Frustrace a naštvanost ve vztahu k západním zemím, především k Francii, Německu, ale také k Řecku vládne v posledních dnech v Maďarsku. Podle řady pozorovatelů se situace vyhrocuje a stává neúnosnou. Hovoří o tom obyvatelé i aktivisté na maďarsko-srbské hranici, ale i občané hlavního města. „Situace pro běžné uživatele dálkových vlaků, tedy i pro turisty a studenty, je tady neudržitelná,“ stěžuje si ParlamentnímListům.cz starší občan Budapešti Zoltán. „Jak může někdo jezdit mezinárodními spoji, když jsou našlapané do posledního místečka? Připomíná mi to cestování v Indii nebo Pákistánu. Stejně je nakonec z vlaku vytáhnou,“ říká a pohodí hlavou k nástupišti, odkud policisté vytlačují uprchlíky.
Kdysi byl Kaddáfí pro „Frantíky“ dobrý. Hostili ho v Paříži
Místní lidé berou situaci do vlastních rukou a snaží se pomoci. „Jsou to všechno jen kecy,“ rozčiluje se paní ve středním věku, která chce darovat běžencům hračku pro děti. Dlouhé dny totiž migranti bivakují u budapešťského nádraží Keleti i s rodinami. „A vy jste jim něco přivezli?“ oboří se zhurta na nás a rozčiluje se dál: „Myslíte, že to všechno zvládneme my? Městská policie se to tu snaží jakž tak udržet v chodu, ale my bychom ji potřebovali i v jiných místech na řešení našich problémů a tohle není náš problém!“ I přes kritickou situaci Maďaři chtějí být solidární a slova francouzského ministra zahraničí k východní Evropě o nedostatku solidarity se řady lidí velmi dotkla.„Bombardovat Libyi, cvičit libyjskou opozici, to Frantíci uměli. Copak nevěděli, jak to může dopadnout? Jsou to farizejové! Pár měsíců před útokem na Kaddáfího ho hostili v Paříži, on si tam přitáhl beduínský stan. Bylo to jako divadlo a pak najednou se vše otočí o sto osmdesát stupňů a vše je jinak,“ upozorňuje jeden z místních aktivistů.
Fotogalerie: - Imigranti v Maďarsku
Proudy lidí bez konce ničí pole a zahrady
Situace v hraničních regionech je podle místních zoufalá a žiletkový plot je jednou z posledních záchran. Místní nechápou, jak je možné, že si Evropská unie „hraje na svém písečku“. Místní, kteří jezdí do vnitrozemí Maďarska na zemědělské trhy, jsou zdrceni. „Ze začátku jsem těm lidem dávala vodu nebo i nějakou náplast,“ říká pro ParlamentníListy.cz jedna žena z vesnice nedaleko Szegedu, kde je jakési trojmezí, protože se tu stýká hranice Rumunska se srbskou Vojvodinou a Maďarskem. Situaci popisuje takto: „Když vám přejde pod okny deset padesát lidí za den, dobrá. Ale když už to byly stovky, není to žádná legrace. Nemáme strach z kriminality, ale běženci procházejí přes naše políčka a zahrady, která jsou zničena. Pochodují ve dne, v noci, pořád. Probudím se po půlnoci a vidím pohybující se stíny. Přidalo by vám to na klidu?“ Všude kolem je podle starousedlíků spousta odpadků, plastových láhví, ale také lidských exkrementů a v parném dni, kdy teploty vysoce převyšují třicet stupňů Celsia, je cítit moč. „Tohle není žádný život, ať se sem ti bruselští nabobové dojdou podívat a zjistí, že to není žádná slast.“
Jak se dá, pomáhá i tzv. polní stráž, což jsou neozbrojení dobrovolníci, kteří sami volají policisty, když narazí na uprchlíky, případně ohlašují prolomení plotu. To prý se ale brzo změní, protože podle maďarských novin žiletkový plot, který se ještě do konce roku bude zvětšovat, rovněž pohlídá armáda. Místní lidé mají sice zničené pozemky, přesto situaci chápou jako nutné zlo.
Aktivisté kritizují cvičení jednotek NATO
Srbové si prý škodolibě fotí „cvičení“ maďarské armády. „Došlo na má slova,“ pochechtává se Dragoslav, který cestuje mezi Novým sadem a Szegedem. „To bylo keců, jak Unie vybuduje ukázkové Kosovo. NATO nás bombardovalo a teď z Kosova, té umělé země, která má jako největší kšeft americkou vojenskou základnu, ale neobejde se bez naší elektřiny a vody, prchají tisíce lidí, protože nemohou unést byrokracii a mafii, která tam vládne,“ poznamenal. „NATO bude u nás v září cvičit obranu před napadením Ruskem. Alespoň se to tak oficiálně říká,“ konstatuje smutně jeden z protagonistů Mírového fóra, Endre Simó. „Místo, aby se společně zabezpečily hranice Unie a Schengenu.“ Šeptá se, že prý Řekové vyváží autobusy mnoho uprchlíků k makedonské hranici, aby chodili jinou, balkánskou cestou. Jejich nevraživost vůči této postjugoslávské zemi je dostatečně známá, včetně trvání na názvu FYROM, který však v doslovném překladu Bývalá jugoslávská republika Makedonie nikdy nepoužívá. „Já tomu věřím, protože se tu objevují lidé z Afriky, pro které by byla balkánská cesta nesmyslně dlouhá,“ říká další z aktivistů mírového hnutí a dodává: „Dělají si navzájem schválnosti, ale to také nikoho v Bruselu nezajímá.“
Kurdové byli dobří, když začali jako téměř jediní bojovat pozemní cestou proti Islámskému státu
Na budapešťském hlavním vlakovém nádraží je asi nejvíce Kurdů. Ať již z Iráku nebo Sýrie a nově také z Turecka, protože to zahájilo před několika týdny ostré stíhání kurdského obyvatelstva. „Erdogan Kurdistán nikdy nezlomí, nakonec stejně bude,“ říká hrdě Rachid, který má již v Německu a Švédsku řadu příbuzných a známých, takže jde „najisto“. „Nás je více než 40 milionů a jsme jediný tak velký národ na světě, který nemá svoji vlast. My se domů vrátíme, ale teď už se utíká i z Turecka. Už to došlo tak daleko, že nikdo neřeší, kdo je z PKK nebo z jiné kurdské strany. Ono se jim to ale vrátí,“ říká mnohovýznamně a ukazuje sloupy nádražního podchodu, kde jsou vylepeny dětské kresby, vlajky Kurdistánu a znak Kurdské strany pracujících. Podobný názor mají i další běženci. Podle nich byli Kurdové dobří, když začali jako téměř jediní bojovat pozemní cestou proti Islámskému státu a měli také výsledky. Teď jsou bombardováni členem NATO, Tureckem, takže exodus rodin bude prý pokračovat s ještě větší intenzitou. Na poznámku, že Česká republika, rovněž člen NATO, dodala a snad i bude dále dodávat Kurdům na frontovou linii náboje, mávnou rukou: „Svět blázní!“
- Další reportáže ParlamentníchListů.cz ČTĚTE ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
