V časech, kdy se po televizi vyžaduje informační vyváženost, není úplně snadné televizi řídit. Přesvědčili se o tom i lidé, kteří mají na svědomí odložení Show Jana Krause s Jiřím Bradym. Původně měl pořad běžet na televizních obrazovkách jeden středeční večer. Jenže neběžel.
A hned se vyrojily spekulace, že televize pořad raději neodvysílala. Možná proto, aby si to nerozházela s Hradem, protože prezident Miloš Zeman nevyznamenal pana Jiřího Bradyho, který přežil holocaust a dodnes o hrůzách války přednáší dětem po celém světě. Pan Brady údajně měl dostat vyznamenání, ale protože se jeho synovec, ministr kultury Daniel Herman, sešel s tibetským duchovním vůdcem dalajlámou, neobdržel ho. FTV Prima si především na sociálních sítích vysloužila za odložení pořadu ostrou kritiku. Dopustila se ale televize cenzurního jednání, když pořad vysílala o den později?
„Proto si vcelku myslím (abych čtenáře nenapínal), že odložení pořadu o den nebylo až tak nutné. Na druhou stranu bych však nepojmenoval tento krok jako skutečnou cenzuru,“ píše Oldřich Kužílek v komentáři uveřejněném na serveru Hlídací pes.org. „Povinnost dodržet zásady objektivity a vyváženosti se týká zpravodajských a politicko-publicistických pořadů. I když předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání veřejně prohlásil, že takovým pořadem talk show Jana Krause není, mám o tom vážnou pochybnost. Jednotlivé díly pořadu sice častokrát takovou povahu nemají, ale nemalá část naopak ano. Hovoří se v nich o politice, vyjadřují se jednoznačně politické názory, diskutuje se o politických otázkách, byť často i v nadsázce a s humorem. Nejde však o nepolitickou zábavu. Speciálně díl s panem Bradym se zaměřil na výsostně politické téma – hanebnosti českého preyidenta,“ doplňuje Kužílek.
Odborník také připomíná, že Nejvyšší správní soud již v minulosti konstatoval, že za publicisticko-zpravodajský pořad lze považovat takový, „jehož obsahem je kritika postupu klasického politického subjektu“. Show Jana Krause s panem Bradym splňuje tuto podmínku i proto, že na začátku pořadu vystoupilo několik osobností, které jasně vyjádřily kritický názor na prezidenta Zemana. Podle Kužílka to sice vzhledem k okolnostem bylo pochopitelné, ale to nic nemění na tom, že tento konkrétní díl Show Jana Krause měl rysy publicisticko-zpravodajského pořadu.
„Pokud tedy jde o politicko-publicistický typ pořadu, pak má provozovatel vysílání povinnost zajistit, aby kromě názorů skupiny, která se natáčení zúčastnila, zazněly, byť ne nutně ve stejném pořadu v přiměřené míře i názory odlišných či přímo opačných názorových skupin. Musí si tedy, alespoň rámcově, učinit jasno, kolik takových vyjádření již odvysílal, kolik jich v blízké době bude schopen získat a odvysílat, neřkuli zda to bude možné v rámci dalších dílů tohoto pořadu (což není pravděpodobné vzhledem k zaměření moderátora, ale i předpokládatelné neochotě příznivců Zemana),“ pokračuje v rozboru situace znalec problémů tohoto typu.
Důležité prý již dávno není, o čem a jak se píše, ale...
S cenzurou je to prý ještě o to složitější, že nemáme jasně definovanou odpověď na otázku, co přesně je cenzura. Listina základních práv a svobod praví, že cenzura je nepřípustná, ale je otázka, co už je ona nepřípustná cenzura.
„Důležité již dávno není, o čem a jak se píše a vysílá, ale o čem se mlčí, anebo k čemu se úmyslně doplní, třeba i pod vlajkou plurality, redundantní informace, které jsou schopné jednoznačná fakta rozmlžit a ponechat čtenáře či diváka ve zmatku a nejistotě, co se vlastně stalo, kdo je Losna a kdo Mažňák, a zda se to celé vůbec opravdu přihodilo,“ uzavírá Kužílek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
