„Anekdota takříkajíc ze života sehrála před jedenácti lety epizodní, avšak čestnou roli v místním boji proti dusící politické korektnosti, za svobodu slova a právo utiskované bílé většiny nazývat věci pravými jmény tak, jak se to dělalo vždycky, než si pro sebe začaly menšiny po jistých tragických historických zkušenostech nárokovat taky určitá práva,“ poznamenává Šídlo s tím, že tato anekdota se v roce 2004 dostala do hlavního vysílacího času. „A to v pořadu O zlatou mříž, jehož název dával najevo, že tohle je humor jak břitva, co se hned tak ničeho nezalekne,“ sdělil.

„Zalekli se jen někteří, řekněme si rovnou, že to stejně nebyli úplně stoprocentní Češi, kterým tahle nálož smíchu něco připomněla. Třeba historku, jak takhle chtěl jít cikán do hospody v Brně slavit vítězství našich chlapců v Naganu v únoru 1998. Jmenoval se Patrik N., ale do hospody nakonec ani nedošel, protože mu parta místních vlastenců na zastávce autobusu preventivně rozbila hubu. Co má co cikán slavit náš národní sport, že ano,“ dodává Šídlo s tím, že on sám tenkrát o vtipu psal do médií.