítězném únoru‘ v Československu. Přímou vojenskou expanzi komunisté zkusili v Koreji, takže působilo logicky, že v Evropě se prosadila nová myšlenka: poraženého nepřítele – tehdejší západní Německo – nedeptat jako po první světové válce, ale naopak ho zapojit do hry. Pro francouzsko-německé spojenectví byli tehdy i Churchill a USA,“ podotkl.
Římské smlouvy pak byly podepsány v roce 1957. O pár měsíců dříve odpískaly Francie a Británie na Sinaji de facto poslední koloniální válku (kvůli znárodnění Suezského průplavu Egyptem), a to na nátlak Eisenhowerovy Ameriky, čímž přišly o statut imperiálních velmocí. I takto byla západní Evropa ‚dokopána‘ k ochotě k integraci,“ dodal a popisoval rozšiřování počtu členů integrace i rozsah svobod pohybu.
„Proto se 50. výročí Římských smluv slavilo spíše v euforii. Sami to pamatujeme. Postkomunistické státy byly už tři roky v EU (Rumunsko a Bulharsko od 1. 1. 2007) a ještě téhož roku byly přijaty do Schengenu. Tak proč je nálada po pouhých deseti letech jiná? Proč to vypadá, že EU se ocitla na sestupné dráze?“ táže se a zároveň odpovídá. Občas se podle něj totiž říká, že Unii rozložili necivilizovaní Východoevropané, což je dle jeho názoru hodně povrchní pohled.
„Oslabení autority EU, států i vlád je tak zřejmé, že Angela Merkelová a Francois Hollande nabízejí ‚vícerychlostní Evropu‘. Poprvé to zaznívá od tak silných lídrů. Ale zároveň je to příklad stavění EU do role hříšného kozla, když s tím nevyrukovali lídři Unie, nýbrž jejích nejsilnějších států,“ dodal a poukázal i na to, jak si politici oškliví establishmenty vlastních států.
„Emmanuel Macron kandiduje na hlavu Francie, leč říká, že není součástí zakonzervované politické scény. V Německu se k establishmentu vymezuje Martin Schulz, až vytočil ministra financí Schäubleho. V Americe uspěl s bojem proti establishmentu Donald Trump. U nás Andrej Babiš,“ podotkl s tím, že to dává jistý signál o slabosti Evropy.
Závěrem pak vzpomněl na slova Ivana Jirouse. „Jakmile položí ďábel (který dnes mluví ústy establishmentu) první podmínku, je třeba říci ne,“ zmínil je Petráček.
„Bralo se to trochu jako legrace. Jako když exaltovaný starozákoník varuje: ‚Řekni ďáblovi ne.‘ Dnes se takový přístup prosazuje zcela vážně v politice. Pro jedny je ďáblem či hříšným kozlem byrokraticko-pokrokářský moloch EU. Pro jiné jsou to všichni, kteří tuto podobu molocha kritizují. Dejme tomu, že by se podařilo všechny ty hříšné kozly vyhnat do pouště. Ale kdo by tu potom zbyl?“ zeptal se závěrem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
